| |
|
|
|
|
Vlečka Adamov - strojírny |
Faktografie
| Vystavěna: | 1890, 2013 |
| Ukončení provozu: | cca 2000 |
Číslo vlečky: | 5001 |
Délka: | 1,2 km (1,4 km s rozvětvením) |
Z historie adamovských vleček
Přestože železniční trať z Brna do České Třebové vedla stísněným údolím Svitavy přes Adamov ohraničený z obou stran masivními tunely již od 50. let 19. století, vlečka, či přesněji řečeno systém vleček, adamovských strojíren byl budován až od roku 1890. Původní železárny a od konce 19. století pak strojírny byly v majetku šlechtického rodu Lichtensteinů, který však nebyl schopen ve vznikajícím kapitalistickém prostředí pozdního Rakouska - Uherska schopen dostatečně efektivně hospodařit a tak celý komplex hutí a výrobních hal sahající od dnešního centra Adamova až po huť Františku v Josefově pronajal počínaje rokem 1880 firmě Bromovský, Märky a Schulz z Hradce Králové, která postupně ukončila tavbu železa a specializovala se na strojní výrobu. Roku 1905 firma strojírny definitivně odkoupila.
Právě ukončení výroby vlastního železa z rudy (díky konkurenci větších a lépe vybavených železáren ze severní Moravy) vyvolalo potřebu dovozu železa od jiných výrobců po železnici (Adamov nebyl a dodnes není kvalitně dostupný po silnici) a tedy vybudování vlečky ze stanice Adamov. Původní trasování vedlo podél řeky po jejím pravém břehu až k hotelu Skalní sklep, kde kolej překonávala Svitavu po příhradovém mostě (pravděpodobně litinovém vlastní výroby) a dále se dělila na dvě větve do údolí Křtinského potoka a Svitavy. Podrobnější trasa tehdejší vlečky je předmětem dalšího zkoumání. Přestože se vyskytly několikát v historii úvahy o vybudování železnice údolím Křtinského potoka, do závodu v Josefově trať nikdy nedospěla.
Původní trasa se pravděpodobně drobně měnila (po vývoji vlečky ztím pátrám), k nejvýznamnější změně však došlo v souvislosti s rozšířením závodu na levém břehu řeky a úpravou prostoru před budovou bývalého hotelu Skalní sklep pravděpodobně v obobí 70. nebo 80. let 20. tolatí, kdy byla kolej před divadlem na místě někdejšího dělnického domu ukončena kuse a původní most u dnešní zastávky Adamov zastávka nahradil protisměrný most posutnutý o necelého půl kilometru po proudu řeky, sloužící jednak vlakům, ale také autům a chodcům k přístupu do části závodu jižně od fotbalového hřiště. Do této části závodu tak vlaky zajížděly úvraťově a současně mohly využít trojkolejné hlavové kolejiště v blízkosti divadla a závodní jídelny pro posun a objíždění vozů. Do původních částí závodu tak bylo nutné zajíždět úvratí dvojitou.
K dalším podstatným změnám došlo v souvislosti s likvidací závodu v 90. letech 20. století. Provoz na vlečce ustal nejpozději okolo roku 2000, postupně došlo k zneprůjezdnění některých úsaků vlečky nejprve drobným přerušením kolejí na několika místech, zaasfaltováním přejezdu přes silnici bezprostředně za nádražím a posléze vytrháním centrální části vlečky přes náměstí Práce. Kupodivu nebylo náměstí v souvislostí s likvidací vlečky přejmenováno na náměstí Zmaru, přestože nic jiného než zmar místa, kudy dříve vedla kolej, nepřipomínají (část kolejiště byla zavezena odpadem, zbytk ponechán roky bez údržby). V souvislosti s rekonstrukcí divadla (a později kina) a závodní jídelny byla zlikvidována přibližně polovina kolejiště na pravém břehu řeky a tak byla znemožněna i pouze teoretická jízda vlaků od nádraží do bývlého závodu nyní rozprodaného a pronajatého řadě menších společností.
Jednou z nich byla také belgická firma Expono, zabývající se výrobou polotovarů z oceli, která vybudovala v části adamovkého závodu svoji pobočku, do níž také postupně začala přivážet ocelové plechy (často o tloušťce několika centimetrů) z Polska a Ruska (při průzkumu vozů byly nalezeny dokumenty až z Magnitogorska). Díky nemožnosti využít vlečku, byly od roku 2010 do roku 2013 soupravy jednoho až tří vozů přistavovány na manipulační kolej stanice Adamov, odkud byly za pomoci nakladače a nákladního auta komplikovaně převáženy do závodu. Zrodila se proto myšlenka na obnovu vlečky, která tak oproti všem předpokladům vstala doslova z mrtvých a ve své nejjižnější části byla včetně úvratě obnovena, s drobným přeložením koleje v oblasti bývalého seřazovacího kolejiště u divadla, z něhož se mezitím stalo obchodní centrum, jak bylo typické na přelomu 20. a 21. století v českých městech.
Prameny
KREPS, Miloš. Dějiny adamovských železáren a strojíren do roku 1905. 1. vyd. Brno: Blok, 1976. ISBN 47-011-76.
VALÁŠEK, Hubert a Julie MARIÁNKOVÁ. Dějiny adamovských železáren a strojíren v letech 1905-1945. 1. vyd. Brno: Blok, 1987. ISBN 47-006-87. | | | | Článek ze dne 1. 5. 2014 byl naposledy upraven dne 1. 5. 2014 a zobrazen celkem 12800×, naposledy dne 19. 4. 2024 v 2:04. | | |
|
Články související s tématem Vlečka Adamov - strojírny
|
Zpět | Nahoru |
|
|
Druhý Adamov
Loader.load()
Nikdo nepochybuje o tom, že Adamov je zvláštní místo k životu. Ale jako by nebylo dost jednoho města s jeho oprýskanými zdmi, bizarními … |
|
Katalog vleček
Seznam železničních vleček
Katalog je souborem dokumentací k existujícím a zaniklým vlečkám a průmyslovým drahám v českých zemích i zahraničí. Vzhledem … |
|
|
|
|
