 | | Zádumčivá vila spí v osamocené zahradě za rozpadlou zdí a s jejími okny si pohrává vítr. |
Opuštěná a chátrající budova ve zpustlé zahradě přiléhající k textilní továrně na okraji města Stárkova je ve skutečnosti prakticky neznámým dílem slavného libereckého architekta Maxe Kühna (1877-1944), který ji realizoval v letech 1919-1920 pro místního podnikatele Josefa Wolfa.
 | | Při pohledu přes pískovcovou balustrádu vypadá vila, jako by v ní měla být ukryta Šípková Růženka. Nezbývá, než se o tom převědčit na vlastní oči… |
|
 | | Takto měla vypadat Wolfova vila podle původního návrhu Maxe Kühna. Změn doznala terasa i zubatý štít na pravé straně domu. |
|
 | | Sudetská příroda si bere zpět, co jí kdysi patřilo. Stromy se blíží, ze zahrady na terasu, z terasy na balkóny a střechu, až jednou jejich kořeny prorostou i jídelnou a vila se zhroutí sama do sebe. |
|
 | | Při pohledu ze zahrady přeplácanost bezvýchodného stylu 10. let 20. století bije do očí. Teprve ve vlastním zániku nachází přeromantizovaná architektura tehdejší doby opravdovou krásu. |
|
 | | Vila je obehnána ze tří stran vodou řeky Jívky a průmyslovými zařízeními a objekty, které dodávají celému objektu na tajemnosti a nepřístupnosti. |
|
 | | Cestu stráží podivný mužík s trojzubcem a dvěma rybími ocasy. Jako by vypadl z divokého heraldického snu po požití kouzelných bylinek z opuštěné zahrady. |
|
 | | Projít po břehu dravé říčky Jívky přímo pod dohledem strážce vyžaduje kus odvahy. |
|
 | | Po cestě naše mysl těká mezi středověkými tvrzemi, zahradou Uctivačů ginga, zámky na Loiře a tajemným hradem v Karpatech. |
|
 | | Jako každá správné obydlí továrníka, nachází se i Wolfova vila ve stínu komínů nedaleké textilky. |
|
 | | Když jsem vstoupil na první schod, uslyšel jsem syčení. Předsunutí průzkumníci mě volají, cesta vede jinudy. |
|
 | | Vtup do vily bude nad očekávání snadný. |
|
 | | Sklepní schodiště se rozhodlo, že se změní v lapidárium sebe sama. |
|
 | | Terasa opatřená cimbuřím a poslední zbytky jarního sněhu roku 2015. |
|
 | | Zádumčivý pohled do vestibulu předznamenává charakter prohlídky. |
|
 | | Někdy je hranice mezi vkusem a kýčem stejně křehká jako ta mezi úspěchem a zánikem. |
|
 | | Hlavní schodiště zmizelo - těžko soudit, zda spíš zdobí moderní vilu bohatého podnikatele nebo zahřálo skupinku bezdomovců v zimní noci. Konec tisíciletí památkám moc nepřál. |
|
 | | Takto vypadalo dřevem obložené schodiště Wolfovy vily po dokončení. |
|
Masivní budova vybudovaná v samotných počátcích po 1. světové válce vzniklého Československa nese řadu romantických prvků, pod kterými se ovšem ukrývá relativně moderní obytná stavba vyšší třídy. Josef Wolf (1882-1956) byl rodákem z obce Stárkova a po působení v Haliči se v roce 1910 vrací do svého rodiště, aby zde vybudoval mechanizovanou tkalcovnu lnu. Firma se postupně rozvíjí a provoz vzkvétá natolik (zejména díky dodávkám rakouské armádě), že si po 1. světové válce mohl majitel dopřát stavbu několika domků pro dělníky a vlastní honosné vily.
V dobré tradici továrnických vil si Josef Wolf vybral pro stavbu pozemek bezprostředně přiléhající k tkalcovně, na bažinaté nivě v oblouku říčky Jívky, která zásobovala továrnu energií i technickou vodou. Vlhká parcela porostlá mechem se bez nepřetržité údržby stává tmavou džunglí - stejně jako podloží na místě není nejlepší pro masivní stavbu, která tak musela být založena na dubových pilotech a masivních betonových základech.
Zejména na přání majitele, obdivujícího stavby německé gotiky (o inspiraci gotickými stavbami v tehdejším pruském Reichenbachu, dnes Dzierżoniówě v Polsku více v uvedeném zdroji) se architekt Max Kühn pustil do díla, které překypuje romantickými prvky a v nakupení nestejnorodých rizalitů, prostoupených arkádami, loubími, terasami a okny nejrostodivnějších tvarů se podobá spíše dětské představě tajemného zámku než stavbě na prahu moderny 20. století.
V kontrastu s průlomovými vilami Tugendhat a Müllerovou, které jsou o pouhých 9 let mladší, působí Wolfova vila spíše jako zoufalý pokus o vystupňování uměleckého směru (německého) romantizmu, který se dostal v Československu do slepé uličky a pokouší se uniknout překonáním sebe sama v dokonalé zdobnosti. Při pohledu na gotizující prvky, arkády, půlkruhová okna, zubořezy a cimbuří se návštěvník nevyhne podvědoméu srovnání s podnikatelským barokem 90. let 20. století a přemítání nad tím, kdy lze poprvé v české architektuře hovořit o plnokrevném kýči. Přesto - a nebo právě proto - je Wolfova vila jedinečným svědkem německého stylu počátku 20. století, který se postupně ocitá v ostrém kontrastu s tápavostí českého tzv. národního stylu či rondokubizu a samozřejmě později čistotou funkcionalizmu.
Vila má suterén a tři obytná poschodí tvořená jednak hlavní obdélníkovou hmotou, dále pak řadou různě vysokých a členitých přístaveb a rizalitů ve tvaru kvádru či válce, opatřených terasami, bálkonky, nepravidelnými schodišti a se stavbou propojeným zahradním altánkem.
 | | Produkce přilehlého závodu byla určena k exportu za Rakouska, obou válek, první republiky, socializmu i dnes. |
|
 | | Vezmeme to od podlahy - prohlídka romantické vily začíná ve sklepení se spižírnou, prádelnou a kotelnou. |
|
 | | Decentní obklady technických místností nedrží krok s přeplácanou fasádou ani přepychem obytných částí. |
|
Od počátku 21. století vila postupně chátrá a v určitém smyslu je právě její zpustlost a blížící se zánik tím, co pravděpodobně dříve, než vila dovrší sto let svojí existence, korunuje přehnaný gotizující styl a vyumělkovanou romantickou podobu domu skutečně působivým efektem. Praskliny ve fasádě, stromy vyrůstající na cimbuří teras, schodiště porostlá hustým kobercem mchů a trámy trčící z propadených střech jsou totiž právě tím, co chybí k dokonalému dojmu strašidelného středověkého hradu, kterému se již před 95 lety snažila vila přiblížit.
Podle nálezů vnitř vily lze soudit, že se budova v 90. letech 20. století dostala do majetku německého vlastníka, který ovšem později o budovu ztratil zájem a bez potřebné údržby začal dům chátrat. Zásadní vliv měly také pravděpodobně četné krádeže cenného vnitřního vybavení, díky kterým v domě kdysi vybaveném sochařskými díly, obrazy a luxusním mobiliářem zůstaly již pouze rozměrnější části méně hodnotného nábytku. Bez oprav střechy navíc vila intenzivně strádá zatékající vodou a většina konstrukcí stropů je v roce 2015 již natolik narušená, že jejich oprava prakticky nepřipadá v úvahu.
V roce 2015 je vila v majetku společnosti Sv. Hubertus s.r.o. patřící inženýrce Elisabeth Malaschofsky a její společnici Ursule Steigenbergerové. Po konzultaci s rodinou Duchovou, která vlastní a provozuje přilehlou textilku (v majetku společnosti Frolen, Linex - export, s.r.o.), bylo vyjasněno, že bohužel není v silách této společnosti nejen jakýmkoliv způsobem rekonstruovat Wolfovu vilu, ale ani kontaktovat zahraniční vlastníky, kteří nekomunikují a o vilu nejeví žádný zájem. Továrna je na rozdíl od vily dodnes v provozu a již přes 100 let vyrábí lněné zboží pro export i domácí trh.
 | | Ve sklepě jsme narazili na kotelníka, který stále přikládá z neztenčené hromady uhlí. |
|
 | | Hlavní schodiště je naneštěstí strženo, ale do vyšších pater vede technická šachta, vybavená pohodlným žebříkem… |
|
 | | …nebo poněkud potemnělé schodiště pro služebnictvo. |
|
 | | Zatímco buržoazie stoupala po hlavním schodišti, služebnictvo rotovalo po spirále zadem. |
|
 | | Normalizační lampa ve válcovité věži zadního schodiště pod ázerbajdžánskou hvězdou. |
|
 | | Ozdobná mříž nad schodištěm je přišroubovaná příliš pevně na to, aby ji někdo ukradl. |
|
 | | Hlavní hala nad schodištěm není v nejlepší kondici. |
|
 | | Postele s nebesy jsou krátké jako jejich středověké vzory. Něco takového zná našinec jen z Císařova pekaře… |
|
 | | Je libo odpolední čaj? Nebo raději vykonat potřebu? |
|
 | | Kontrasty jemných štuků a vyhřezlých konstrukcí člověka nemohou nedojmout. |
|
 | | Ve spíži zbylo několik nedojezených konzerv. Všechny německé. |
|
 | | Na postbruselském křesílku už si nikdo neposedí, pohovka za dveřmi ovšem láká… |
|
 | | Nářadí v centrální chodbě prvního patra svědčí o pokusech o záchranu unikátní vily. |
|
 | | Prázdný sekretář nebo snad kartotéka. Co se v ní kdysi skrývalo? |
|
 | | Pohled do historie - protékající voda odkryla nánosy starých nátěrů, které během sta let zdobily strop předsíně. |
|
 | | Stropem koupelny se lze dívat na půdu, kde někdo nedovřel půlkruhové okno. |
|
 | | Dopřát si koupel v této vaně plné horké vody je snem každého milovníka urbexu. Vana ani obložení z okrasného kamene nejsou prakticky poškozeny, stačilo by jen najít špunt. |
|
 | | Štuky padají na toaletu i do ní. |
|
 | | Lampa visí ze stropu koupelny, tak jak ji sem před téměř sto lety pověsili. |
|
 | | Bůh ví, kdo se pokoušel zachránit nábytek naskládáním do posledních místností, kam neteče. |
|
 | | Je příjemné najít opuštěnou budovu, jejíž okna jsou téměř všechna v celku. Pohled z věžičky na věž… |
|
 | | Na zbytky luxusního nábytku ve dřevem obložených pokojích usedá prach. V jeho vrstvě je občas vidět stopy malých zvířat. |
|
 | | Lze tu ovšem narazit také na větší a nebezpečné tvory. |
|
 | | Štíhla a vysoká okna vedoucí do zadní části zahrady připomínají snad gotickou kapli. |
|
 | | Narozdíl od opuštěných staveb ve velkých měst je osamocená Wolfova vila v dobrém stavu. Okna a dveře jsou vysazeny z rámů, ale většina výbavy není příliš poškozena. |
|
 | | Terasa s arkádou ve stylu středověkých německých hradů zve k posezení a pohledu do probouzející se zahrady. Služebná brzy přinese grenadinu. |
|
 | | Okna dřevěné střešní věžičky jako by připomínala střílny právě skončené světové války. |
|
 | | V místnostech, kde se ještě podlahy nepropadly, to nebude dlouho trvat. |
|
 | | Pozůstatky z doby, kdy vila už nepatřila původnímu majiteli, ale ještě se nerozpadala. |
|
 | | Z horních pater vily měl pan továrník dokonalý přehled o svém závodu - mechanické tkalcovně vlněného zboží. |
|
 | | V nejvyšší části půdy lze narazit na opuštěné sirotky, jejichž rodiče zahynuli v hlubokých lesích a skalách v okolí. |
|
 | | Krovy romantické věžičky by někomu mohly připomínat vnitřek týpí. |
|
 | | Za kovanými dveřmi se ukrývá půdní dílna nad kterou by se rozplýval i sám Jan Tleskač. |
|
 | | Na závěr pozdrav od jediných skutečných obyvatel domu. Přichází jaro a tady jim bude bez lidí dobře. |
|
Zdroje
- Dostalík, J.: Architekt Max Kühn, diplomová práce. Masarykova univerzita, 2008. Dostupné z https://is.muni.cz/th/74365/ff_m/.
|
