 | | Po poslední dekonstrukci byla ve stanici სალიეთი vytrhána i poslední pobočná dopravní kolej, a ze stanice se tak stala pouhá zastávka. |
Železniční stanice სალიეთი (Salieti) se nachází na katastru vesnice სალიეთი (Salieti) v obci მორძგვეთი (Mordzgveti) v kraji იმერეთი (Imeretie) v Gruzii. Původní stanice byla v 10. letech 21. století proměněna na pouhou zastávku, staniční budova a další stavby ve stanici jsou opuštěné a převážně nevyužívané.
Historie
Železniční trať ze ზესტაფონი (Zestafoni) byla soutěskou řeky ყვირილი (Kvirily) dovedena do ჭიათური (Čiatury) již v roce 1895, tedy 16 let po založení města. Stanice სალიეთი (Salieti) se stala pátou stanicí na trase, jejímž účelem bylo především křižování vlaků, neboť počet obyvatel v blízkém okolí stanice dosahoval v období největšího rozkvětu v 2. polovině 20. století jen asi 500 osob. Pravděpodobně v tomto období byla vybudována také vlečka přecházející přes most řeku ყვირილუ (Kvirilu) na její levý břeh, kde zřejmě končila pod prvními domy obce. Účelem vlečky mohla být nakládka dřeva z okolních lesů, nicméně informace o ní je obtížné získat, proto uvítáme vaše komentáře na toto téma. Někdy v rozmezí let 2010–2018 byly ve stanici zrušeny všechny koleje, kromě jedné průběžné dopravní a stanice tak byla přeměněna na pouhou neobsazenou zastávku.
Popis
Původní stanice, nyní zastávka სალიეთი (Salieti) se nachází na pravém břehu řeky ყვირილი (Kvirily) mezi zastávkami ჯოფოვეთი (Džopoveti) a ტირი (Tiri) pod stejnojmennou vesničkou. Původní, zřejmě širší, kolejiště bylo zřejmě v 50. letech 20. století v souvislosti s elektrifikací zredukováno na pouhé dvě koleje, přičemž kolej bližší ke staniční budově byla před rokem 2018 vytrhána, takže v současnosti stanicí prochází jediná kolej. Bývalá výpravní budova se skládá z betonové budovy z období 50. let 20. století ve slohu stalinského baroka. Budova disponuje dopravní kanceláří, krytou čekárnou a otevřenou zastřešenou čekárnou s loubím. Samostatně stály opodál staniční záchody. Ve stanici zastvují denně dva osobní vlaky v každém směru (dopoledne a večer) a projíždí přes ni proměnlivé množství nákladních vlaků s kamenem, manganovou rudou, dřevem a chemickými produkty.
 | | Pohled ze severovýchodu na pláň stanice სალიეთი. Vpravo od fotografie se nachází přejezd přes místní komunikaci z obce k řece. Cesta nedaleko po proudu končí a skalnatou soutěskou prochází dál už jen železniční trať. |
|
 | | Nad vytrhanou kolejí ještě zůstává konstrukce rezavého trakčního vedení. Drahé měděné dráty už byly demontovány. |
|
 | | Stavba na fotce vlevo pravděpodobně sloužila jako původní staniční budova od roku 1895, kdy byla dráha vystavěna. Romantizující budova ve stylu stalinského baroka je zřejmě mladší a odhadnout její původ lze do 50. let 20. století. |
|
 | | Gruzínské stanice jsou pravděpodobně jediné na světě, které mají názvy napsané hned ve třech různých abecedách. Kromě původní ruské azbuky po bolševické revoluci přibyla gruzínská mchedruli a po protibolševiské revoluci také anglická latinka. |
|
 | | „Chtěl bych stát na nádraží, kde jen prase obchází, kde jízdní řády nejsou, nikomu však neschází. Vlak jede dvakrát za den, ráno a pak k poledni, mašina už bere vodu, rychle nasedni.“ |
|
 | | Když stanicí Salieti projíždí vlak, vyjde to nejtlustší prase na první nástupiště a blahosklonně pozoruje jeho průjezd. Chybí mu snad už jen červená čepice. |
|
 | | Ve stínu nádražního lesíku z palem, cedrů a moruší mají místní prsata ten nejhezčí možný život. |
|
 | | Okrasné hlavice sloupů z betonu jsou typickou ukázkou sovětského nevkusu z 50. let 20. století. Nejde ovšem o docela mrtvý sloh - zdobný styl s klenbami, balustrádami a sloupovím si po rozpadu Sovětského svazu opět hledá cestu na světlo světa a v Gruzii se zhmotňuje především v podobě domů místních oligarchů. |
|
 | | Odrbané sloupy, směs barokního a klasicistního architektonického patosu a rozpadající se nekvalitní materiály zanedbaných staveb nám intenzivně připomínají výhřezy amerického nevkusu, se kterými se dodnes lze setkat třeba na Kubě. Kubánský pocit ještě umocňují palmy zasázené okolo mrtvého vodotrysku za perónem. |
|
 | | Třeba tady by se klidně mohli potkat Fidel s Josifem a cítili by se oba jako doma. |
|
 | | Kamenná budova staničních záchodků už nepotřebuje splachování, protože ji přirozeně promývá déšť. |
|
 | | V bývalé dopravní kanceláři vám jízdenku neprodá ani to nejflekatější staniční prase. Terniony i kompostéry byly dávno odvezeny neznámo, kam, o zabezpečovacím zařízení ani nemluvě. |
|
 | | Doprava je tu méně než řídká. Nejednoho návštěvníka proto zřejmě svádí myšlenka vypůjčit si nezamknutou drezínu a sjet 30 kjm k hlavní trati soutěskou gravitační silou. Nebýt občasných nákladních vlaků deroucích se s prázdnými vozy vzhůru, asi bychom to taky zkusili. |
|
 | | Pozůstatek betonového mostu vlečky, který převáděl dráhu na levý břeh, kde snad probíhala nakládka dřev z lesů. Špinaví voda v řece je černá díky odpadu z promývání manganové rudy, který je do řeky vypouštěn v rozporu se všemi ekologickými předpisy, zdravým rozumem i tou nejelementárnější slušností. |
|
 | | Rusové z většiny území Gruzie odešli v roce 1991 a země se začala pomalu rozkládat. Dnes je země panoptikem zničené přírody, opuštěných a poničených staveb a zařízení na jejichž údržbu chybí peníze i vůle. Aspoň že v Rusku jsou lidé věčně mladí a na nádraží v სალიეთი se tím nezapomněli pochlubit. |
|
Zdroje
- ვიკიპედია: ჭიათურა. Dostupné z https://ka.wikipedia.org/wiki/ჭიათურა
|
