Sklepy pod Pekařskou ulicí

Do vstupní místnosti kdysi naházel líný kolprotér balíky reklamních časopisů a letáků. Nejspíš tehdy ani netušil, kam temný chřtán poklopu, který otevřel, vlastně vede.

Soustava sklepů pod trojúhelníkovým parčíkem na styku ulic Pekařské a Anenské v Brně, na místě bývalé pitoreskní uličky Annagrund (v některých mapách označené česky jako ulice U svaté Anny), skýtá opticky vděčnou podívanou na (na brněnské poměry) netradičně sanované podzemní prostory s ocelovou výdřevou tvořenou důlními hajcmany.

Ačkoliv se ulice Pekařská (a tím spíše Anenská) nacházela za hranicemi středověkého města, již od počátků současného Brna ve 13. století patřily tyto lokality k rušným územím, osídleným díky významné spojnici města a klášterů na Starém Brně, díky procházejícímu Svrateckému náhonu a také díky příhodnému kopcovitému terénu s ostrohem na Provaznickém vršku a skalkami v masivu Špilberka. Právě místní svahy a skály byly ideální příležitosti k ražení a hloubení podzemních chodeb, štol a sklepení, jejichž historická koncentrace je tu jedna z největších ve městě.

Nepsaným středem území v dolní části Pekařské ulice byl po staletí ostroh s kostelem Všech svatých (dnes již neexistujícím), nazývaný také Provaznický vršek. V jeho okolí se stýkaly ulice Anenská, Kopečná (Malá Pekařská), Pekařská a pár bezejmenných protáhlých dvorních traktů, zastávajících úlohu slepých uliček s několika domky. Spojnicí Anenské a Pekařské ulice byl úzký průchod, přerývaný kaskádami několika schodů, zvaný Annagrund, ze kterého dnes již nestojí jediný dům. Historickým podzemím by se zde ovšem mohl pochlubit každý z pouhých sedmi pokřivených a podivně nastavovaných domků, z nichž poslední padly do propadliště času na přelomu 2. a 3. tisíciletí.

V západnějším z obou podzemních sálů zaujmou kromě ocelových hajcmanů pilíře se zborcenou klenbou, která nám tak trošku připomíná osud vítězného oblouku v Palmýře.

Žebrované ostění jako by svádělo k výskytu duchů zemřelých jeptišek a mnichů z bývalého Anenského kláštera. Nebo aspoň k výskytu ducha pozřeného Jonáše.

Přesto, že byla v roce 1999 dokončena asanace, lze pozůstatky uličky U svaté Anny obdivovat i v současnosti. Kromě moderního schodiště v dolní části parku a dvou ve skále vytesaných kaveren pod Provaznickým vrškem, dnes zalehnutým betonovou obludou, jsou to právě sklepy pod domem na nároží Pekařské ulice a Annagrundu, pod neexistujícím domem č. 49 (51?), které nás přenesou alespoň částečně o dvě století nazpět.

Podzemní prostory vyktzují zajímavou symetrii. Z obou sálů vybíhají na konci v pravém úhlu ještě menší obdélníkové místnosti.

Částečně sanované prostory se skládají ze šestice místností, přičemž pět obdélníkových místností je umístěno v prvním a jediná malá místnost v druhém podzemním podlaží. Bývalé přístupové chodby (pravděpodobně schodiště) jsou zasypány sutí, a proto je nutné sestoupit po žebříku do centrální chodby, ze které odbočují na protilehlých stranách dva prostrovoě poměrně velkorysé sály. Díky rozměrné dispozici lze usuzovat na období vzniku současného sklepení v polovině 19. století. Z obou podzemních sálů, vyztužených na konci 20. století improvizovanou konstrukcí z důlních výdřev (hajcmanů) odbočují směrem k jihu dvě menší obdélníkové místnosti se zachovalými klenbami.

Fotky ze stísněné místnůstky lze vylepšit pohledem „z rybí perspektivy“.

Východní sál se podobá západnímu, jen oceli je tu poskrovněji. Pohled tak padá na historické smíšené zdivo z cihel a kamene.

Pohled z východního sálu zpět k centrální chodbě. Vlevo je dobře vidět snížený vstup, původně schodiště, do druhého podzemního podlaží.

Také na východní straně pokračuje podzemí do další místnosti - jediné nevydřevené, za to se dvojicí dveří vedoucích doslova do nitra země. Dovnitř se valí hlína a suť, kterou kdysi někdo podzemí zavalil.

Zatímco západní místnost je rovněž vyztužená ocelí, východní místnost je zachovaná v poměrně dobrém stavu včetně původních omítek a části vybavení. Navíc odtud bylo možné pokračovat do dalších podzemních prostor, resp. pravděpodobně směrem na východ do dalších sklepů a směrem na jih ke schodišti ústícímu do jiné části domu (nebo navazujícího domu) v uličce U svaté Anny.

Přestože bylo podzemí po nějakou dobu zasypané a nepřístupné, zachovala se východní místnost v dobrém stavu včetně omítky, dlažby a konzolí na police. Stačí přinést barové stoličky, na police vyskládat lahve, pustit hudbu a trošku zamést na podlaze…

Vzrušující je ovšem zejména druhé podlaží podzemních prostor, kde v prostoru mezi centrální chodbou a východním sálem probíhá pod nosnou zdí poničené schodiště vedoucí do poměrně úzké a ve značné hloubce položené chodby. Vzhledem ke směru chodby a úvaze, že jde o nejstarší část podzemního systému (chodba svým šikmým úhlem a vyústěním v nosné zdi nezapadá do symetrické koncepce sklepení), lze uvažovat o tom, zda chodba nepokračovala do prostoru sklepení pod Anenským klášterem a dále až pod budovy dnešní nemocnice (tato část sklepů byla zničena při výstavbě Mezinárodního centra klinického výzkumu ICRC). Hledání odpovědi na tuto otázku je ovšem značně zkomplikováno sanací chodby provedenou nástřikem betonové vrstvy.

Otevřenými dveřmi by do podzemního baru netáhlo. Tam, kde končí zárubně, lze sledovat geologické vrstvy z mladšího holocénu.

Oko pátračovo ovšem rychle přitáhne vstup, či spíše sestup, do nižších sfér. Schodiště zaniklo při rekonstrukci, ale po žebříku to nebude problém.

Jediná místnost druhého poschodí je nenápaditě sanovaná betonem. Že by začátek podzemní chodby vedoucí do kláštera? Nebo nechvalně proslulý karcer?

Komentáře: