Důl Hraničná

Nebilanční ložisko uložené v mramorech protínající slednou chodbu pod úklonem cca 47°, v pravé části sypný komín z úrovně dobývá horizontu + 25 m nad chodbou. Ústí hlavní štoly (1201) před zahájením rekonstrukčních prací. Úvodní úsek štoly vypažený pěknými vejčitými hajcmany. Krátká chodba do rozvodny strojovny těžního stroje.

Uzavřený hlubinný důl na železnou rudu Hraničná se nachází na nenápadném místě poblíž lesní cesty v údolí Studeného potoka asi 4 km východně od Skorošic v Javornickém výběžku.

Historie

Důl leží na místě vsi Hraničné, jejíž historie sahá nejméně do roku 1690, ze kterého pochází první zmínka o obci v Ostrém údolí Studeného potoka. V roce 1856 se nedaleko obce ve výšce cca 900 m nad mořem začala těžit železná ruda - postupně byla vybudována 540 m dlouhá štola a vytěžená ruda byla dopravována do železárny v Ondřejovicích. Důl náležel původně firmě Tlach-Keil v Opavě, později jej získala baronka Rudzinská, majitelka ondřejovických železáren a nakonec hrabě Henckel z Donnersmarku, majiteli železáren v Pruském Slezsku. Celkem tři šachty byly opuštěny a zaplaveny vodou nejpozději v roce 1906.

Nová etepa těžby železných rud nastává po roce 1953. Roku 1959 byla poněkud níže v údolí (cca 575 m nad mořem) rozražena v jižním směru nová štola (Marek), sledující dvě paralelní ložiska magnetitu a hematitu uložená mezi vrstvy bílého mramoru ukloněné pod úhlem 50° směrem k západu. Během období 1960 až 1968 (ukončení těžby 1. dubna 1968) bylo vytěženo 173 kt rudy, která byla zpracovávána v úpravně na místě před ústím štoly, nedaleko zaniklé vsi Hraničné. Do úpravny byla rovněž dovážena ruda z dalších ložisek (Vlastějovice, Měděnec, Кривой Рог). Hlušina byla vyvážena na odval, který byl posléze v období 1969 až 1972 využit na zasypávání šachet ve zrušeném dolu. Okolí bylo následně rekultivováno a odval zlikvidován.

Současnost

V roce 2014 převzal důl do své správy od státního podniku DIAMO spolek Rychlebská báňsko-historická z.s. Jedná se tedy o soukromý objekt v rukou soukromého vlastníka. Od převzetí dolu pracuje spolek na možnosti zpřístupnění podzemí pro návštěvy veřejnosti. V současné době probíhá náročná rekonstrukce hlavního překopu, kde je dosluhující výztuž nahrazována novou výztuží, náročnou úpravou prochází i počva důlního díla, která je zarovnávaná, jsou vyváženy násypy horninového okolí a je obnovován žlábek pro odtok důlních vod. Práce jsou na počátku roku 2017 zhruba v polovině, otevření pro veřejnost je připravováno na rok 2018. Po dobu trvání prací je podzemí pro návštěvníky nepřístupné. Kontakt na členy spolku je: rbhos@seznam.cz.

Popis

Hlavní štola vede do vzdálenosti přibližně 600 m od s několika zalomeními a řadou odbočujících štol a rozrážek do všech směrů. Blíže ústí jde o doprava odbočující úpdanice vedoucí společně se slepou šachtou, jejíž strojovna je umístěna kompletně v podzemí, do systému šesti níže položených pater, v součanosti kompletně zaplavených. Dále od ústí pak odbočují do trojice vyšších pater v úhlu totožném s horninovými vrstvami úpadnice (celkem asi 4) vybavené dřevěnými žebříky a skluzy pro dopravu horniny. Nejvyšší část tohoto systému byla s povrchem propojena větrací šachtou dnes zasypanou (?).

Po ukončení těžby zůstala v dole část vybavení: pažení chodeb, na několika místech koleje a důlní vozíky, vybavení svislých šachet, část rozvodů vody, vzduchu a elektřiny. Dřevěná výbava se postupně rozkládá, na několika místech došlo ke zcizení ocelové výztuže, tzv. hajcmanů, kdy jejich odstraněním došlo k sesypání základkového polštáře na bocích a pod stropem díla na počvu.

Hlavní štola má označení 1201, komíny, které vedly až na povrch jsou: komín K1, komín K5 a komín K16. Komíny byly v rámci likvidace dolu a povrchu zasypány hlušinou z odvalu před ústím štoly. Krátce za skladem střeliva (první odbočka vlevo) se nachází zbylá část původní chodby z 19. století, která za dřevěnou zábranou odbočuje vpravo. Novodobé práce spočívaly ve zmáhání staré chodby, které s sebou nesly potíže spočívající ve zvýšeném nebezpečí zavalování vyzmáhaných prostor a ve značných přítocích důlních vod ze stařin. Bylo proto rozhodnuto o změně směru nové chodby a ta v tomto místě opouští původní směr a dále pokračuje již jako chodba plně ražená v horninovém masivu jižním směrem. Na stařiny bylo při otvírkových pracích naraženo i dále a to v druhé odbočce východním směrem, kterou tato původní stařina prošla v téměř kolmém směru a kde je dnes zával v plném profilu a dále pak v samotném ložisku. Práce staříků probíhaly v podstatě v celém výškovém intervalu od povrchu až po úroveň nově ražené štoly. Prostory byly zatopené, po jejich odvodnění zde byly ještě nalezeny zásoby rudy a ty byly novodobě vytěženy. Oblast stařin byla hornickou činností ve 20. století značně porušena.

Slepá jáma se strojovnou těžního stroje na úrovni štoly 1201 a šikmým komínem pro vedení lana k lanovnici má hloubku 50 m. V této hloubce se nachází 2. patro, které od náraziště pokračuje 180 m dlouhým překopem k odbočkám do dobývek a k úpadnici do nižších pater.

Strojovna těžního stroje, nejrozsáhlejší vydobytý podzemní prostor nesloužící k těžbě rudy v dole. V zatopených částech se nachází železobetonové fundamenty těžního a brzdového stroje, v pozadí slepá těžní jáma.

Strojovna těžního stroje v pohledu od slepé jámy.

Přístup k jámě a šikmý komín pro vedení lan k lanovnici.

Krátká chodba ke slepé jámě.

Náraží slepé jámy, která padá přes 50 m hlouběji pod zem. Navazující úpadnice sahají až do hloubky 125 m pod úroveň hlavní štoly.

Slepá jáma s otevřeným poklopem lezního oddělení (vpravo).

Náraží slepé jámy s chodbou oběhu vozů (vlevo).

Totéž místo o půl roku později. Ukradené hajcmany jsou nahrazeny bytelnou dřevěnou výztuží.

Odstraněná výztuž a následně spadlá základka. V roce 2016 na tomto místě majitelé pokračovali v rekonstrukčních pracech.

Takto vypadá stejné místo v roce 2017. V rámci prací na zpřístupnění dolu majitelé vybudovali novou výztuž a umožnili tak bezpečný pohyb v dole.

Křížení chodby oběhu vozů (vlevo) a štoly 1201 (vpravo).

Odstraněná ocelová výztuž a následně spadená základka.

Přestože se tu padesát let nic neděje, ve štole není úplně mrtvo. I na organických látkách z výdřevy může existovat život.

Vějířovitou vodní houbu jsme zatím nezvládli identifikovat.

Chodba 1201 míří na jih k ložisku do nitra Borůvkového vrchu a směrem do Polska.

Hrázka pro zachytávání technologické vody v jedné z bočních štol.

Za betonovou hrázkou tiše dlí pár desítek tisíc litrů modré vody.

Tak vypadala v roce 2016 původní dřevěná výztuž v dole.

Původní dřevěná výztuž v úseku chodby 1201 procházející tektonickou poruchou.

Překop k ložisku. V zadní části byly nafárány stařiny.

Sýp pro dopravu rudy z horizontu + 25 m na úroveň štoly 1201.

Porušené žebříky lezního oddělení.

Porušené žebříky lezního oddělení.

Pohled sýpem dolů.

Slepé pokračování sýpu do vyšších poloh ložiska z horizontu + 25 m.

Chodba horizontu +25 m zaplněná rudninou po těžebních pracech na dobývce.

Člověk si tu, zvláště, když leze sám, připadá tak trochu jako Bulcsú ze známého filmu Revizoři (Kontroll).

Úklonná dobývka v horizontu + 25 m.

Zdroje

1. Skácel, J.: Hraničná - důl Fe. Dostupné z http://lokality.geology.cz/608.
2. Diamo, státní podnik: Hraničná. Dostupné z http://www.diamo.cz/hranicna.
3. Zdař bůh.cz:Z historie hornictví na Jesenicku (6). Dostupné z http://www.zdarbuh.cz/reviry/rd-jesenik/z-historie-hornictvi-na-jesenicku-6/.
4. Škrabálek, M.:Poznej naše Rychlebské hory a Jeseníky…. Dostupné z http://www.rychleby-jeseniky.cz/?cube=mistopis&c=110.
5. Snork, urban exploration:Kopalnie rud żelaza. Dostupné z http://www.snork.pl/snork/galeria/krz.html.
6. Leon:Kopalnia Hranicna. Dostupné z http://www.wyprawyleona.pl/kopalnia-hranicna-czechy/.

Komentáře: