|
Závod na výrobu lodí ve městě Aralsku (kazašsky Аралу), stojícím na břehu Aralského jezera nepřežil ústup pobřežní čáry způsobený jeho vysycháním a koncem 20. století postupně osiřel. V současnosti v něm sídlí několik menších firem, nicméně většina budov zůstává bez využití a prázdná.
 | | V Aralsku žije zhruba 31000 obyvatel. Město dřív leželo na břehu Aralského jezera a většina obyvatel se živila lovem a zpracováním ryb. Když začal břeh jezera ustupovat, hloubili obyvatelé ve dně kanál, který poskytoval dostatečnou hloubku pro rybářské lodě připlouvající k rybárně. Ani to ale nakonec nestačilo a mělká rýha na původním dně jezera dnes slouží pouze jako stoka odvádějící splašky z města do solisk, která zbyla na místě někdejšího jezera. |
Továrna, jejíž výstavba započala již za carského Ruska, stojí na severním břehu vyschlého Aralského jezera od roku 1916. Původně šlo o stěžejní podnik na výrobu lodí plujícíh po Aralském jezeře, ve kterém pravděpodobně rovněž probíhal výkup úlovků místních rybářů jakož i vykládání rybích konzerv přivážených sem z konzervárny na jižním pobřeží jezera v Moynaqu. Po zpracování byly rybí produkty expedovány po Transaralské železnici dostavěné v roce 1906 dále na severozápad do evropského Ruska nebo na jihovýchod do Taškentu a střední Asie. Provoz továrny umožnil rozvoj města a naopak jeho obyvatelé závod dále rozšiřovali. Nové provozy tak vznikaly průběžně až do 70. let 20. století, kdy začalo docházet vlivem závlahových kanálů vybudovaných v Uzbekistánu na řece Amudarji k úbytku vody v jezeře a nakonec ke vzdalování pobřežní čáry od města.
V 80. letech 20. století vyschl tovární přístav a po období, kdy se ryby dovážely do továrny auty, nakonec s rozpadem Sovětského svazu provoz docela ustal. Dva neúspěšné pokusy o přehrazení jezera a zadržení vody řeky Syrdarji, která se o necelých 100 km jihozápadně vlévá do jezera, nevedly ke dlouhodobějšímu zvýšení hladiny, a tak teprve od roku 2005, kdy byla postavena bytelná hráz u města Көкарал, dochází k opětovnému přibližování hladiny k městu. Očekává se, že vysychající louže přístavu v Aralsku by se mohla s vodami nově napuštěného tzv. „Severního Aralského jezera“ spojit během příštích deseti let.
Mezitím přijměte pozvání k návštěvě opuštěné továrny, která je branou mezi městem duchů a vyschlým jezerem na okraji pouště Kyzylkum.
 | | Příjezd od nádraží do poloopuštěné loděnice v Aralsku. První část vlečky se ještě čas od času používá, těžko ale říct, k čemu. |
|
 | | Továrna se tváří sovětsky, její základy ale byly položeny již za cara, jak dokazuje konzola výhybky na vlečce z roku 1916. Písmena ТЖД znamenají Transaralská Železná Dráha, někdy lze ale narazit také na výklad zkratky jako Taškentská nebo Turkestánská Železná Dráha. Dokončena byla v roce 1906. |
|
 | | Vlečka v areálu je poměrně rozsáhlá, nicméně v roce 2015 již dávno z větší části nevyužívaná. |
|
 | | 109 let staré výhybky tady přehazují jen místní kluci, když si hrají na železniční provoz. |
|
 | | Nešjzápadnější větev vlečky vede až k jezeru - tedy k tomu, co kdysi bylo - a jednou možná zase bude Aralským jezerem. |
|
 | | Kolejiště zatím zarůstá polopouštní vegetací a mezi pražci se prohání ještěrky. |
|
 | | V rozlehlém areálu bývalé loděnice je podezřele ticho. Ostatně jako i ve zbytku města, které opustilo mnoho obyvatel a ulice zavál slaný písek. |
|
 | | Při vstupu nás varuje nápis тоқта өмірге қауіпті!!! Neboli stůj, životu nebezpečno!!! |
|
 | | Nápisy jsou tu ale špatně přeložitelné. Například o nápisu „көмір шұбар бар көл“ si myslím, že znamená „uhlí všech barev u jezera“. |
|
 | | Opuštěný areál vzdáleně připomíná antické ruiny na pobřeží Středozemního moře. |
|
 | | Přístavní jeřáby připomínají kostry dávno zhynulých dinosaurů. V agresivním slaném větru se postupně spokojeně rozpadávají. |
|
 | | Od roku 1967, kdy byly dokončeny závlahové systémy na řece Amudarji v dnešním Uzbekistánu, hladina jezera začala klesat a pobřežní čára ustupovala od Aralsku k jihu. V nejvzdálenějším bodě byla 100 km daleko od města, které se tak ocitlo uprostřed slané pouště. |
|
 | | Zpočátku místní věřili, že se pokles zastaví a prohlubovali uměle přístav i trasu, kterou proplouvaly lodě mělkým jezerem dál a dál od města, kde ještě zbývalo dost vody. |
|
 | | Jenže hladina klesala dál. Po rozpadu Sovětského svazu se kazašská vláda dvakrát pokoušela přehradit u města Көкарал jezero, aby ze severu tekoucí vody řeky Syrdarji (využívané oproti jižní Amudarji podstatně méně k závlahám) neodtékaly do Uzbekistánu; hráz z písku byla ale nakonec vždy rozplavena. |
|
 | | Zbytky lodí uvázlých v soliskách a na suché slané poušti mezitím rozřezali hledači kovů. Jen tu a tam ještě z pouště vyčnívá zoufalý vrak oblepený slanými krystalky. |
|
 | | Třetí pokus o stavbu hráze u Көкаралу konečně vyšel a od roku 2005 se severní půlka přehrazeného jezera zase plní. Podobně, jako v Tenkrát na západě čekali na vlak, čeká nyní Aralsk na návrat vody. V roce 2015 zbývalo 25 km. |
|
 | | V nejhlubších vybagrovaných rýhách hluboko pod hladinou někdejšího přístavu se drží nevelká jezírka přesolené vody. Z vyschlých slanisek zatím vítr roznáší slaný prach a písek po městě. Ale voda se blíží. |
|
 | | Také do bývalé rybárny se pomalu vrací život. Některé budovy jsou uzamčené, jiné aspoň zapečetěné a zapřené cihlou… |
|
 | | Jako Noemova archa - k jezeru ještě zbývá 25 km, ale nejprozíravější obyvatelé Aralsku už restaurují před léty opuštěné lodě. Zatím čekají na návrat jezera - a kdyby nepřišlo - budou se lodě hodit při příští potopě světa, vždyť město neleží ani 60 m nad mořem. |
|
 | | Většina hal nicméně stále zeje prázdnotou. Ny ryby budou ještě pár (desítek) let čekat. |
|
 | | Naštěstí tady, uprostřed pouště, prší jen málokdy - budovy se proto rozkládají pomalu a budou sloužit jistě i vnukům dnešních obyvatel. |
|
 | | Někde v hloubi areálu se ukrývá také tento elegantní jeřáb. |
|
 | | Kabina je prázdná a čeká na odvážlivce, který vyleze po žebříku, aby se v ní usadil. |
|
 | | Může tak aspoň na pár chvil prožít pocity sovětského jeřábníka, který nakládal na vagóny kontejnery plné čerstvých ryb. |
|
 | | To nejhorší už má snad Aralsk za sebou. Co si o výstavbě hráze myslí obyvatele vesniček u jižní části jezera, kteří po jejím dokončení přišli i o zbytky vody ze severu, jsme nezjistili. |
|
 | | Zdá se, že nakonec se i ti sběrači kovů unavili. V areálu jich čeká bezprizorních několik desítek tun. Jenom je sebrat ze země. |
|
 | | Dílna na výrobu lodních trupů. Za sovětských časů tady vládla ruština. |
|
 | | Tady se skrývají obrovské podzemní nádrže plné mazlavého černého oleje ze strojní výroby. |
|
 | | Zátiší u vrat jedné z nejstarších výrobních hal v Aralsku. |
|
 | | Zamlklá krása továrních hal. Síla, jistota, klid, očekávání. |
|
 | | Uvnitř budov už toho moc nezbylo. Sovětský styl výstavby se ovšem nezapře ani tady. |
|
 | | Dívka z Aralsku si před koupelí ve slaném jezeře vybírá, ve které kabince se převlékne do plavek… |
|
 | | Okna kdosi před léty zatloukl plechem a dodal tak ponuré temné místnosti s neznámým strojem děsivý nádech. |
|
 | | Rozestavěná sídliště pro nové obyvatele Aralsku se stala městy duchů. Ale kdo ví, třeba jednoho dne paneláky zase někdo opraví. |
|
|
