 | | Úzkokolejka sloužila především k dovozu železné rudy do normálněrozchodné stanice Fond-de-Gras (která dnes slouží mj. jako železniční muzeum). Úzké koleje obklopují stanici z obou stran - na fotce je vidět dva výklopné vozíky vpravo na kamenné rampě, křížení s normálněrozchodnou kolejí a vjezd úzkokolejky do růžového depa menšími vraty pod komínem. Další úzká kolej se skrývá za přejezdem zcela vlevo nahoře. |
|
 | | Kamenné portály dolů na lucemburské straně východně od nádraží Fond de Gras (v obci Esch-sur-Alzette), jsou nejvýchodnějším bodem na povrchu, kam zasahuje 700 mm úzkokolejná síť. |
|
Důlní drážka ve Fond-de-Gras nazývaná též Minièresbunn je systém nadzemních a podzemních úzkorozchodných železnic o rozchodu 700 mm spojující průmyslová sídla a doly na francouzsko-lucemburském pomezí.
Historie
V roce 1874 dospěla normálněrozchodná trať z Pétange romanticky pokroucenou trasou po úbočí kopce Titelberg do hlubokého údolí nad Rodange, kde bylo vybudováno překládací nádraží Fond-de-Gras. Sem byla dopravováana železná ruda z množství štol a šachet v okolních rozeklaných kopcích systémem lanovek a zejména úzkokolejnými vlaky o rozchodu 700 mm, které vyjížděly na světlo světa přímo z dolů. Štola dolu v Doihlu byla netradičním způsobem proražena na dvě strany (na francouzskou a lucemburskou) a doihlská štola se tak kromě vlastní těžby stala také tunelem pro transport rudy z dolů na francouzské straně v lucemburském Lasauvage a francouzském Saulnes.
Úzkokolejný systém byl v provozu do roku 1964, od roku 1973 pak započaly práce na jeho rekonstrukci pro turistické účely a muzejní jízdy. Dnes jde o jednu ze stěžejních technických památek v Lucembursku, kde mohou návštěvníci zažít jízdu po povrchu i dolem s dieselovou, elektrickou i parní trakcí a navštívit řadu dalších historických technických objektů na obou stranách státní hranice.
Popis
Důlní drážka spojující několik uzavřených dolů na železnou rudu se nachází na obou stranách lucembursko-francouzské hranice mezi obcemi Fond-de-Gras, Doihl, Lasauvage a Saulnes, v průmyslové oblasti přibližně uprostřed mezi belgickým Aubange, lucemburským Differdange a francouským Longwy. Centrem systému je koncová železniční stanice Fond-de-Gras, napojená horskou železnicí na hlavní dráhu v Pétange. Úzkokolejky se nachází na obou stranách stanice, odkud míří jednak přímo na východ do dvou štol dolu ve Fond-de-Gras a dále pak na západ k úvraťové stanici Doihl.
Stanice Doihl se nachází na strmém úbočí kopce, provrtaného štolou stejnojmenného dolu - vlaky odsud mohou již pod elektrickou trakcí o napětí 500 V projíždět skrze horu 1,4 km dlouhou štolou, jenž krátce podchází pod francouzským územím do obce Lausavage na lucembursko-franscouzské hranici. Dále na západ je z Doihlu možné dosáhnout obce Rodange na hlavní železnici.
Na západní straně hřebene se po výjezdu ze štoly úzkokolejka ve stanici Lasavage-Carreau dělí ladným trianglem na francouzskou větev mířící k uzavřeným dolům v Saulnes, kde lze obdivovat ještě několik dalších opuštěných úzkokolejných tratí, a lucemburskou větev mířící na jih do obce Lasauvage, kde se rozděluje k dalším železnorudným šachtám.
Všechny čtyři větve úzkokolejné trati, jakož i spojující štola dolu Doihl jsou v roce 2019 od začátku května do konce září v pravidelném turistickém provozu v parní a elektrické trakci.
Zdroje
- Visit Luxembourg: Mine train "Minièresbunn". Dostupné z https://www.visitluxembourg.com/en/place/misc/minieresbunn-fond-de-gras.
- Wikipedia.de: Fond-de-Gras. Dostupné z https://de.wikipedia.org/wiki/Fond-de-Gras.
| 
