Papírna a celulózka Písečná

Továrna se přimyká k levému břehu řeky Bělé od roku 1845.

Nábřežní část továrny navazuje na nejdelší nezregulovaný úsek řeky (pohled proti proudu). Věžovitý charakter některých staveb, vyvolaný nedostatečnou rozlohou areálu, byl obtíží při změně typu výroby. Výroba v areálu v omezené míře pokračuje i v roce 2015. V roce 2014 působil v areálu bývalé papírny a celulózky v Písečné také autoservis. Stísněný pocit uvnitř areálu, kde jsou budovy na sebe namačkány co nejtěsněji, provoz umožňoval. Některé budovy v areálu vyrůstají přímo ze skály. Jesenická strojírna JaS působila v areálu od svého vzniku v roce 1993 až do vyhlášení konkurzu a likvidace v roce 2005. Od té doby vchodem do budovy řediteltví nejspíš nikdo nevešel. Elegantní šamotový komín je omšelou chloubou papírny na břehu řeky Bělé. Poslepované a na sebe nakupené budovy a přístavby jsou nejlepším dokladem nedostatku prostoru na dně stísněného údolí. Chřadnoucí firma uchřadlé firmy. Oblouková budova ředitelství papírny při pohledu od západu v roce 2015… …a při pohledu od východu o sto let dříve.

Původní papírna, později celulózka a následně továrna na výrobu zemědělských strojů se nachází na východním okraji obce Písečná, v místní části Studený Zejf na levém břehu řeky Bělé.

Historie

Papírna v Písečné byla založena v roce 1845 na dně těsného údolí naproti osadě Studený Zejf. Místo poskytovalo dostatek potřebné technologické vody a papírna se v prvních desetiletích svého provozu utěšeně rozvíjela. Později přibyla k vlastnímu papírenskému provozu také malá vodní elektrárna. Příležitostí k dalšímu rozvoji průmyslového podniku byla předpokládaná stavba železnice z Hanušovic do Głuchołaz, a proto se v roce 1881, přestože nikdy nebyla spojena vlečkou s železniční sítí, stala papírna jedním z investorů výstavby dráhy s vkladem 2333 zlatých.

V dosud nezjištěné době byla výroba papíru rozšířena o výrobu celulózy sulfitovým způsobem, což znamenalo podstatnou zátěž řeky znečištěním z provozů. V této podobě výroba v papírně přetrvala přes obě světové války i znárodnění v roce 1945. Za druhé světové války se v bezprostřední blízkosti papírny (směrem k Písečné) nacházel zajatecký tábor, ve kterém byli držení ruští a britští váleční zajatci (celkem asi 90 osob) na práci v blízkých kamenických provozech.

Po převzetí papírny do státní správy po odsunu Němců v roce 1945 a začlenění papírny do koncernu Olšanských papíren pokračovala výroba celulózy až do roku 1968, kdy byla na základě rozhodnutí vlády v souladu s mezinárodní dohodou s Polskem definitivně zastavena. Uvolněný areál papírny se stal součástí koncernu n. p. Brandýské strojírny a nově se zde od roku 1970 rozjela výroba různých druhů zemědělských a automobilových pívěsů, návěsů a nástaveb. Pravděpodobně v tomto období klesla jak technologická poteba vody, tak požadavek na provoz elektrárny a byl zrušen jez, který stával na řece Bělé poblíž západního okraje areálu a s ním také náhon, který procházel areálem papírny.

Rozvoj automobilového provozu znamenal stále větší poptávku po přívěsech a zemědělských strojích, proto se od roku 1976 rozšířila výroba Brandýských strojíren do nových prostor za nádražím v Písečné a vlastní výroba v areálu papírny postupně klesala. Pokračování výroby v písečné po privatizaci v roce 1990 zajistila společnost WTC Písečná, která pokračuje v tradici započaté v 70. letch 20. století.

Popis

Areál bývalé papírny tvoří asi 500 m dlouhé území na levém břehu řeky Bělé, stísněný mezi silnicí pod skalnatým svahem údolí a samotnou řekou. Hlavní část areálu uprostřed území je tvořena náplavkou v místě, kde řeka zatáčí nejprve doleva a posléze doprava ve tvaru protáhlého písmene S - budovy využívají tohoto přirozeného tvaru trénu a budova někdejšího ředitelství je proto zajímavě vměstnína do obloukového půdorysu podél silnice, což jí dává netypický a zajímavý ráz. Omezené prostorové podmínky se podepsaly nejen na romantickém vzhledu továrny, ale současně znamenaly nutnost uplatnění netradičních řešení zejména v době změny charakteru výroby z celulózky na strojírnu, kdy musely být výrobní plochy v prostoru vařáků, odvodňovacího stroje, chlorovny a kyselárny přestavěny na výrobní linku přívěsů, náročnou na prostor. Část výroby se odehrávala netypicky ve vyšších poschodích strojírny a nutností se stala doprava materiálu několika výtahy, jejichž věžovité stavby jsou v areálu dobře patrné.

Pro potřeby dovozu materiálu i přístupu zaměstnanců byl vybudován rovněž most spojující areál s protilehlým břehem řeky Bělé. V 0. letech 21. století byl areál částečně otevřen pro působení menších firem v souvislosti s přesunem většiny výroby do areálu za nádražím a most i přilelé části areálu s pohasínající výrobou se tak staly volně pčístupnými všem, kdo chtějí obdivovat omšelou krásu továrny, která spěj k završení dvou set let své existence.

Zdroje

1. Historie výroby zemědělské techniky v Písečné. Dostupné z http://www.wtc-pisecna.eu/historie.
2. Trnitá cesta k realizaci. Dostupné z http://www.muzeum. jesenik.net/vystavy/masinky/1.pdf.
3. Zajatecké tábory na Jesenicku. Dostupné z http://www.koncentracni-tabory.estranky.cz/clanky/zajatecke-tabory-na-jesenicku/pisecna.html.

Komentáře: