Сянки (žst)

Železniční stanice Сянки.

Železniční stanice Сянки (polsky Sianki, čeksy Sjanky) leží nedaleko místa, kde severní z dvojice tratí Ужгород–Львів (resp. trať Самбир–Чоп podél polské hranice přes Великий Березний a Стрий) překonává hlavní karpatský hřeben. Stanice se nachází u malé vesnice Сянки v horské přírodě (835 m nad mořem) necelý kilometr od hranice s Polskem, což jí dodává silně romantického divokého charakteru.

Historie

Stanice byla vystavěna v roce 1905 na jednokolejné dráze Самбир–Чоп, která odbočovala z transverzální haličské železnice v Самбиру v tehdejším Rakousku-Uhersku. Po 1. světové válce připadla oblast Polsku a stanice se stala pohraniční přechodovou stanicí do Československa, ke kterému do počátku 2. světové války patřilo Zakraptsko (přechodovou stanicí na československé straně byl Užok). Po skončení války se stanice Сянки stala součástí Sovětského svazu a SŽD stanici provozovaly až do roku 1991, kdy se stala součástí Ukrajinských drah УЗ (UZ = Ukrzaliznica). V roce 1968 byla stanice ve správě SŽD elektrifikována. V té době byla dráha Самбір–Чоп jedinou náhradní (a tedy strategickou) železniční spojnicí přes Karpaty do Чопу a celého Zakarpatí (mimo hlavní dráhu přes Мукачево), neboť nejstarší dráha přes Рахів vede část území přes Rumunsko.

Popis

Stanice se nachází asi 2,5 km severně od Užhorodského průsmyku, kterým prochází dráha ve výšce 850 m nad mořem. Ve stanici jsou k dispozici 2 nástupiště a celkem 9 kolejí, z toho 5 dopravních a točna. ze stanice odbočují dvě vlečky (do rozvodny a dílen) a několik manipulačních kolejí. Po dalších zrušených manipulačních kolejích lze dobře vystopovat zdánlivě chaotické pozůstatky (náspy zářezy) na různých místech průsmyku. Staniční budova stojí na severovýchodní straně od kolejiště při Nádražním náměstí (Вокзальна площа).

Stanice se nachází v romntickém lesnatém území mezi pastvinami a loukami pod vesnicí Сянки poblíž polské hranice, ve výšce 835 m nad mořem a její modertní zařízení ostře kontrastuje s venkovským a drsným vzezřením okolních Karpat. Díky své výjímečné poloze je často cílem turistů, kteří z nádraží vyráží na hřebenovou túru od samotné západní hranice Ukrajiny směrem na východ.

Ve stanici zastavují všechny příměstské osobní vlaky (električky), drtivá většina jich zde končí nebo začíná cestu (v roce 2017 ve stanicí denně 18 osobních vlaků začínalo/končilo jízdu a jeden projížděl) z/do směrů Львів a Мукачево a tradičně jeden pár nočních dálkových rychlíků (v roce 2017 jde o vlak 601 Львів–Тересва–Львів).

Na mapě železnic v postsvoětském prostoru se z nepochopitelných důvodů (jinak jsou zde takřka všechny stanice i zastávky) na Сянки nedostalo. V mapě srolované za skříní v čekárně jsme ji proto museli zvýraznit červenou šipkou.

Pohled na stanici z lesů na jižním zhlaví, které se nachází v (na poměry hlavní dráhy) poměrně ostrém oblouku (poloměr cca 400 m).

Pohled přes romantický přejezd na horské hřebeny, které oddělují Ukrajinu od Polska.

Železnice přes Великий Березний patří k nejnáročnějším drahám na Ukrajině. Necelé 3 km před stanicí Сянки překonává Užhorodské sedlo o výšce 850 m, v zimě často zapadává mohutnými vrstvami sněhu, ohrožují ji pády stromů či sesuvy hlíny. proto vyžaduje stálou údržbu a opravy. Na ty je vždy připraven pracovní vlak vedený čmelákem ЧМЭ3-3925.

Ve stanici Сянки končí svoji cestu příměstské električky ze dvou stran - Zakarpatské a Lvovské oblasti. Oblastní jízdní řády příliš nenavazují, což dává jistou naději majitelům několika miniaturních obchůdků v horské vesnici nad sedlem.

Zkratka ЕР9 znamená Електропоїзд Ризький, tedy pantografovou jednotku vyrobenou v lotyšské Rize (společnost RVR = Rīgas Vagonbūves Rūpnīca). Čistá devátá generace (bez dalšího označení/rekonstrukce) električek se vyznačuje kulatou přídí se zamračenými okny.

Další čmelák číhá opodál rozvodny, která zásobuje železnici energií. Označení ЧМЭ3-3480 je ještě ruské, z dob, kdy se na SŽD používala pouze ruština; ukrajinsky by bylo správně ЧМЕ3-3480.

Označení této jednotky se již zřejmě ztratilo pod nánosy barev. Stav ukrajinských železničních vozidel není nijak převratný, pod opakovaně nanášenou barvou se často skrývá rez, nápisy, stejně jako letitá špína.

Interiér vlaku však překvapí svojí stylovou čistotou a útulnými dřevěnými lavicemi, na kterých lze už půl století stejně dobře psát úkoly v ranním vlaku do školy jako překonávat ve spacáku horské hřebeny, bojovat o místo k sezení, pít na věčnou družbu, mastit karty, obědvat jídlo o pěti chodech nebo třeba počnout dítě.

Přednádražní prostor ve Sjankách je čistokrevně ukrajinský. Těžko říct, zda sem za dob SSSR nestačil doputovat asfalt nebo už od jeho rozpadu stačil odtéci s jarními povodněmi do údolí.

Ať je to ale na hřebeni, jaké chce, pohledy do krajiny z nádraží i dráhy člověku rozlijí v duši jakousi starobylou pohodu a rustikální klid.

Zdroje

1. Команда railwayz.info: Станция Сянки. Dostupné z https://railwayz.info/photolines/station/2444.

Komentáře: