 | | Pod útesy, téměř u pláže, těžko přístupný po strmé stezce stojí kamenný dům. Nebo alespoň to, co z něj zbylo. |
Náhorní plošina Pertusato se nachází na úplném jihu ostrova Korsika, nad útesy poblíž města Bonifacio. K sousední Sardinii odtud není přes moře ani 20 km. Místo je vyhledáváno turisty právě pro své vysoké bílé útesy, průzračnou vodu a opevněné město (citadelu) Bonifacio. Ne tolik známé, ikdyž neméně zajímavé jsou pozůstatky obranného systému ostrova z 2. světové války.
Zatímco Korsika náleží už od dob Napoleona k Francii, sousední Sardinie je Italská. Za války, kdy byla Itálie fašistická byla Korsika jedním z nejzranitelnějších míst Francie. Bylo zde proto vybudováno opevnění, součást tak zvané Maginotovy linie, francouzského pevnostního systému (ten byl vzorem třeba i pro československé opevnění). Hlavní město Korsiky, Ajaccio mělo již poměrně dobrou obranu, jih ostrova byl ale zcela nechráněný. Nejprve byla zajištěna obrana města Bonifacio, poté byla plánována obranná strategie celého jižního cípu ostrova. Od roku 1932 byla budována a zahrnovala i silnice, telefonní komunikaci, kasematy a další. Roku 1939 bylo uvolněno dalších 5,4 milionů franků na prodloužení této obranné linie.
Sub-sektor Bonifacio, především část na planině Pertusato, v jižní části byl ten nejsilněji ozbrojený, obsahoval několik desítek kasemat, podzemních srubů a dalších stanovišť.
Po válce byl celý komplex opuštěn, odolný beton ale zatím úspěšně vzdoruje počasí, přírodě i slanému větru od moře. Kamenné stavby na tom nejsou zdaleka tak dobře, přesto zatím odolávají alespoň obvodové zdi budov.
 | | A skrývá nečekaná překvapení. Dělo z dob pirátů to asi nebude, ale co kdyby přece, tady není těžké přenést se do světa fantazie. |
|
 | | Nahoře na planině čeká celé opuštěné městečko, na první pohled vypadá jako nevinná vesnice, která už místní obyvatele neměla čím zaujmout. |
|
 | | Vstoupíme neporušenou branou a brzy ztratíme iluze o vesnické idylce. |
|
 | | Betonová hala už tak přívětivě nevypadá, podvědomě očekáváme strohé vojenské prostředí a rachotící zbraně… |
|
 | | Jak je to asi dlouho, co byly tyto prostory využívány? |
|
 | | Ale stačí se k betonové budově otočit zády a jsme zpět v prosluněné pohádce. |
|
 | | Co asi ukrývá malý domek, stojící stranou od ostatních? |
|
 | | Vypadá to, že v něm byla zásoba vody, v tomto vyprahlém prostředí nevypadá nic užitečněji, než malá vodárnička uprostřed křoví. |
|
 | | Ráda bych si zdejší areál prošla s někým, kdo se vyzná ve „vojenských věcech“ a zajímá se o válku, snad by mi vysvětlil, k čemu sloužily tyhle mělké výklenky. |
|
 | | Při pohledu na tuto betonovou konstrukci už o vojenské minulosti nelze pochybovat. |
|
 | | Ze střechy bunkru lze dohlédnout na sousední ostrov – Sardinii. |
|
 | | Pohybovat se ve strohých betonových uličkách a čekat, kdy z jihu přijde útok… |
|
 | | Ani místnůstky s palandami nepůsobí příliš přívětivě, jedna pozitivní věc se na nich ovšem najít dá – jsou opuštěné, což unačí, že už jich není potřeba. |
|
 | | Monotónní šeď betonu narušují pestrobarevná graffiti. |
|
 | | Co Vás napadne při prvním pohledu na toto místo? |
|
 | | Celý areál pomalu pohlcuje příroda, zvědaví lidé zatím udržují vyšlapané alespoň cestičky kolem všemožných objektů. |
|
 | | Bylo tohle stanoviště obrany někdy použito? To už se asi nedozvíme… |
|
 | | A kam vedly schody, které teď končí v půlce zdi? |
|
|
