Kryt v Adamově za nádražím

Nejstarší z adamovských protileteckých krytů již roky zeje prázdnotou a opuštěností.

Protiletecký kryt ve svahu přes kolejiště od výpravní budovy železniční stanice Adamov z roku 1939 je pravděpodobně nejstarším z řady podzemních krytů ve městě. Nevelký kryt sloužil později jako sklad nádražní restaurace a v současnoti (2021) je prázdný a nevyužívaný.

Historie

Z letopočtu nad vchodem, vročujícího kryt do roku 1939, lze usuzovat, že stavba byla provedena na začátku 2. světové války, tedy poměrně dlouho před prvními nálety na Protektorát Čechy a Morava. Z toho lze usuzovat, že kryt byl od samého začátku zamýšlen nejen jako útočiště pro zaměstnance a případně cestující stanice Adamov, ale také jako potřebný sklad potravin a možná také ledu pro adamovskou nádražní restauraci (ta byla uzavřena v roce 2014 jako místní proslulá restaurace Na Vyhybce). Nejpozději od roku 2014, zřejmě ale již podstatně dříve, ztratil kryt oba své významy a od té doby utěšeně chátrá.

Popis

Kryt se skládá z pouhých dvou místností z cihelného, resp. smíšeného zdiva a zaklenutý je cihelnými klenbami. První místnost následuje bezprostředně za vstupními dveřmi z prostoru za 3. staniční kolejí, půdorysně má rozměry cca 6 m kolmo × 3 m podél kolejí a největší výšku okolo 3 m. Na ni navazuje za nízkými dřevěnými veřejemi druhá, zadní, místnost, o přibližně stejném půdorysu, ale nejméně o 1 m hlubší. Tato zadní místnost mohla v mionulosti sloužit jako ledárna pro nádražní restauraci.

Cestující ze železniční stanice Adamov si nenápadného vstupu do krytu obvykle ani nevšimnou. Zejména v letních měsících, kdy je vchod ukryt za bující vegetací.

Přes odvodňovací strouhu za třetí staniční kolejí vede od kolejiště ke krytu betonová lávka zapadaná silnou vrstvou listí a zeminy.

Dvojice opěrných zdí otevírá přístup ke kamennému portálu s dobře zabezpečenými masivními vraty.

Letopočet nad vraty nenechává nikoho na pochybách: tudy se utíkali do krytu schovávat před nálety zaměstnanci stanice od roku 1939.

Kryt sám o sobě je stavěbně v relativně dobrém stavu. Zubem času utrpělo během 82 let pouze vnitřní vybavení.

Rez prožrala zámek i mříž zamezující průniku do nouzového východu ve stropě první místnosti. Ta teď zoufale visí od stropu krytu.

Háky ve stropě dávají tušit, že se zde počítalo se zavěšením zásob od stropu. Buď v době války, spíš ale až později, kdy kryt sloužil jako sklad nádražní restaurace.

Při pohledu na krásně nasvětlené fotky lze sandno zapomenout, že kryt tone dlouhé roky v takřka dokonalé tmě. Následujme nyní záři do zadní místnosti.

Z hlavní místnosti vedou hlouběji do nitra kopce dveře, které ústí do poloviny výšky zadní místnosti.

Převážně z kamene vyzděná zadní místnost se nachází poměrně hluboko pod zemí a z nejasných důvodů je její podlaha rovněž pod úrovní zbytku krytu.

Jedním z možných vysvětlení je, že zadní místnost sloužila restauraci jako ledárna pro skladování ledu nasekaného v zimě z hladiny Svitavy. Tomu však spíš odporují ve stěnách zapuštěné dřevěné trámy, které zřejmě nesly podélné police.

Jedinými obyvateli krytu jsou dnes malí osminozí tvorové, číhající na příležitostnou kořist ve skulinách zteřelých trámů.

Jako podivná vzpomínka na lepší časy pak působí náhodně se povalující historická nádobka na med, kterou sem snad před desetiletími někdo vhodil nouzovým východem. Nepohla se od té doby ani o píď.

Zlváštní dřevěná „střecha“ v zadní místnosti krytu sloužila jako ochrana před prosakující vodou, stékající po dešti z cihlové klenby krytu. Dokonce je po stranách vybavena podzemními zinkovými okapy.

Komentáře: