Kryt za budovou Adastu č. 13

Vstup do krytu z východní strany. Schodiště není shora uzavíratelné, proti povětrnosti je chráněno jen chatrnou plechovou stříškou a nesymetrickou dvojicí zdí.

Jeden z nejmladších krytů civilní ochrany areálu Adamovských strojíren (Adast) se nachází severně od provozní budovy č. 13 v zákoutí u budovy č. 12 v uzavřeném areálu továrny. Kryt pravděpodobně nesl v rámci závodu označení CO-4 (což se ovšem autoru dosud nepodařilo ověřit).

Historie

Zajištění alespoň základní šance na přežití v případě vzdušného útoku na strojírnu a zbrojovku Adast v Adamově bylo pro zaměstnance a vedení továrny v 2. polovině 20. století klíčovou otázkou nejen proto, že město i strojírna byly na seznamu cílů (jaderného) bombardování armády USA. Pro většinu zaměstnanců továrny proto byly vybudovány v její bezprostřední blízkosti kryty civilní ochrany označené CO-1 až CO-7 (plus několik starších menších krytů z období 2. světové války).

Kryty byly budovány od 40. do 70. let 20. století a podle doby svého vziku se významně liší - od menších tunelů s vejčitým profilem z válečných dob přes hlubinné ražené kryty z období vrcholící Studené války až po poměrně mělce hloubené kryty z dob pozdního socializmu. Mezi poslední jmenované patří také kryt v klínu mezi provozními budovami č. 12 a 13 strojíren, jehož stáří lze odjhadnout zhruba na rok 1970 (přesnější dokument o stavbě se autoru zatím nepodařilo získat). Kryt byl po celou dobu své existence až do současnosti (2019) udržován ve víceméně provozním stavu a může tak prakticky okamžitě posloužit jako zázemí pro úkryt osob v případě nenadálého leteckého či raketového útoku.

Popis

Poměrně mělce uložený (vrstva nadloží jen cca 1 m zeminy, navíc tvořené zásypem) kryt má půdorys obdélníka o rozměrech 8 m × 30 m a je tvořen dvěma protilehlými vchody na navzájem vzdálených koncích, opatřenými schodišti a krytou stříškou. Samotný prostor je průchozí centrálním koridorem, okolo kterého se rozkládá 7 obdélníkových oprostor dále předělených dle potřeby příčkami (střední díly jsou ponechány vcelku pro samotný úkryt osob, na krajích se nachází místnosti skladu, filtroventilace a sociální zařízení). Vzhledem ke dvěma protilehlým vstupům nemá kryt žádný nouzový východ.

Kryt byl od svého vybudování bez přestávky udržován ve více či méně provozním stavu (přinejmenším elektroinstalace a osvětlení) a v roce 2019 slouží jako příležitostné skladiště nebo je prázdný. Kryt je v majetku společnosti Stroje Svoboda a veřejnosti není přístupný.

Vstup ze západní strany není o nic malebnější. K podzemním pancéřovým dveřím vede jen několik zvlhlých schodů.

Z posledního (nejvýchodnějšího) ze sedmi obdélných bloků krytu je vydělena přechodová komora a sklad uhlíkových filtrů.

Zdá se, že na hlavu postavený spotřebič v jedné z neuzavíratelných místností jsou elektrická kamna.

Pohled na trojici pancéřových dveří na západní straně krytu. Světlo zde stále funguje.

Jednoduché sociální zařízení krytu. Význam písmene Š si domýšlíme - že by šlo o špinavou vodu k vyčerpání mimo kryt?

Jednotlivé obdélné místnosti o rozměru cca 4 m × 8 m nemají dveře a jejich středem volně prochází koridor. Uspořádání připomínající sovětské osobní vozy kategorie Plackart.

Kapacitu odhadujeme na cca 250 hustě namačkaných osob.

Uhlíkových filtrů je ve skladu stále dostatek.

Neoznačený telefon zřejmě sloužil k podzemnímu spojení se zhruba kilometr vzdáleným velitelským krytem, odkud by se v případě války řídily záchranné práce.

Také plastová pečeť na přepravce filtru zatím čeká na své rozluštění.

Jeden filtr FP-100 (zkratka znamená filtr prachový s kapacitou 100 m3/h) váží i s přepravní bednou úctyhodných 72 kg.

Prozaický východní východ a budova Adastu č. 12.

Také na východní straně je kryt uzavřen masivní sadou protitlakových pancéřových dveří.

Nevzhled na východní vstup do krytu pod proslulou adamovskou betonovou zdí, jež se táhla údolím Svitavy v délce téměř 1 km.

Zdroje

1. Kunc, P.: Fortifikace. net: Filtroventilační soupravy, instalované v rámci objektů prefabrikované konstrukce. Dostupné z http://www.fortifikace.net/pov_uz6_fvz.html.
2. Burr, W.: U.S. Cold War Nuclear Target Lists Declassified for First Time. Dostupné z https://nsarchive2.gwu.edu/nukevault/ebb538-Cold-War-Nuclear-Target-List-Declassified-First-Ever/.
3. Burr, W.: U.S. Cold War Nuclear Target Lists Declassified for First Time. Dostupné z https://nsarchive2.gwu.edu/nukevault/ebb538-Cold-War-Nuclear-Target-List-Declassified-First-Ever/documents/section2.pdf.

Komentáře: