 | | Stěží popsatelnou atmosféru osiřelého dělnického domu na Spolkové ulici v Brně měly z velké části na svědomí přebytečné long play gramodesky, kterými někdo posázel prakticky celou plochu hlavního tanečního/divadelního sálu. |
Dělnický dům na Spolkové ulici v Brně je opuštěná víceúčelová stavba, která v historii sloužila jako obytný dům, dělnický domov, restaurace, divadlo, kino a hudební klub. Budova s překvapivě bohatou historií již řadu let chátrá a v roce 2018 bude částečně zdemolována a přestavěna na bytový dům.
Historie
S rychlým rozvojem Brna a zejména textilního průmyslu v 2. polovině 19. století se oblast Horního a Dolního Cejlu stala domovem desetitisíců dělníků z okolních textilek a jejich početných rodin. Během několika desítek let se do daleka rozběhly ulice pavlačových domů a daly vzniknout nové městské čtvrti - Zábrdovicím. Drtivá většina obyvatel byla zaměstnána v továrnách rozložených po obou březích Svitavy mnohdy i 14 hodin denně a teprve postupně se dělníkům dařilo vydobýt si pomocí demonstrací, stávek a sdružování se lepší životní podmínky.
Jedním z velice důležitých kroků pro sjednocení brněnského proletariátu se stalo založení spolku Dělnický dům aneb Arbeiterheim v roce 1895, jehož hlavním posláním byla lidová sbírka na výstavbu společného kulturního a politického centra. Sbírka vynesla dostatečné finanční prostředky na stavbu, a tak v roce 1987 pokladník spolku František Komprda slavnostně otevřel dům na pozemku vyhořelé Kafkovy továrny v tehdejší Jusově ulici na Horním Cejlu.
Jedinečně poutavě zpracovaný článek o historii dělnického domu na Spolkové ulici přináší časopis Nový prostor:
Článek Dějiny jednoho domu od Tomáše Havlína je ideální rukovětí pro každého, koho zajímá pohnutý osud kdysi živého kulturního centra.
Dělnický dům se již před 1. světovou válkou stal centrem dělnického hnutí v Brně. Kromě restaurace se v dřevěném zahradním sále rovněž hrálo divadlo, konaly schůze a dům nabízel zázemí také pro dělnické spolky a ubytování pro cestující odboráře. V roce 1899 byla z dělnického domu řízena stávka textilních dělníků, díky které byla nakonec pracovní doba v Brně snížena na 10,5 hodiny denně.
Po období stagnace a zadlužení spolku bylo v roce 1913 v opraveném zahradním dřevěném sále zprovozněno kino Lípa, které se stalo jedním z nejoblíbenějších brněnských biografů. A činnost spolku pokračovala během 1. světové války i po ní. Dělnický dům byl tehdy stavbou natolik významnou, že podle něj byla v roce 1918 ulice přejmenována na Dělnickou a o další tři roky později, po připojení menších obcí k Brnu, dokonce na Marxovu. Tento název jí pak s výjímkou let 1942–1945 vydržel až do roku 1991, kdy získala (opět podle dělnického domu) název Spolková.
V obodobí mladé Československé republiky docházelo v dělnickém domě ke štěpení brněnské sociálnědemokratické strany a později ke sporům mezi původní stranou a odštěpenou stranou komunistickou, která měla až do roku 1929 v domě svoji základnu. V dělnickém domě se s projevy vystřídali nejvýznamnější komunističtí politikové (Klement Gottwald, Antonín Zápotocký), své působiště zde ale našli také významní levicoví umělci (založení brněnského Devětsilu, František Halas).
 | | Do památkově chráněné funkcionalistické budovy z roku 1929 se v roce 2018 zakusují stavební stroje, jako by o nic nešlo. Snad z ní zbude aspoň malá část připomínající složitou historii dělnictva v Brně. |
|
 | | Navzdory striktní pravoúhlosti stavby vytvořil architekt Eduard Göttlicher zajímavě členitou budovu, která vytváří na svém povrchu nejednu terasu či zákoutí. Náletové stromky atmosféru stavby ještě umocňují. |
|
 | | Na počátku roku 2017 se pokusili pro budovu něco udělat aktivisté, kteří na boční fasádu umístili transparenty s nápisy: „Prázdné domy – Mrtvé město“ nebo „Chátrám kvůli spekulaci“. Ke zvrácení nešťastného osudu historicky cenné budovy však nepomůže ani fakt, že měli pravdu. |
|
V roce 1929 došlo k přestavbě původního dvorního sálu na trojposchoďovou funkcionalistickou betonovou budovu podle návrhu architekta Eduarda Göttlichera a jejímu propojení s původním domem z roku 1895. O rok později pak spolek opustil komunistickou ideologii a vrátil se zpět k méně radikálním myšlenkám sociální demokracie.
V průběhu 2. světové války se dostal dělnický dům do majetku brněnské Zbrojovky, kde zůstal po celé období socializmu. Také Zbrojovce sloužil komplex dělnického domu jako zázemí pro kulturní a společenské akce, v provozu bylo kino, v budově se konaly koncerty nejrůznějších žánrů, schůze a drobnější akce, které nakonec přerostly v hudebně klubovou činnost devadesátých let.
S úpadkem Zbrojovky v 90. letech 20. století nicméně dochází k postupnému chátrání domu, který byl nakonec odprodán společnosti Reset management. Ta jej do konce roku 2002 pronajímala hudebním klubům Harlem a posléze TetraHydroClub, přičemž postupně stále intenzivnější chátrání budovy šlo ruku v ruce se změnou charakteru kulturních akcí. Ty se stávaly stále menšími a alternativnějšími, až se kdysi bohatý kulturní život v dělnickém domě smrsknul na víceméně komunitní doutnání, jež na začátku roku 2003 zcela vyhaslo, stejně jako pověstné ohně na přilehlé zahradě.
V roce 2004 byl dělnický dům prohlášen kulturní památkou a současně se společnost Reset management dostala do úpadku. Tou dobou již opuštěný dělnický dům, který se mezitím stal cílem zvědavců i zlodějů, získala následně v dražbě developerská společnost Majordomus. Ta se nejprve pokusila neúspěšně odejmout domu památkovou ochranu a následně jej úmyslně nechala podlehnout téměř úplné devastaci přírodní i kriminální, jež byla korunována požárem 9. července 2018. Na podzim roku 2018 pak započala rekonstrukce domu, která počítá s demolicí jeho podstatné části včetně původního uličního traktu z roku 1895 a zachováním pouze památkově chráněných úseků. Na Spolkové ulici má vyrůst sedmipodlažní bytový dům jako příznak pokračující gentrifikace kdysi periferní dělnické čtvrti.
Popis
Bývalý dělnický dům na Spolkové ulici v Brně se skládá ze staršího uličního traktu - historizující trojpodlažní budovy z roku 1895 poněkud zasažené pozdější přestavbou umožňující kapacitní průchod do dvorního traktu z roku 1929. Ten je tvořen stylově čistou strohou funkcionalistickou budovou rovněž o výši tří podlaží. Zatímco uliční trakt obsahuje kancelářské a bytové prostory, masivní budova dvorního traktu (jejíž vnější plášť je složen čistě z kvádrů) ukrývá dva sály (podzemní kinosál a víceúčelový sál s jevištěm), několik restauračních a společenských místností. K budově přiléhá také zahrada s přízemními budovami sloužícími jako letní posezení, případně tělocvična nebo skladovací prostor.
Od roku 2003 je celý komplex budov bez využití a během 15 let intenzivního chátrání se budovy dostaly na samotnou hranu stavility. na několika místech již došlo ke zřícení stropů a schodišť, veškeré zpeněžitelné vybavení bylo ukradeno a v roce 2018 byl v hlavním sále zřejmě bezdomovci založen (a naštěstí záhy uhašen) požár.
V letech 2018–2019 probíhá rekonstrukce spojená s demolicí podstatných částí budov a výstavbou zcela nového masivního bytového domu, který zabere rovněž sousední nezastavěnou parcelu. Podle projektu z roku 2009 má dům disponovat 51 byty a 100 parkovacími stáními.
 | | V souvislosti s přestavbou menšího dřevěného sálu ve dvoře na moderní kulturní dům byly skrze dům v uličním traktu proraženy dvě prostorné chodby usnadňující přístup do dvora. |
|
 | | Vinou zanedbané údržby a zatékání se dřevněé konstrukce původního dělnického domu na počátku 21. století zhroutily. |
|
 | | Původní dělnický dům už je prakticky nezachránitelný. Majitel se o něj záměrně nestará minimálně od roku 2005. |
|
 | | Přesto existují i v prostředí, kde už je těžko i jen rozeznat, v kterém patře se člověk nachází, cestičky kudy do ruin kdosi vnikl. Riskoval při tom ovšem život. |
|
 | | Místo roxorů dnes drží pohromadě skelet domu kořeny prorůstajících stromů. |
|
 | | Některá zákoutí se proměnila v jakési neobvyklé zimní zahrady. Příroda se dere do domu stěnami, podlahou i střechou. |
|
 | | Tak vypadalo schodiště ve spojovací chodbě mezi uličním a dvorním traktem v roce 2014. |
|
 | | A totéž schodiště o necelých 5 let později. |
|
 | | Šatna v hlavním předsálí. Kdo by si tady nechtěl odložit kabát? |
|
 | | Totéž místo za denního svitu. Ze stropu se trhají kusy omítky zvící plochy křídla menšího letadla. |
|
 | | Pozapomenutá tanečnice marně vyhlíží kousek parketu, kde by se mohla uplatnit. Veškerou volnou plochu pokryly kusy propadených stropů z vyšších pater. |
|
 | | Dominantním prvkem v sále byl na červeno natřený strop s bílými kruhovými vlysy. Po požáru žel poněkud změnil barvu. |
|
 | | Částečný úklid podlahy kdysi kompletně pokryté vinylovými deskami snad mají na svědomí hasiči, kteří ještě zachránili dům před nejhorším. Na jeho konečný osud to však zřejmě nebude mít vliv. |
|
 | | Podivná atmosféra budovy poseté deskami s nápisem na jevišti, jenž vyzývá k vraždě vlastních rodičů. |
|
 | | I po úklidu žehem je v dělnickém domě desek pořád dost. |
|
 | | Tady je snad někdo házel na hromadu vidlemi. |
|
 | | Nejabundantnějším kouskem je zde metalová deska Detonation s vyobrazením zlobra rozčíleného nad ztrátou jedné podkolenky. |
|
 | | Nejmajestátnější pohled na sál skýtá ve výši položený balkón. Také zde je zásoba elpíček dostatečná. |
|
 | | Tudy vbíhali přes 60 let na jeviště herci. Hned vedle je umístěna toaleta, snad kdyby měl někdo opravdu silnou trému… |
|
 | | Výzdobu v sále lze bez zaváhání nazvat přinejmenším alternativní. |
|
 | | Tady se snad nacházela jedna z restaurací doplňujících divadelní sál a kinosál. Dnes tu kvíli meluzína. |
|
 | | Ačkoliv by rudá barva docela dobře vystihovala historii budovy spjatou se socialistickým a komunistickým hnutím, mají netradiční výmalbu na svědomí zřejmě až tetrahydrohoši. |
|
 | | Jakmile dům osiřel, začaly se v jeho útrobách objevovat skutečně podivné věci. Třeba dvoumetrová pavučina, která člověka donutí se neustále ohlížet, za kterým rohem číhá Odula. |
|
 | | V padesátých letech nesměl dělnickém domě chybět sám nejvyšší. Generalissimus nás uvítal hned za vchodem ze dvora. |
|
 | | Na začátku roku 2014 bylo schodiště ještě volně průchozí, nicméně zábradlí již dávno tlelo v některé z nedalekých sběren kovů. Na Cejlu je jich přehršel. |
|
 | | O desku Pavla Nováka s rodinou zřejmě moc velký zájem na trhu nebyl. |
|
 | | Vypadá to, jako by se Siemens inspiroval v dělnickém domě na Spolkové při výrobě jednotek Viaggio Comfort. Dveře jsou totiž prakticky totožné (až na tu kliku). |
|
 | | Ze třetího poschodí lze vystoupit přímo na plochou střechu budovy, která skýtá přepychový výhled do okolních dvorků a na střechy Horního i Dolního Cejlu. |
|
 | | V roce 2014 ještě na střeše nebylo jezírko ani stromky, za to se zde společně vyfotilo hned sedm průzkumníků Správného směru a Druhého Brna. |
|
 | | O necelých pět let později střecha zdivočela. Místní žebřík ale dívky stále milují. |
|
 | | Noční vstup na střechu mohutného divadelního sálu patřil k dobrodružným, avšak poměrně bezpečným zážitkům. Až do chvíle, kdy v sále někdo zapálil oheň: dnes je ohořelá konstrukce životu nebezpečná. |
|
 | | Nad mrazivým nočním Dolním Cejlem si vítr pohrává s kouřovou vlečkou teplárenského komína. Ticho nočního Brna ruší jen neidentifikovatelný šum odkudsi z ulic. |
|
 | | V roce 2014 bylo ještě jednoduše možné proniknout do polozřícených sklepů budovy. Ve spletitém labyrintu člověk brzy ztratil orientaci. |
|
 | | O další patro hlouběji se pod zemí nacházela kotelna a pod ní dokonce třetí podzemní patro. Hluboko pod povrchem historického předměstí se človek cítil nevyslovitelně stísněně - obklopen těžkou zemí, prosáklou osudy generací textilních dělníků z předměstí. |
|
 | | Některé chodby vypadaly jako divoké fantazie pána jeskyně z Dračího doupěte. Průchod takovým dungeonem byl doslova hrdinským činem. |
|
 | | Malebné podzemí propojovalo funkcionalistickou přístavbu s původním pavlačovým domem z konce 19. století. |
|
 | | Těžko hledat v širším centru Brna lepší místo pro ukrytí čehokoliv, co už nikdy nemá spatřit světlo světa… |
|
 | | V budoucnu tady budou podzemní garáže pro 100 aut. |
|
 | | Vedle historického domu byla z ulice proražena nehezká, avšak užitečná chodba vedoucí od vchodu k podzemnímu kinosálu. |
|
 | | Po schodišti na jejím konci se vždy po skončení promítání valily davy diváků plny dojmů zpět na ztemnělou Jusovu/Dělnickou/Marxovu/Spolkovou ulici. |
|
 | | Dveře na balkón ani funkcionalistická šatna v zákoutí schodiště před kinosálem nejsou v nejlepší kondici. |
|
 | | Pod budovou se ukrývá nenápadný kinosál pro několik desítek diváků. Zde zkoušel na konci února 1931 Jindřich Vavřina svůj vlastnoručně vyrobený aparát pro ozvučení do té doby němých filmů. |
|
 | | V záři reflektorů se s vámi loučí na konstrukci zetlelého kinoplátna pózující odvážná školačka. |
|
Zdroje
- Havlín, T.: Dějiny jednoho domu. Dostupné z http://novyprostor.cz/clanky/378/dejiny-jednoho-domu.
- Klepal, B.: Pět minut před začátkem: Spolková, Harlem, TetraHydroClub. Dostupné z http://www.mestohudby.cz/publicistika/clanky/pet-minut-pred-zacatkem-spolkova-harlem-tetrahydroclub.
- Gáfriková, E.: Chátrám. Na stav spolkového domu poukázali aktivisté, majitel plánuje bytovku. Dostupné z https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/chatram-na-stav-spolkoveho-domu-poukazali-aktiviste-majitel-planuje-bytovku-20170313.html.
- Flodrová, M.:Encyklopedie města Brna: Spolková. Dostupné z https://encyklopedie.brna.cz/home-mmh/?acc=profil_ulice&load=5165.
- Hasičský záchranný sbor České republiky: Požár. Dostupné z ,a href="http://www.firebrno.cz/modules/incidents/detail.php?filter[id]=258779062&district_id=3702">http://www.firebrno.cz/modules/incidents/detail.php?filter[id]=258779062&district_id=3702.
|
