Dělnická kolonie Pod kopcem

Na leteckém snímku je dobře patrných všech 10 domů, které zbyly z kolonie Pod kopcem - protější stranu ulice v roce 1976 necitlivě pohltila šestiproudová silnice, která však ani dnes kapacitně nestačí a brzy se roztáhne i do míst současné zástavby. Na mapě z 2. vojenského mapování, zhruba aktuální v roce 1869, je vidět několik prvních domků na místě pozdější kolonie. V roce 1919 už domky zabíraly obě strany tehdejší Královopolské ulice v (ještě) samostatných Husovicích. Podoba domků se ale ještě značně měnila.

Jako dělnickou kolonii Pod kopcem (neoficiálně též Pardálov) lze označit skupinu posledních deseti domků skrčených pod skalnatým úbočím kopce Lozíbky na Provazníkově ulici v Brně. Jednoduché domky vystavěné na přelomu 19. a 20. století a mnohokrát dostavované a přestavované tvoří rozmanitý a přesto ucelený soubor, který postupně náležel ke Královopolské ulici, ulici Pod kopcem, Kohoutově a Provazníkově. V roce 2018 bude pravděpodobně celý blok zbourán v souvislosti s výstavbou mimoúrovňové křižovatky na Tomkově náměstí.

Historie

Historie kolonie Pod kopcem není dosud dostatečně popsána. První domky se v lokalitě pod výrazným návrším nazývaným česky Lozíbky (německy prostě Hübel tj. kopec nebo Läusshübel tj. všivý kopec) vyskytují již v 60. letech 19. století jako součást předměstské vsi Husovic, tedy v období před stavbou tzv. Staré Tišnovky - původní dráhy spojující Brno a Tišnov, která se svahem po hranici Černých Polí a Husovic prokousala roku 1885. Zřejmě přibližně v tomto období získala úzká ulička vybíhající do kopce z dnešního Tomkova náměstí svůj první název Královopolská (jako samostatná obec mohly Husovice využít názvu, který se v Brně již vyskytoval).

V roce 1900 dosahovala již zástavba po obou stranách ulice zhruba pod ústí dnešního silničního Husovického tunelu, přičemž domy netvořily souvislou uliční čáru, ale střídavě ustupovaly dál od ulice tak, jak dovolily víceméně provizorní a výškově rozmanité podmínky pro výstavbu z dostupného materiálu. Podle neověřených vzpomínek pamětníků stály v uličce domy zděné, ale také dřevěné a jeden z domů byl dokonce založen na obestavění vozu vyřazené tramvaje (zde žádáme pamětníky o případné doplnění v komentářích).

Po připojení Husovic, které se mezitím v roce 1912 staly městem, k Velkému Brnu roku 1919, bylo nutné přejmenovat ulice s duplicitními názvy. Proces se nicméně nějakou dobu táhl a tak teprve roku 1932 získává ulice nový název Pod kopcem. V tomto období patrně dochází k dalšímu rozšiřování zástavby také v podobě nouzové kolonie v důsledku nárůstu chudoby způsobené Světovou hospodářskou krizí. Další nouzové domky nevalné kvality vyrostly za zalomením ulice, v oblasti dnešního portálu tunelu, na dně lomu naproti tehdejší cihelně (v prodloužení současné Míčkovy ulice). Název Pod kopcem tehdy nesla celá dlouhá ulice z Tomkova náměstí až po styk s dráhou a křižovatku s dnešní Merhautovou ulicí na hřebeni kopce. Podle tehdejšího názvu ulice proto také kolonii nazýváme Pod kopcem.

V podobě z 30. let 20. století přečkala ulička 2. světovou válku dovybavena německým názvem Unterm Hügel a po jejím skončení dalších 30 let relativně spokojeného života. V 60. letech 20. století byly odstraněny nouzové domky v horní čásri kolonie, nicméně zásadní zlom nastal v roce 1976, kdy byla v rámci výstavby velkého městského silničního okruhu protažena ulice Provazníkova z Černých Polí přes těleso zrušené dráhy až k Tomkovu náměstí. Součástí stavby byla demolice jižní části ulice Pod kopcem a její rozšíření a přejmenování na Provazníkovu. Deset domků patřících ke kolonii lichých čísel 61–79 (původně sudé 4–24) a dva domy na nároží Tomkova náměstí (rohový dům původně sloužil jako hostinec) zůstaly zachovány a tvořily tak poněkud nepatřičnou kulisu novému silničnímu průtahu.

Otevření silničního Husovického tunelu namísto plánované povrchové autostrády vedené Kohoutovou ulicí v roce 1998 neznamenalo pro zbylou část kolonie zásadní změnu, došlo pouze k vybudování nové pěší stezky vedoucí ke zbytku Kohoutovy ulice a zpevnění přilehlé skály a jejímu dovybavení ocelovými sítěmi proti padajícím kamenům.

Poslední a nejzásadnější změny se dočká v roce 2017 opuštěný a vyklizený zbytek kolonie (10 domů č. 61–79) v letech 2018–2019, kdy zřejmě dojde k desítky let plánované výstavbě mimoúrovňové křižovatky na Tomkově náměstí. Přestože původní plány počítaly se zachováním domků, statika některých z nich je již nyní narušena intenzivní dopravou v těsném sousedství a domy tak zjevně uvolní prostor pro budování ramp a nájezdů. Zmizí tak definitivně i poslední domy někdejší delnické kolonie Pod kopcem. Nenávratně tak pod vrstvami nicneříkajícího betonu zahyne další ze svědků rozmanité a zajímavé historie města Brna.

Seznam domů

obrázek	orientační číslo	popis
	61	Nejzápadnější dům současné kolonie Pod kopcem, rodinný dům č. 61 je jedním z nejlépe zrekonstruovaných domů bloku. Nad domem se nachází rozlehlá terasovitá zahrada a jeho součástí je přístavba hospodářských stavení ve dvoře a sklep. V letech před výkupem byl majiteli pronajímán.
	63	Rodinný dům Provazníkova 63 je druhý nejzápadnější v řadě, zřejmě nejpůvodnější z domů v zachovalé části kolonie. Dům je postavený z nepálených cihel vepřovic a ve značně zchátralém stavu.
	65	Třetí dům v řadě Provazníkova č. 65 je širší než předchozí dva domky a disponuje výrazně delším pozemkem s dvorním taktem přilepeným ke skále (vč. obytné části) a sklípkem umístěným netradičně uprostřed dvora pod úrovní jeho vyvýšené rampy v severní části.
	67	Jeden z nejlépe opravených domů bloku Provazníkova č. 67 stojí uprostřed bývalé kolonie. Dům se stal terčem zlodějů krátce po odchodu obyvatel a jeho vnitřní vybavení je značně poškozeno.
	69	Rodinný dům č. 69 je zřejmě nejpodivuhodnějším slepencem celého bloku. Schodovitě navršené přístavby ve dvoře vytváří zajímavý labyrint na překvapivě malé ploše domu. Pro postupné rekonstrukce byly využity nejrůznější materiály jako sklo, plechy a plastové dílce.
	71	Rodinný dům Provazníkova 71 je největší z deseti domů v kolonii, jako jeden z mála skutečně dvouposchoďový. Malý domeček s hřebenem střechy rovnoběžným s ulicí ukrývá ve dvoře větší, kolmo postavený dům s pavlačí a několika potenciálně samostatnými byty.
	73	Zastavěnou plochou nejmenší dům č. 73 má o to větší dvůr a z celé kolonie nejzajímavější sklep vzniklý postupným zahlubováním dílčích místností do skály na opačné straně dvora.
	75	Rodinný dům Provazníkova č. 75 je zřejmě nejlépe zrekonstruovaným domem v bývalé kolonii. K domu bylo přistavěno podkrovní patro a dům i dvůr byly vybaveny novou fasádou, dlažbou, okny i dveřmi. Za domem se nachází malý dvorek s venkovním krbem a vydlážděný sklípek.
	77	Přízemní dům č. 77 má středně velký dvůr, na kterém roste smrk a zahradní dílnu s malým sklípkem.
	79	Nejvýchodnější rodinný č. 79 stojí na východním okraji bloku a patří k hůře udržovaným. K domu patří větší dvorek přibližně trojúhelníkového tvaru s prádelnou ve dvoře a malým sklípkem.

Posledních 10 domků kolonie Pod kopcem v dolní části Provazníkovy ulice. Celkový pohled na zbývající severní řadu domů bývalé kolonie + domy Provazníkova 81 a nárožní Tomkovo náměstí 5 (bývalý hostinec).

Popis

V roce 2018 tvoří zbytek kolonie Pod kopcem deset domků č. 61–79, s hřebeny střech rovnoběžnými s Provazníkovou ulicí. Jde o domy, které původně stály na severní straně několikanásobně užší uličky Pod kopcem. Domy různého stáří (podle nejistých znaků lze usuzovat, že nejstarší pochází z 2. poloviny 19. století) a materiálu tvoří nepravidelný blok, natěsnané jeden na druhý včetně dvorků odvrácených od ulice, předzahrádek a hospodářských stavení.

Patrně nejstarší dům v kolonii (č. 61) je vystavěn z nepálených cihel, materiál ostatních domů se liší podle věku a počtu přestaveb. Nejnovější nebo nejpozději rekonstruované domy snesou v roce 2018 srovnání s moderními stavbami rodinných domů, jiné domy jsou částečně vybaveny moderními prvky (nové střechy, okna, dveře), ale jádro stavby je historické.

Součástí bloku je rovněž k ulici kolmo postavený dvojposchoďový bytový dům s pavlačí (původně obsahoval zřejmě 2 byty, které se později staly součástí jednoho rodinného domu), ukrytý za domem č. 71, se kterým později splynul v jeden celek.

Přestože původní projekty a vizualizace stavby mimoúrovňové křižovatky počítaly se zachováním všech deseti domů, byly na konci roku 2017 domy vyklizeny, vykoupeny městem a opuštěny majiteli. Po zabezpečení proti vniknutí petlicemi, zámky a armovacími sítěmi tak domy místo záchrany čekají na svoji demolici, ke které dojde pravděpodobně v průběhu roku 2018.

Pod kolonií bojuje Mirek prezident za svobodu. Myslel tím svobodu zdejších romantických domků?

Na konci roku 2017 vypadala spodní část Provazníkovy ulice zdánlivě stejně jako kdykoliv předtím. Poklid předzahrádek a střešních vikýřů rušil ryk motorů z výpadovky opodál, ale na pohled byly domky docela utěšené.

Bližší pohled však odhalil zatlučené dveře a okna přetažená armovacími sítěmi. Tady už zřejmě nikdo nebydlí.

Šestiproudá výpadovka, která se stala v roce 1976 osudnou polovině dolní části Kohoutovy ulice, se hodlá dále rozpínat. Auta postupně dusí město, uhnout jim musí celé bloky domů, kde se žilo po staletí.

Přikrčené domky pod skálou to mají spočítané. Naposledy lze spatřit jejich pitoreskní fasády a nakouknout do dvorků poskládaných na sebe jak dětské hračky v krabici.

Lampy tu ještě pár týdnů budou svítit, ale po chodníčku k bývalé kolonii už nikdo nechodí.

Ačkoliv ze vhodného úhlu vypadá romanticky, ve skutečnosti ztratilo tohle zákoutí duši už před desítkami let, když se proudy aut spustily dolů z Černých Polí po prodloužené Provazníkově ulici a zahubily malebné Tomkovo náměstí i nábřeží Svitavy.

Pohled z opačné strany ukazuje, jak živelně domky v místní kolonii rostly. Zahrádky, terásky a stříšky z nejrůznějšího materiálu se na sebe kupí ve vrstvách jako nějaká bizarní stavebnice.

Přes veškerou nepřízeň osudu dokázali místní obyvatelé vytvořit za hradbou vlastních domů pod skálou mikrosvět, kam hluk z ulice doléhal o něco méně a kde čas plynul výrazně pomaleji.

Průhled skrz křoví v poloopuštěné zahradě na svah nad zadním traktem kolonie Pod kopcem.

Příhodná poloha a relativně pevný materiál skalky za domy umožnil prakticky v každém dvoře vyhloubit vlastní sklep, často spojený s hospodářským přístavkem, který mohl sloužit jako prádelna, kůlna, dílna, ale v nouzi také k bydlení.

Některé domky už jsou opuštěné déle a příroda po nich doslova natahuje ruce. Stavaři budou ale zřejmě rychlejší a nedovolí kolonii, aby se poklidně změnila v ruiny.

Panoramatický pohled na paralelní realitu Provazníkovy ulice ukrytou ve dvorcích.

A pokračovat lze ještě dál, pod zem, do říše Hádovy.

Větší nebo menší sklípek se nacházel za každým domkem v kolonii a je pravděpodobné, že kromě skladování potravin mohly posloužit dobře také jako úkryt při válečných náletech, někde i jako malé dílny.

Občas jsou průhledy do hloubky skály ve dvoře překvapivě hluboké. Co se asi stane s vykutanými chodbami, až na místě domků vyroste betonový obr?

Některé domky jsou spravené, jiné v žalostném stavu. Dům č. 63 je dokonce postavený z nepálených cihel, tzv. vepřovic, které se drolí na prach a stěny praskají.

Naopak nejvýstavnější z místních domů, pavlačový dům č. 71 by byl dodnes příjemným místem k životu.

Dvorek za domem č. 79 ještě zdobí loňské mochyně židovské třešně. Pravděpodobně poslední.

Úprava dvorů je rozmanitá jako domky samy. Elegantní krb a udírna za domem č. 75 nabízí představu příjemně strávených letních podvečerů, ovšem poněkud zapadanou loňským listím…

Jako u všech domů i v kolonii Pod kopcem lze nalézt romantické půdičky, na kterých by se mohla ukrývat třeba stínadelská tajemství. Některé krovy jsou přes sto let staré, jiné svítí novotou.

Nedostatek prostředků a živelné prostředí dělnické kolonie daly vzniknout přístavbám a nástavbám lepeným na sebe tak, že se občas z oken vedoucíh na dvůr stala okna mezi místnostmi a rozdíl mezi vnitřním a vnějším prostředím na mnoha místech ztratil na významu.

Historické sáňky zaklíněné v krovech kůlny za domem č. 65 jsou nervózní jako sáňky na podzim. Sníh už neviděly hodně dlouho.

Přes zídky lze z kolonie Pod kopcem nahlédnout do dalších zahrad, třeba na romantický altánek postavený z dřevěných oken.

Na několika místech lze narazit na takřka intimní doklady o životě místních obyvatel. Jedním z nich je svatební fotografie v domě č. 79.

S domky i čtenáři se loučí a slzu zatlačují průzkumníci Správného směru a Druhého Brna.

Zdroje

1. Flodrová, M.: Encyklopedie města Brna: Kohoutova. Dostupné z http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_ulice&load=2549.
2. Ředitelství silnic a dálnic: Velký městský okruh. Dostupné z http://www.mestsky-okruh-brno.cz/plan-vystavby/.

Komentáře: