Jánské Koupele

Jánské Koupele jsou zaniklá osada a lázeňský areál na pravém břehu řeky Moravice v katastru obce Staré Těchanovice v Moravskoslezském kraji. Na místě odpradávna známého a vydatného pramene železité, oxidem uhličitým sycené vody byly první lázeňské budovy postavené pravděpodobně až v letech 1811 až 1812, přestože již nejméně od roku 1755 byla voda dovážena do zámku v Melči.

Kam zmizel mírně povýšený pohled mladé děvy z pravého snímku? Dívka vlevo raději doslova skrývá tvář (koláž).

Historie

Do areálu Jánských Koupelí se lze dostat různě. Třeba pěšky přes lávku nad řekou Moravicí. Že byly Jánské Koupele léčivými lázněmi, je patrné hned z omítky na fasádě hlavní budovy.

Prameny minerální železité vody s oxidem uhličitým byly pravděpodobně známy místním obyvatelům již od počátků osídlení, poprvé se však o nich objevuje zpráva ve psaných dokumentech až roku 1640, v době, kdy panství patřilo rodu Oderských z Lideřova³.

Od roku 1671 se stala část původního panství zahrnující areál lázní novým velkostatkem Melč. To případlo v roce 1755 k majetku opavské jesuitské koleje, jejíž představený nechal zřídit lázeňskou místnost v melčském zámku, kam se voda z prameniště dovážela povozy v dřevěných sudech. Po zrušení Tovaryšstva ježíšova v roce 1773 papežem Klementem XIV. přechází lázně do majetku státního Studijního fondu určeného pro podporu školství. Na konci 18. století ordinoval koupele ve vodě z místního pramene některým pacientům opavské nemocnice její zakladatel a městský fyzik - hygienik, přistěhovale z Lužice Leopold Heiderich.³

V roce 1810 koupil panství Jan hrabě z Tenczina (dnes obec a zámek Tenczyn v Malopolsku), který nechal v roce 1811 vyčistit a upravit minerální pramen, který pojmenoval po sobě Janův, stejně jako vznikající osadu Janovy Koupele (Johannisbrunn). Jan hrabě z Tenczina rovněž zahájil budování lázní, které v první polovině 19. století začínaly obecně patřit k oblíbeným cílům romanticky laděné vyšší společnosti. Přístupná poloha lázní a klidné hluboké lesy v jejih bezprostředním okolí byly výhodnými předpoklady pro hojnou návštěvnost a dostatečnou účinnost léčby.³

Na první pohled je také vidět, že budovy již delší dobu chátrají.

Již v roce 1814 ovšem Jan hrabě z Tenczina lázně prodává jmenovci Janu hraběti Arz z Vassegu, po kterém je posléze dědí Karolina, hraběnka Arz. Za jejího vlastnictví sláva lázní pomalu uvadá, přes snahu o oživení ze strany věhlasného brněnského lékaře a balneologa Josefa Meliona, který strávil část svého života působením v Nízkém Jeseníku (konkrétně v letech 1848-1850 v Budišove nad Budišovkou), kde ve volném čase putoval krajem a sbíral vzorky vod z minerálních pramenů, a jeho přátel budišovského lékárníka Václava Radiga a profesora Matina Ehrmanna, profesora přírodních věd a chemika na olomoucké univerzitě.⁶

V roce 1859 kdy byl na západním konci louky u silnice asi 120 m od původního Janova pramene objeven nový, na oxid uhličitý velmi bohatý minerální pramen, který byl impulzem pro obnovu a další rozkvět lázní. Současný majitel Felix hrabě Arz jej pojmenoval po své dceři Pavlíně a nechal pro něj vyzdít novou studni. Novému rozvoji lázeňství na břehu Moravice pomohl také článek lékárníka a později starosty Uničova Ferdnanda Doubravy Analyse der Minerallquellen von Johannisbrunn, vydaný roku 1863 v Mnichově, ve kterém byly zveřejněny výsledky rozborů z roku 1862, prokazujíí v prameni Pavla přítomnost 18 druhů minerálů a Melionova recenze Doubravovy práce napsaná o rok později.³

Nový léčebný dům Jánských Koupelí na břehu řeky Moravice. Poslední z lázeňskyýh hostů neodjíždí omnibusem. Rozhodl se zkusit štěstí na stopu. Také budova bývalé restaurace, ač částečně zrekonstruovaná, je odsouzená k záhubě. Bývalá restaurace v Jánských Koupelích. Přízemní veranda s půlkruhově zaklenutými arkádami po boku Nového léčebného domu směrem k pramenům Marie a Pavla. Npořádek před kotelnou za Novým léčebným domem. Některé části elektroinstalace jsou kupodivu ještě pod napětím a výhrůžně bzučí. V kotelně stávaly pece, které vytápěly celý areál. Zbyly po nich jen otvory do komína.

Lázně opět mění majitele v roce 1895, kdy je, tentokrát na delší dobu koupil nový majitel panství Vikštejn - Camillo hrabě Razumovský, který v okolí získal rozsáhlá panství. Razumovští byli původně potomky ukrajinskývh kozáků, ale jejich předkové z Ruska odešli již v polovině 18. století. Pod jejich vedením zažily Jánské kouple období největšího rozkvětu, počínaje obnovou stávajícíh budov, modernizací lázní a dostavbou dalších provozů na úrovni doby. V roce 1895 dali noví majitelé vyčistit a upravit stávající lázeňské prameny, přičemž studna pramene Pavla byla vykopána do hloubky až 30 metrů a poté za účelem zvýšení koncentrace železitých iontů na hloubku cca 8 metrů zasypána kusovým železem, přivezeným sem ze železáren v Brance u Opavy.³

V tomoto období byla minerálka rovněž stáčena do lahví a pod obchodním názvem Stahlquelle Johanisbrunn prodávána a exportována v počtu až 50000 lahví ročně. V roce 1897 byla vyhloubena studna nového pramene, nazvaného podle jména hraběnky Razumovské Marie. Prameny Pavla a Marie byly opatřeny mramorovým roubením studny a zdobnými altány. Na břehu Moravice při hlavní silnici byl postaven nový léčebný dům, následovala kolonáda a několik samostatně stojících vil, sloužících k ubytování hostů.³

V první čtvrtině 20. století získaly lázně přibližně podobu, ve které se dochovaly dodnešní doby:

• Centrální hlavní a nejstarší lázeňská budova, č.p. 75 původně existovala již ve 40. letech 19. století jako dřevěná. V roce 1848 shořela a byla nahrazena novostavbou, přestavěnou roku 1871 na zděnou budovu. V roce 1900 byla k hlavní budově přistavěna restaurace a o rok později vedlejší budova. Hlavní budova je trojkřídlá, dvoupatrová, s půlkruhovými okny v přízemí a trojicí obdélných oken zasazených do mělkých půlkruhových nik na průčelní straně pravého křídla. Na boční straně zdobí vstup záklenek a štuková lví hlava. V 2. patře je slepé okno s kartuší s písmeny CR (Camillo Razumovský). Střední křídlo má 9 okenních os, přízemí je bosované pásovou rustikou, s obdélnými okny, uprostřed se vstupem s markýzou. K pravé části hlavní budovy byla přistavěna budova o půdorysu nepravidelného písmene T v přízemí s pásovou rustikou. V zadní části přístavby je umístěna pseudogotická osmiboká kaple zaklenutá křížovou klenbou (zasvěcení kaple se nepodařilo zjistit) s jehlancovou střechou krytou břidlicí a s věží se stanovou střechou krytou plechem a původně obsahující zvon.¹ Kaple měla krásný oltář, jenž zde zůstal až do 60. let 20. století. Po zrušení kaple byl oltář odvezen do kostela v nedaleké vsi Moravici, jehož zařízení bylo zničeno požárem. V levé přístavbě budovy byla umístěna lázeňská restaurace, velká jídelna s pódiem, využívaná také jako divadelní a taneční sál, přísálí, krytá dřevěná veranda a terasa. V přízemí přilehlého křídla byla čítárna a kulečníkový sál. Všechny tyto prostory byly po rekonstrukci v majetku rodiny Razumovských elektricky osvětleny a ústředně vytápěny stejně tak, jako v přízemí hlavní budovy umístěné ordinace lázeňských lékařů s čekárnami, knihovna, pisárna, sezonní poštovní a telegrafní úřad a vrátnice.
• Druhá největší budova na břehu řeky u silnice (Penzion Pavla, resp. Nový léčebný dům) č.p. 86 pochází z roku 1899, v roce 1912 bylo přistavěno 2. patro. Trojkřídlá zděná budova, v zadní části s rizalitem se vstupem z úrovně 3. patra (v současnosti stržená lávka). Přízemí a 1. patro jsou zděné, 2. patro roubené. Průčelí je doplněné balkóny a štukovou výzdobou, završené štítem s polovalbovou střechou. K budově je přistavěná zděná přízemní veranda s půlkruhově zaklenutými arkádami. V přízemní bylo původně 12 kabin pro teplé, studené a uhličité koupele v měděných vanách, místnosti pro aplikaci elektroléčby a dále pro muže a ženy oddělené prostory k provádění vodoléčby s parní lázní, studenými, teplými a parními sprchami a bazénem. Kromě toho zde byly odpočívárny, toalety a vrátnice. V prvním patře budovy byly 23 komfortně zařízené pokoje pro lázeňské hosty. Celý objekt byl po dokončení ústředně vytápěn a elektricky osvětlen.¹

  Samotný komín je majestátní stavbou, nahoře mírně zahnutou. CR = Camillo Razumovský. Vstup pro odvážné: po zapadaných schodech na dvojici traverz nad propastí o výši dvou pater.

• Správní budova, č.p. 83 z roku 1913 je patrová budova se zděným přízemím, roubeným podkrovím a balkónem. Budova je podsklepená.¹
• Penzion Lékařská vila, č.p. 82 pochází z roku 1910 a jeho součástí byl původně byt lázeňského lékaře. Jde rovněž o patrovou budovu se zděným přízemím a roubeným patrem a s vysokým kamenným soklem v řádkovém kladení.¹
• Penzion Silesie, č.p. 84 je starší, z roku 1898. Patrová budova na kamenném řádkově kladeném soklu je v přízemí zděná, hrubozrnnou omítkou omítaná, patro je částečně roubené. Vstup do budovy má podobu edikuly se stříškou. Budova původně sloužila k ubytování nemajtných lázeňských hostů.¹
• Ještě straší budovou je penzion Šupina, č.p. 89 z roku 1870. Jde o skromněji vybavenou cihlovou přízemní budovu, s pláštěm v podobě dřevěných šupin se sedlovou střechou krytou vlnitým plechem a vstupem, k němuž vedou schůdky.¹
• Dvojice komfortně zařízených vil Eliška, č.e. 58 a Růžena, č.e. 59 na protějším břehu řeky Moravice. Vily z roku 1897 byly přestavěny v rámci rekonstrukce v roce 1979. Patrové budovy s podkrovím, na kamenném soklu v řádkovém zdění tvoří zajímavou dvojici obdobných staveb, lišících se v detailech. Vila Eliška je oproti vile Růženě doplněna balkóny.¹
• Dřevěný hudební pavilon/altán z roku 1894 na šestibokém půdorysu, s kamenným soklem a původně prosklenými stěnami, s hustým rastrem členění, završený jehlancovou, břidlicí krytou střechou s hexagonální lucernou.¹

  Že by tady byly bývaly ty skutečné koupele? Místo kroků lázeňských hostí se chodbami rozléhá jen skřípání oken ve větru.

• Dřevěný altán pramene Marie z roku 1898, postavený podle projektu vídeňského architekta Ludwiga Tischlera. Dřevěná přízemní budova obdélného půdorysu se dvěma proti sobě umístěnými pětibokými rizality. Prosklené stěny byly do 60. let 20. století zdobeny vitrážemi s náboženskou tématikou, altán má stanovou střechu krytou eternitem. Pod plochým dřevěným stropem je umístěn vlys s dekorativními malbami na plátně, uprostřed místnosti vyzděný kruhový pramen.¹
• Zděný altán pramene Pavla rovněž z roku 1898 má půdorysu osmiúhelníka a bosovanou fasádu. V průčelí altánu je vstup v podobě edikuly tvořené pilastry, které nesou trojúhelný štít, v tympanonu zdobí altán štukový motiv vázy s vegetabilními rozvilinami. Stěny jsou po stranách vstupu zdobeny štukovým dekorem ovocného festonu. Okolo zděného pramene uprostřed altánu jsou tři okna s půlkruhovým záklenkem a nad ním jehlancová střecha.¹

Celá hlavní lázeňská budova měla v té době spolu s pravou přístavbou celkem 81 různě velkých a vybavených, lokálně vytápěných pokojů. Další pokoje pro hosty byly upraveny v nedalekém Moravickém mlýně, v němž byla zřízena také elektrárna, zásobující lázně a v jeho sousedství byl hospodářský dvůr. Pro vodoléčebné účely byla na počátku 20. století používána voda z nejstaršího lázeňského pramene - Janova. Vody pramenů Marie a Pavla, podobně jako voda nejméně vydatného Lesního pramene byly používány především k pitným kůrám a k plnění do lahví.³

Po hlavním schodišti lze vystoupat až do nejvyšších pater budovy z roku 1899.

Mimo uvedené budovy se v areálu původně nacházela plnírna lahví, lázeňská prodejna zvaná Kiosk, hudební altán, kotelna a při hlavní silnici stojící pasantní restaurace s garážemi a stanovišti pro povozy lázeňských hostí.

Při příležitosti padesátého výročí vlády císaře Františka Josefa I., připomínaného dodnes deskou na stěně vily Silesie, dali Razumovští k dispozici pro nemajetné občany, kteří potřebovali lázeňskou péči, nově postavenou vilu Silesia. Zájemci si museli volná místa zajistit před sezonou, vždy do 1. dubna běžného roku u správce lázní. Takováto žádost pak musela být doložena lékařským potvrzením a osvědčením o chudobě.³

Pro léčbu srdečních chorob, nemocí oběhového ústrojí, skrofulózy, rachitidy, chronických onemocnění kůže, dny, otylosti, revmatismu, nikotinismu, morfinismu a alkoholismu, střídavé zimnice, nervových onemocnění, nemocí míchy, dýchacího ústrojí, zažívacího traktu, ženských nemocí a sexuálních poruch, ledvinových a močových chorob, hemoroidů či ochablosti byly pacientům v Jánských Koupelích ordinovány kromě samotné léčby minerální vodou také elektroléčba, koupele v odvarech ze smrkového jehličí, masáže, léčebná gymnastika, plavání ve vodě, jakož i vzdušné a sluneční koupele.³

Orientační plán pochází pravděpodobně z konce 80. let 20. století. Přesto může být cenným zdrojem informací při průzmumu areálu.

Okolí lázní bylo protkáno sítí promenádních a vycházkových chodníků s lavičkami a místy pro odpočinek. V prostorách lázní byly pořádány koncerty, taneční večery, divadelní představení, výlety a zájezdy do okolí. K disposici byla také čítárna s bohatě vybavenou knihovnou, v níž se půjčovaly i běžné časopisy a týdenníky, kulečníkový sál, piana, hřiště a tenisové kurty a byla možnost rybaření v řece Moravici. Ve zvláštním altánu před hlavní budovou koncertovala 2x denně lázeňská hudba.³

Lázně byly spojeny sezónní omnibusovou linkou s Opavou, s přípojem na vlaky z a do Olomouce a po dnes již zrušené dráze do Ratiboře. Před 1. světovou válkou o pacienty pečoval tým lékařů v čele s Franzem Mayrem, komerční vedení a správa lázní byla svěřena Ernestu Beckovi a Jánské Kouple zůstaly v provozu i běhm války. Po smrti Camilla Razumovského v roce 1917 zdědila lázně jeho manželka Marie a syn Ondřej, kteří pokračovali v provozování lázní a přilehlého velkostatku.³

V majetku Razumovských zůstaly lázně i po vzniku samostatného Československa. Průměrná návštěva za sezonu ve 20. letch 20. století byla 800 pacientů a přibližně 5 000 průchozích pasantů. Vedoucím lékařem byl v té době Max Wickhof, který zde působil již od r. 1914. Po něm přebírá vedení lázní lékař Fritz Reike, který byl mj. prvním asistentem centra léčby srdečních chorob v sanatoriu Esplanade v lázních Baden u Vídně. Jeho zásluhou byly Jánské Koupele vybaveny moderní diagnostickou a terapeutickou technikou a laboratoří (rentgen, diatermie a horské slunce).

Sezona 1940 se nicméně stala poslední lázeňskou sezonou v Jánských Koupelích. Majetek Ondřeje Razumovského, který si vzal za manželku Kateřinu Nikolajevnu, bývalou kněžnu Sayn-Wittgenstein (ruskou emigrantku, jejíž rodiče, původem Němci, našli po bolševické revoluci útočiště v rumunské Bukovině), podléhal díky jeho etnickému původu nucené okupační správě, která zřídila v Jánských Koupelích nejprve výcvikové středisko Hitlerjugend a později zde vybudovala tábor pro zajaté spojenecké důstojníky.³

Pramen Pavla stojí osaměle za paloukem, kde před 20 roky stávalo spotoviště. Vodu byste ale v prameni hledali marně. Potrubí je ucpané či zrezivělé, pramen zanikl. Starší ze dvou pramenů se jmenoval Marie a má také vlastní altánek. Zachovalý, dřevěný a smutný. Pod plochým dřevěným stropem pavilónu je umístěn vlys s dekorativními malbami na plátně, uprostřed místnosti vyzděný kruhový pramen pokrytý železitým povlakem. Voda neteče. Také zde zbyl jen rezivý povlak po železité vodě. Opodál v jímce chroptí pramen, jehož voda se mísí se shnilou břečkou v nádrži. Napít se z ní nedá.

Po roce 1945 byly lázně na základě Benešových dekretů znárodněny. Razumovští uprchli z Československa ještě před příchodem Rudé armády do Rakouska a v Jánských Koupelích vznikla po válce dětská ozdravovna a později byly přeměněny na jedno z největších rekreačních středisek ROH v Československu - nicméně již bez vodoléčby - minerální prameny zůstaly prakticky nevyužity. V roce 1949 nechal analytický a jaderný chemik a profesor Báňské univerzity Rudolf Jirkovský vyčistit oba železitým bahnem zanesené prameny Marie a Pavla, což umožnilo obnovu jejich provozu alespoň pro nabírání vody k pití.³

V roce 1950 vyhořela a byla zrekonstruována dřevěná nadstavba 2. patra Nového léčebného domu, na podzim roku 1956 byla v Jánských Koupelích po protisovětském povstání v Maďarsku na dobu několika týdnů ubytována skupina maďarských dětí. Odborářské rekreaci sloužily Jánské Koupele pod názvem Zotavovna Mír zprvu jen v letních sezonách, nicméně po rozsáhlé rekonstrukci v 70. a 80. letech 20. století a zavedení ústředního topení i do pokojů hlavní budovy byl provoz rekreačního střediska rozšířen na celoroční.³

Ve stejné době byly provedeny také úpravy lázeňského parku, při nich byly strženy zchátralé altány Janova a Lesního pramene. Oba, od třicátých let neudržované prameny, byly zaneseny železitým bahnem natolik, že přestaly téct, jejich voda se v podzemí ztrácela a odtékala do řeky. Současně byly vyasfaltovány chodníky, hřiště a zasypána bažina mezi pramenem Pavla a bývalým Lesním pramenem. Areál byl čile využíván až do převratu v roce 1989, po němž byly lázně převedeny na společnost OREA (zkratka ze slov odborářská rekreace), která udržela provoz do roku 1993. V roce 1997 byla pak odborářská společnost OREA v době divoké privatizace „převzata“ za nejasných okolností „progresivním podnikatelským subjektem a uskupením společností“ Cimex¹⁰, podle některých zdrojů z odborářského prostřdí díky milionovým provizím vyplaceným odborovým šéfům.⁹

V následujících letech byl areál udržován na hranici zkázy, aby byl v roce 2003 odprodán společnosti Baneba z Opavy, která se marně pokusila sehnat peníze na rekonstrukci budov a posléze už jen marně nabízí stále zpustlejší areál k odprodeji⁷. Postupně došlo k propadu několika střech, zřícení některých částí budov a přestože byly některé budovy v roce 2006 prohlášeny za majetkově chráněné (aby byla nad jejich částí po revizi v roce 2013 památková ochrana pro dezolátní stav opět zrušena), pod vedením společnosti Baneba došlo ke zničení budov do takového stupně, ze kterého patrně už nebude návratu.

Dobovou lázeňskou výzdobu zde obdivují jen náhodní kolemjdoucí.

Vila Silesia s nedobovou, avšak na Budišovsku oblíbenou modrohnědou mozaikou.

Příroda nespěchá. Stejně si nakonec vezme, co jí patří.

Kontrast klenutých stropů, normalizačních lamp a zelenvých řas je jenom zdánlivý.

Balkón vlny Silesia má poněkud zprohýbané zábradlí.

V roce 2013 činily odhady nákladů na opravu Jánských Koupelí přibližně 1 miliardu Kč.

I lázně mají své zadní trakty.

Odpolední jarní sluníčko nahřívá zadní stěnu hlavní budovy v Jánských Koupelích.

Plechová stříška kaple je jednou z mála ocelových částí, které ještě neodnesli zloději kovů.

Zadní přístavba hlavní budovy za kaplí vypadá shora jako jednopatrová budova.

Slušní návštěvníci chátrajícího areálu umí zvolit vhodný dopravní prostředek připomínající snad dobu zašlé slávy lázní.

Dvojice židlí za mraveništěm v altánku posloužila již řadě fotografů, kteří se vydali zachytit ponurou krásu zpustlého areálu.

Popis

V roce 2015 byl areál volně přístupný, veškeré výše popsané budovy měly vypáčené dveře a většinu oken, část skel byla rozbitá a budovy byly částečně pomalované. Veškeré vnitřní vybavení bylo až na výjímky odstraněno. Místy jsou vlivem započatých rekonstrukčních prací nebo častěji díky otvorům v zanedbaných střechách, kterými zatéká, porušeny konstrukce podlah a stropů, proto může být procházení budov místy nebezpečné.

Prameny Janův a Lesní byly zrušeny již během 20. století, na počátku 0. let 21. stoltí bylo možné odebírat vodu z pramene Pavla, nicméně v roce 2015 jsou i oba pramen Pavla a Marie mimo provoz. V jímce nedaleko pramene Marie lze najít vyústění vrtu, ze kterého pod tlakem uniká syčící minerální voda; jímka je ovšem plná zatuchlé kapaliny, která znemožňuje vodu nabrat nebo využít. Jánské Koupele jsou cílem návštěvy mnoha zvědavců, včetně organizovaných turistických výprav z Německa, v rámci kterých si naši sousedé prohlíží, jak dopadla privatizace majetku, který bez větší úhony přečkal válku i období socializmu.

V roce 2016 získali areál Jánských koupelí od společnosti Baneba do vlastnictví podnikatel Petr Lex a tenista Tomáš Berdych za částku zřejmě okolo cca 10 miliónů Kč, kteří přibližně rok tajili plány na využití území. Naděje na rekonstrukci se nicméně definitivně rozplynuly v roce 2017, kdy noví majitelé oznámili, že mají v plánu zásadní část budov v areálu zdemolovat a na místě vystavět nový hotel a tenisovou akademii. Za tímto účelem požádali v roce 2017 ministerstvo kultury o sejmutí památkové ochrany z budov.

Obří mraveniště naznačuje, že by bylo možné židle s kouskem lana použít jako mučící nástroj.

Správní budova je z roku 1913. Stejně jako Březovský vodovod, fotbalový klub Zbrojovka Brno, Jedličkův ústav a parní tramvaj v Ostravě.

Na protější straně areálu stojí pozůstatky místní půjčovny sportovních potřeb, postavené za socializmu.

Ve výloze lze nalézt některé z posledních modelů. Většinou pro běžkaře s vázáním typu NN75.

Pohled z romantického balkónu lékařského penzionu na správní budovu.

Pension Silesie, č.p. 84 s částečně roubeným poschodím.

Pamětní deska na stěně penzionu Silesie, vyvěšená při příležitosti 50. výročí panování Františka Josefa I.

Část staveb je opravdu pocitvě roubená. Kvalitní, přesně stesané trámky, tu vydržely víc než sto let. Jaký bude asi jejich osud?

Centrální pohled na Jánské koupele a neudržovaný park, který pomalu pohlcuje hlavní lázeňskou budovu.

Přístavek hlavní budovy, ve kterém byly umístěny kulečníkové sály a příjemná čítárna zásobená denním tiskem.

Jánské Koupele: hlavní budova lázní na břehu řeky Moravice.

Průčelí hlavní budovy Jánských Koupelí.

Hlavní budova v pozadí s později přistavěnou správní budovou. Zde bylo rušno 150 let. Dnes tu raší mech.

Dekorativní půlkruhová okna hlavní budovy nejsou ani příliš zničená.

Velká jídelna se zbytky pódia, využívaná kdysi též jako divadelní či taneční sál.

Ubohý pohled na velký sál v bočním křídle hlavní budovy (směrem od pódia).

Kam zmizel mírně povýšený pohled mladé děvy z pravého snímku? Dívka vlevo raději doslova skrývá tvář (koláž).

Chvílemi se zdá, jako by zpoza dveří vykukovala slečna v zástěře se stříkající hadicí v ruce.

Pod hlavní budovou a přilehlými vilami lze najít i skromné podzemí.

Tak dlouho držely provizorní výdřevy strop, až vypadlo okno.

Barevné světlo přes vitráže v oknech kaple dodává chodbám kouzelný nádech.

Sprchové kabinky oddělené luxferami jsem doposud neviděl.

Sprchování mezi průhlednými bloky musí být zajímavé…

…zvláště když se vedle sprchuje třeba taková slečna, jako na fotce ze zdi.

Z lázeňských pokojů je nádherný výhld do okolníh lesů. Podlaha je měkoučká.

Některými chodbami není radno procházet obzvláště za tmy.

Tady měla být po rekonstrukci nejspíš lezecká stěna.

Zlatým hřebem opuštěné hlavní budovy je pseudogotická kaple s minikůrem.

Vitráže v oknech kaple jsou neporušené.

Strop, skrze nějž jednou za osmero dní promlouval bůh.

Ztichlá kaple a nápis „Gott mit uns“ na kůru nahání trošku husí kůži.

Za co byste se pomodlili vy?

Omšelé schodiště vzniklo při poslední rekonstrukci na přelomu 70. a 80. let 20. století.

Díry ve střeše signalizují nadcházející závěrečné a nejdůležitější dějství dvacetiletého chátrání Jánských Koupelí.

Hromádka postbruselského designu na zapomenuté půdě v lesích na Opavsku.

Všechny budovy měly původně střechu z kvalitní břidlice z místních dolů. Nejlepší česká naleziště břidlice se nachází jen pár kilometrů po proudu řeky.

Většina místností je dávno prázdná. jen tu a tam lze nalézt pár původních dokumentů.

Jednou z mála budov pocházejících z období socializmu je kiosek, který sloužil jako půjčovna sportovního náčiní.

Specifickou budovou na samotném konci lázní je čistírna odpadních vod nejen z koupelí.

Také čistírna je zchátralá a její dveře zvou k letmé návštěvě.

Kdo ví, kdy a proč se v moderním provozu čistírny objevila hromada sena.

Chybí jen poslední řádek. „Mimo provoz.“

Zde končila minerální voda, která prýštila ze země o pár desítek metrů dál.

Dnes je čistírna odpadních vod místem zmaru a rozkladu.

Sbohem, Jánské Koupele.

Zdroje

1. Seznam ohrožených památek - Jánské Koupele. Dostupné z http://monumnet.npu.cz/ohr/ohrdetail.php?IdReg=219912954&Limit=25.
2. Sebrané spisy Františka Vladislava Heka. Dostupné z https://archive.org/stream/sebranspisyvyd03hekfuoft/sebranspisyvyd03hekfuoft_djvu.txt.
3. Janské Koupele - zaniklá sláva kdysi věhlasných lázní. Dostupné z http://www.zaluzne-moradorf.eu/products/janske-koupele-zanikla-slava-kdysi-vehlasnych-lazni-/.
4. Gebauer, J. Heiderih Leopold. Dostupné z http://www.opava-city.cz/cs/heiderich-leopold.
5. Andrle, P. OSOBNOST: Jeden lékař a čtvrteční Den vzdělanosti. Dostupné z http://neviditelnypes.lidovky.cz/tiskni.aspx?r=p_spolecnost&c=A110405_221509_p_spolecnost_wag
6. Botanická zahrada. Dostupné z http://www.flora-ol.cz/parky-a-skleniky/botanicka-zahrada/.
7. Rosova, R.: Bývalé lázně Jánské Koupele. Dostupné z http://www.zaopavu.cz/view.php?cisloclanku=2009030006.
8. Rudolf Jirkovský. Dostupné z http://www.databazeknih.cz/zivotopis/rudolf-jirkovsky-20945.
9. Pšenička, J.: V nouzi poznáš přítele. Dostupné z http://euro.e15.cz/v-nouzi-poznas-pritele-807227.
10. CIMEX, historie. Dostupné z http://www.cimex.cz/o-nas/historie-2/.
11. Gabzdyl, J.: Zpustlé Jánské Koupele mají nové majitele. Údajně i tenistu Berdycha. Dostupné z http://ostrava.idnes.cz/zpustle-janske-koupele-maji-nove-majitele-fi3-/ostrava-zpravy.aspx?c=A160304_2230244_ostrava-zpravy_jog.
12. Honus, A.: Tenista Berdych chce zbourat zdevastované lázně, které koupil. Dostupné z https://www.novinky.cz/domaci/437115-tenista-berdych-chce-zbourat-zdevastovane-lazne-ktere-koupil.html.

Komentáře: