Podzemní velitelské stanoviště Rebešovice

Srdcem podzemního areálu u Rebešovic je šestiválcový dieselagregát Škoda, který byl do podzemí spuštěn rozebraným stropem.

Podzemní zodolněné velitelské stanoviště poblíž jihomoravských Rebešovic sloužilo od roku 1957 do roku 1998 útvarům protivzdušné obrany státu, zejména (do roku 1991) 2. divizo PVOS a 2. radiotechnické brigádě Brno.

Historie

Podzemní velitelské stanoviště protivzdušné obrany státu (PVOS) (tj. sloužící zejména ke sledování dat z leteckých radarů a případné bojové velení) pro Moravu a Slovensko bylo vybudováno na nenápadném místě ve sníženině bývalé pískovny nedaleko vesnice Rebešovice v roce 1957. Areál byl později (v roce 1972) rozšířen a vybaven modernějšími systémy pro sledování, vyhodnocování a předávání informací o působení protiletadlového raketového vojska (PLRV), včetně výpočetní techniky, kvůli které bylo podzemní stanoviště diovybaveno chladicím systémem.

V plném provozu bylo podzemní velitelské stanoviště do roku 1991, v roce 1994 bylo velitelství 2. divize PVO zrušeno a probíhalo postupné vyklízení areálu. V roce 1998 byl areál armádou definitivně opuštěn a předán k uživání Moravskému zemskému muzeu, které v jeho prostorách působí dodnes (2016).

Popis

Areál velitelství se skládal kromě samotného podzemního zodolněného stanoviště rovněž z několika skupin nadzemních budov - kasárenského autoparku, bytů pro profesionální vojáky, hlavní štábní budovy, skladu pohonných hmot, strážnic, manipulačních ploch a pevnostních staveb. Většina staveb nalezla po odchodu armády své druhotné využití, nicméně část budov je v současnosti (2016) opuštěná a chátrá.

Samotné velitelské stanoviště je tvořeno železobetonovou jednopatrovou podzemní budovou překrytou minimálně 90 cm zeminy, o rozměrech přibližně 70 m × 10 m. Budova je propojena centrální chodbou, ze které odbočuje řada místností - od největšího a nejmladšího sálu bojového velení přes strojovny agregátu, chlazení, vzduchotechniky, filtrace, rozvodnu a kotelnu, vodojem, menší sály a sociální zařízení až po další místnosti jejichž účel není dnes již zcela zřejmý.

Podzemní stanoviště se nachází uvnitř uzavřeného areálu a není do něj volný přístup.

Prvním podzemním objektem je úkryt ÚO-3 pro obsluhu vidové hlásky na povrchu, která by již neměla možnost se dostat do samotného zodolněného stanoviště.

Bizarní konstrukce postupně se snižujících vejčitých profilů je na první pohled působivá.

Bílá barva stěn omezuje případné klaustrofobické pocity ukrývajících se. Tak by mělo vypadat každé podzemí.

Vstoupit do budovy lze jedním z nouzových východů - např. tento je v menším sále umně ukryt v dřevěném obložení stěn.

Dokladů armádní přítomnosti je tu stále celá řada. Třeba terče pro střelbu jsou u vojáků v oblibě už několik tisíc let.

Severovýchodní konec centrální chodby nabízí celou řadu možností, kudy se vydat.

Centrální chodba objektu z roku 1957 propojuje všechna zajímavá místa v podzemí.

Strojovna vzduchotechniky již bez hnacích motorů ventilátorů.

Ložiska jsou stále ve výborném stavu, po chvíli snažení lze i při otáčení rukou dosáhnout otáček, které rozezvučí podzemní sály hučivým producem vzduchu.

Místnost nejasného účelu - snad sloužící pro telefonní ústřednu nebo dobíjení akumulátorů?

Co by to bylo za vojenský objekt bez odvážných nahotinek? Také v Rebešovicích lze narazit na typické porno z 90. let 20. století.

Slibně vypadající barel v podzemním skladišti je dokonale prázdný.

Vzduchotechnika je ve zodolněných podzemních budovách nutností. Na záchodech to platí dvojnásob.

Tak vypadá 18 let po odchodu armády hlavní kotelna bývalého velitelství.

Rozšklebené torzo kotle připomíná ze všecho nejvíc zapáchající útroby vyvržené velryby.

Vodojem o objemu několika kubíků by pravděpodobně stačil zásobovat velitelství po několik dnů.

Nad zasypaným schodištěm se nachází východ do tmavého a vlhkého lesa, ze kterého dýchá chladný, plesnivinou prosáklý vzduch. Probudil ve mě nechtěné a intenzivní vzpomínky na knihu Cesta od McCarthyho.

Podzemní rozvodna. „V případě poruchy volejte na Radlas“. Tak pracovala protivzdušná obrana státu?

Chlazení sálového počítače instalované v roce 1972 bylo největším žroutem elektřiny v podzemí.

Některé ovládací prvky už dnes vyvolají úsměv na rtech. Tehdejší obsluha by však v případě války měla, co dělat.

Místnost s filtroventilací (ventilátorovna) byla dodatečně doplněna o vzduchotechniku chlazení počítače.

Vlevo jsou jednotlivá zařízení pro filtraci, vpravo zásoby rezivějících prachových filtrů.

Pro zvýšení účinnosti filtrace se kolony filtrů s různou jemností a účinkem (PF-100, PF-200, PF-300) řadily za sebe.

Pravděpodobně nejpůsobivějším místem v podzemí je místnost s kolonou prachových filtrů FP-100 zavěšených pod stropem kvůli větší pružnosti v případě otřesů.

Strojovna agregátu se nachází zhruba uprostěd podzemního komplexu a po nájezdech vandalů je v poněkud neutěšeném stavu.

Respekt budí mohutná olejová vana, ve které je několik desítek litrů temné kapaliny.

Teploměr pro dieselagregát vyrobila Metra Blansko.

To je on - rozebraný šestiválec ze Škodovky, který jako by z oka vypadl svému většímu sourozenci z Moravské typografie v Brně.

Tentýž krasavec ze strany od setrvačníku. Odvod spaliny byl zajištěn šachtou přímo na povrch - dnes jí táhne dovnitř chlad.

Tajně si přejeme alespoň na chvíli zaslechnout ohlušující řev stroje, který se však už nikdy neroztočí…

Zásoba paliva pro případ výpadku dodávky elektřiny byla dostatečná. Agregát s jeho pomocí najel do 20 vteřin.

Oba kovové válce jsou dnes již beznadějně prázdné, přesto stále slabě voní po naftě.

Léto 1998 - poslední golden civil v Rebešovicích.

Chladící agregát s dvojicí tykadel zakončených regulačními kohouty vypadá ve tmě jako přízračný tvor na pomezí robota a obřího hmyzu.

Pan inženýr, který nás podzemím provází, vysvětluje, jak funguje chlazení při stlačování plniva (amoniaku?) rotujícím palcem v kompresoru.

Rok výroby 1973, výrobce ČKD Praha, závod Choceň.

Chladící agregát zblízka a bez tykadel.

Zdá se, že dokonce ani za scoializmu se neobešli českoslovenští vojáci bez amerických komponent svých strojů. Usuzujeme tak podle exotického zařízení pro mazání původem pravděpodobně z Pennsylvánie.

Na tlakové nádrži na chladivo je výrobní štítek spíše nečitelný.

Chlazení nelze spustit - chybí nám klíček od spínací skříňky.

Kdo ví, kam se poděl manometr výtlaku, jehož pozici zaujal plechový štítek.

Vyvrcholením prohlídky je sál bojového velení, přistavěný k podzemímu stanovišti později, v roce 1972. Odtud by probíhalo velení protivzdušné obrany nad celou Moravou a Solvenskem.

Trošku záhadou jsou nám přepestré barvy stěn, sloupů i obložení v sále bojového velení. V případě války v 2. polovině 20. století by životy statisíců lidí závisely na správné funkci osádky této jediné místnosti.

Za panoramatickým oknem se ukrývá místnost pro velení 2. radiotechnické brigády.

Pult stálého operačního důstojníka.

Stejně jako my na 1. stupni základní školy, pili na počátku 90. let 20. století také vojáci střežící naši bezpečnost nápoje Fruko.

Antoine de Saint-Exupéry: Noční let. jakou jinou knihu byste chtěli najít na stanovišti protiletecké obrany?

Zdroje

1. Kunc, P.: Společné velitelské stanoviště 2. divize PVOS a 2. radiotechnické brigády, Rebešovice u Brna. Dostupné z http://www.fortifikace.net/pov_pvos_svs_2_d_pvos.html.

Komentáře: