Přístavní drážka v Reykjavíku

Přístavní drážka vedla skutečně z přístavu do přístavu, nejdůležitější její větví však byla jižní kolej do Öskjuhlíðu, kde byla v místě dnešního lesoparku těžena hornina pro nasypávání obou přístavních hrází na severních koncích sítě.
Přístavní drážka vedla skutečně z přístavu do přístavu, nejdůležitější její větví však byla jižní kolej do Öskjuhlíðu, kde byla v místě dnešního lesoparku těžena hornina pro nasypávání obou přístavních hrází na severních koncích sítě.

Přístavní drážka v islandském hlavním městě Reykjavíku sloužila v 10. a 20. letech 20. století pro dovoz materiálu z oblasti Öskjuhlíð k vybudování ochranných hrází v přístavu a spojení ostrova Effersey (Örfirysey).

Historie

Dynamický rozvoj Reykjavíku na počátku 20. století si vynutil zkapacitnění a zlepšení stavu městského přístavu, který nebyl příliš dobře chráněn proti vlnobití z širého oceánu. Vznikl proto plán na propojení ostrova Effersey (Örfirysey) s pevninou vlnolamem (přístavní hrází), pro který bylo nutné do přístavu dopravit poměrně značné množství materiálu, jehož se na pobřeží nedostávalo. (Dnes je hráz výrazně rozšířena a dosypána, čímž vznikla vlastně celá obchodně-průmyslová čtvrť Vesturhöfn s osou tvořenou ulicí Fiskislóð). Vznikl proto projekt na dopravu materiálu z asi 3 km vzdálené lokality Öskjuhlíð (na místě dnešní čtvrti tehdy byly pastviny daleko za městem).

Dráha se dvěma větvemi vedoucími z lomu v Öskjuhlíðu okolo rostoucího města do západní a východní části přístavu byla zprovozněna v roce 17. dubna 1913 a provoz na ní zajišťovaly dvě parní lokomotivy o rozchodu 900 mm nazvané Pioner a Minør. Dánské názvy strojů odkazují k jejich přechozímu působení v této zemi, nicméně vyrobeny byly v 90. létech 19. století v německé strojírně Arnold Jung Lokomotivfabrik v Kirchenu. Denně lokomotivy přepravily až 25 vlaků o 17–22 ložených vozech.

Po dokončení přístavních hrází byla drážka postupně avšak velmi dokonale demontována a stopy po ní zahlazeny. Jediným patrným pozůstatkem (samozřejmě kromě obou nasypaných přístavních hrází) je tak dodnes lokomotivní památník na ulici Geirsgata, pro který posloužila lokomotiva Minør (nicméně právě tímto místem drážka nevedla, protože v roce 1928 zde ještě bylo moře) a vystavená lokomotiva Pioner v lidovém muzeu Islandu.

Popis

Úzkorozchodná železnice (900 mm) o celkové délce nejméně 10,3 km (v průběhu stavby se některé odbočky menily, je proto obtížné určit přesnou délku) tvořila neuzavřený okruh, přičemž její východní a západní větev se těsně nepotkávaly na sveru v reykjavíckém přístavu, naopak ze stanice umístěné u farmy Eskihlíð vybíhala ještě krátká (asi 600 m) kolej do lomu, kde zajišťoval mohutný parní bagr nakládku štěrkovité zeminy pro sypání hrází.

Provoz zajišťovaly dvě parní lokomotivy Pioner a Minør a k dispozici bylo několik desítek nákladních vozů na štěrk. Osobní doprava na drážce nebyla zdokumentována a zřejmě k ní prakticky nedocházelo.

Lokomotivní pomník ze stroje Minør je dnes oblíbenou atrakcí zejména dětí na nové přístavní třídě. Stejně jako původní hráze vznikla třída Geirsgata zasypáním mělčiny přivezeným materiálem, tentokrát ovšem na korbách nákladních aut.
Lokomotivní pomník ze stroje Minør je dnes oblíbenou atrakcí zejména dětí na nové přístavní třídě. Stejně jako původní hráze vznikla třída Geirsgata zasypáním mělčiny přivezeným materiálem, tentokrát ovšem na korbách nákladních aut.
Jednoduchý interiér stroje Minør odpovídá značnému stáří lokomotivy (vyrobena byla před rokem 1900) i jejímu stavebnímu užití.
Jednoduchý interiér stroje Minør odpovídá značnému stáří lokomotivy (vyrobena byla před rokem 1900) i jejímu stavebnímu užití.
Islandština písmeno ø podobně jako čeština nezná. Jde o jasný odkaz na dánské působení stroje před rokem 1913.
Islandština písmeno ø podobně jako čeština nezná. Jde o jasný odkaz na dánské působení stroje před rokem 1913.
Pomník dnes stojí na kolejnicích neobvykle nízkého profilu. Vzhledem k tomu, že lokomotiva stála desetiletí v hangáru a dráha byla mezitím rozebrána, nejde ale zřejmě o původní kolejivo.
Pomník dnes stojí na kolejnicích neobvykle nízkého profilu. Vzhledem k tomu, že lokomotiva stála desetiletí v hangáru a dráha byla mezitím rozebrána, nejde ale zřejmě o původní kolejivo.
Od roku 2021 si mohou o historii přístavní drážky přečíst návštěvníci delší text v islandštině a kratší v angličtině. Na fotografii je zahájení provozu drážky 17. 4. 1913.
Od roku 2021 si mohou o historii přístavní drážky přečíst návštěvníci delší text v islandštině a kratší v angličtině. Na fotografii je zahájení provozu drážky 17. 4. 1913.
Fotografie z roku 1915 zobrazuje malý lom, ve kterém parní bagr nakládá do vozíků horninu. V pozadí je vidět statek Eskihlíð, který tehdy ještě stál daleko za městem.
Fotografie z roku 1915 zobrazuje malý lom, ve kterém parní bagr nakládá do vozíků horninu. V pozadí je vidět statek Eskihlíð, který tehdy ještě stál daleko za městem.

Zdroje

 
Článek ze dne 12. 9. 2021 byl naposledy upraven dne 12. 9. 2021 a zobrazen celkem 6404×, naposledy dne 5. 12. 2021 v 17:07.
 
 

Články související s tématem Přístavní drážka v Reykjavíku

Zpět | Nahoru

Databáze úzkokolejek
Databáze úzkokolejek
Následující seznam úzkokolejek obsahuje všechny dráhy o rozchodu menším než standardních 1435 mm, o jejichž existenci se podařilo získat spolehlivou informaci …

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:
 
Citace: Kalina, J., Sloupová, K., Vérteši, M., Správným směrem [online]. Jiří Kalina, 2014 [cit. 2021-12-05]
Dostupné z: http://spravnym.smerem.cz/Tema/P%C5%99%C3%ADstavn%C3%AD%20dr%C3%A1%C5%BEka%20v%20Reykjav%C3%ADku.
 
Desktopová verze | Mobilní verze