Vlečka Brno dolní nádraží - skladový areál

Článek o zrušené vlečce z brněnského dolního nádraží, která na konci 19. století přivedla dvě stříbrné rovnoběžky až do centra (dosud železnicí nedotčeného) Komárova u Brna je (zatím) poněkud netradiční. Přístupné zdroje obsahují minimum informací o vlečce a její historii, proto spoléháme na pomoc čtenářů, kteří by byli schopni naše povídání doplnit.

Zrušená vlečka ze stanice Brno dolní nádraží do skladovacího areálu (a možná původně továrny) mezi ulicemi Komárovskou a Svatopetrskou byla vybudována mezi roky 1868 a 1887 a zrušena mezi roky 1956 a 1991. Vlečka byla na brněnské poměry zajímavá svojí malebností - zhruba polovinu délky vedla skrze ulici nazvanou příznačně U Vlečky přímo mezi obytnými domy a vlaky tak projížděly po ulici způsobem připomínajícím tramvaje. Z vlečky se dále oddělovala kratší vlečka do továrny uvnitř bloku mezi ulicemi U Vlečky, Komárovská a Komárovské nábřeží. Podrobnosti o stavbě, využití a zrušení vlečky nejsou známy - prosíme o jejich případně doplnění v komentářích pod článkem.

Pláň romanticky tajemné stanice Brno dolní nádraží vlevo, její kolej č. 38 vpravo a místo (před přejezdem v pravé horní části snímku), kde odbočovala vlečka do komárovských skladů. Tak vypadá opuštěné kolejiště v roce 2017.

Tak nějak by vypadalo totéž místo, kdyby nebyla vlečka do komárovských skladů vytrhána a zrušena. Kolej se ostrým obloukem o poloměru zhruba 120 m odklání od nádraží a míří směrem k městu.

Historie

Vlečka byla vystavěna v souvislosti s rychlým rozvojem průmyslu v brněnských předměstích před rokem 1900 (prokazatelně neexistovala v roce 1868, z mezilehlého období nemáme spolehlivé zdroje). Tehdy ovšem vedla skrze bývalá pole a zahrady, aniž by byla obklopena zástavbou - křížila pouze Zuischovu (později Komárovskou) ulici před branou skladového areálu (továrny?).

Pravděpodobně již na počátku své existence byla vlečka spojena s jinou vlečkou do jižněji umístěné továrny, tovřené jedinou odbočující kolejí. Uvnitř skladového areálu se pak vlečka větvila nejprve v pravém úhlu pomocí točny na kolej vedoucí do pobočných skladů(v 19. století byly točny velmi populární a díky menší hmotnosti a délce dvounápravovývh vozů poměrně praktická a často používaná zařízení) a následně na výhybce na dvě samostatné koleje končící kuse jen pár metrů od západního okraje Svatopetrské (dříve Petrohradské) ulice.

Vlečka byla v provozu přinejmenším šest desítek let, k jejímu zrušení a nahrazení panelovou vozovkou a rozšířením živičného povrchu ulice U Vlečky došlo pravděpodobně v 80. letech 20. století, jistě však v období mezi roky 1956 a 1991. Bližší informace prozatím nejsou k dispozici (prosíme o případné doplnění).

Popis

Vlečka se vydělovala z mladší (nákladové) východní části stanice Brno dolní nádraží, odkud poměrně ostrým obloukem (poloměr zhruba 120 m) odbočovala k východu a postupně klesala ze středně vysokého náspu (niveleta stanice je cca 5 m nad hladinou řeky Svratky) na úroveň křižovatky ulic U Vlečky a Hradlové. Zde se v severní části křižovatky oddělovala kolej vedoucí šikmo přes křižovatku do brány továrny umístěné jižně od ulice U Vlečky. Původně se výhybka nacházela přímo na mostě vedoucím přes bezejmenný potok protékající podél dnešní Hradlové ulice, který v průběhu rozšiřování města beze stopy zmizel. Potok pramenil v oblasti dolního nádraží a přesná pozice jeho pramene, jakož i zimzelý propustek pod kolejištěm patří mezi neobjasněné záhady této tajemné stanice. Viz článek Propustek pod dolním nádražím.

Hlavní kolej pokračovala po severní straně ulice U Vlečky původně volně, později mezi domy, vzdáleně podobna tramvajové koleji zadlážděné do povrchu ulice. Po kolmém překřížení ulice Komárovské (detaily fungování zdejšího přejezdu opět nejsou známy) ústila vlečka do areálu skladů při Svatopetrské ulici. Zde nejprve procházela točnou, ze které v pravém úhlu doleva odbočovala cca 40 m dlouhá kolej do severní části skladištního objektu a dále se jedinou výhybkou rozdvojovala na dvě rovnoběžné koleje vedoucí až ke stěne domu stojícího na západním okraji Svatopetrské ulice. Trasování vlečky uvnitř areálu se však patrně v průběhu času mírně měnilo, točna byla zřejmě zrušena dřív než zbývající části vlečky - opět není k dispozici dostatek informací a případné svědectví velmi uvítáme.

Snad jen černokněžník Zababa ví, proč je na výhybce č. 47 naspejováno číslo 81 a ještě napůl vzhůru nohama. Tady se od vytrhání vlečky nezměnilo snad vůbec nic a od roku 1900 jen málo…

Touto zelenou branou kdysi vlečka opouštěla prostor dolního nádraží.

Násep, na kterém před 1. světovou válkou sváděli své velké bitvy kluci z Arnoldské ulice proti Křídlovickým a Zahradnickým, je stále dobře patrný; koleje ale nahradily panely.

Brzo na jaře je lepší výhled přes odlistěné stromy a keře podél bývalé vlečky.

Těleso bývalé vlečné dráhy prochází mezi zahrádkami a zadními trakty komárovských domů jako ladná stuha.

Směrem k ulici U Vlečky vlečka strmě klesala, aby se dostala na úroveň uliční sítě.

Hranice dvou světů - tady vlečka opouštěla uzavřený prostor nádraží, dnes připomínající Zemi nikoho a stávala se součástí města - další pokračování vedlo přímo ulicí U Vlečky.

Na tomto místě se z vlečky do skladového areálu vydělovala směrem k jihu vlečka do továrny autoru zatím neznámého druhu, která křížila ulici U Vlečky.

Pohled na ulici U Vlečky od východu, směrem zpět ke stanici. Vlečka vedla v pravé části ulice, přibližně na místě bílého kontejneru, dnes její trasu kryje vrstva všudypřítomného asfaltu.

Pohled do ulice U Vlečky od západu k východu. Na jejím konci je dobře vidět brána, kterou procházela vlečková kolej do areálu.

Tak vypadá místo křížení vlečky s někdejší Zuischovou ulicí (dnes Komárovská) v roe 2017. Asfaltiště využívají běžně k parkování desítky osobních i nákladních aut.

Tak vypadá umělecká představa téhož místa, pokud by vlečka byla zachována v původní trase jako kolej se žlábkovými kolejnicemi, podobná tramvajové.

Již přes třicet let neprojíždí vlaky branou do skladovacího areálu v Brně-Komárově. Její rozměry však stále odpovídají obrysu železničního vozidla.

Podobně jako na vlečce do Montursdepa, přesné rozměry brány udeří do oka každého železničního archeologa.

Na vratech je umístěn plán areálu společnosti BSK, která sklady vlastní. Fialově jsme si dovolili dokreslit do schématu trasu vlečky včetně jedné výhybky a jedné točny.

Dostat se za bránu nebude lehké, průchod je totiž přísně zakázán. Mirek, Jindra a neobvykle odbarvený Jarka z Rychlých šípů nechají pozdravovat.

Nezbývá než obejít areál, obehnaný překrásnou starobylou zdí. S jedním z mála kousků starého Komárova, který se dočkal dneška počítá i přestavba areálu od ateliéru Dobrý dům, který za zeď umístil nové komárovské centrum.

Nedostane se každé brněnské vlečce takové cti, aby po ní byla pojmenována ulice. Nárožní cedule ještě podle starého pravopisu s malým „v“.

Tak vypadá skladový areál zevnitř. Vlečka do něj vcházela branou v pozadí a vedla z našeho pohledu vpravo rovnoběžně s uježděnou cestou, místem, kde stojí auta.

Pohled z opačné strany: vlečka vedla podél zdi vlevo až k bráně. Přibližně v místě kanálového poklopu se dělila na dvě koleje pro nakládku a vykládku zboží. Na opačné straně brány se už nachází hlavní komárovská tepna - Svatopetrská (dříve Petrohradská) ulice.

Komentáře: