Textilní továrna Kras

Následující text byl převzat z tématu Oděvní továrna Kras:

Textilní továrna Kras několik měsíců před svým definitivním zánikem v roce 2007. Areál se stal volným působištěm zlodějů, narkomanů, dobrodruhů všeho druhu, sprejerů, umělců a redaktorů Správného směru.

Kras byla oděvní továrna na Starém Brně na ostrově mezi řekou Svratkou a Svrateckým náhonem. Továrna byla zdemolována v roce 2008 a vzniklé území následujících 10 let pustlo. V roce 2019 se na pozemcích předpokládá výstavba nové městské mikročtvrti.

Historie

Území na levém břehu Svratky mezi brodem přes řeku a rotundou Panny Marie vybudovanou kolem roku 1000 na místě dnešního starobrněnského kláštera patřilo zřejmě k nejstarším osídleným územím, na které přímo navazuje současné město Brno. Již koncem 10. století zde pravděpodobně stál přemyslovský hrad, jehož pozůstatky byly objeveny pod křižovatkou ulic Křížové, Křídlovické a Ypsilantiho. Výhodná poloha na ostrově mezi řekou a náhonem, zřejmě jejím původním ramenem, pravděpodobně dostatečně vynahrazovaly absenci vyvýšeného nábrší, na které se město nejprve postupně a poté řízeně přesunulo až na počátku 13. století.

Staré Brno se pak na dlouhá staletí stalo předměstím, jehož význam upadal a území, na kterém později vznikla oděvní továrna Kras bylo postupně uzavřeno v zadních traktech a dvorech domů na Křížové ulici, Bělidlech a Rybářské ulici. Do 60. let 20. století lemoval území Svratecký náhon, který je předurčil k průmyslové výrobě tím, že nabízel dostatek technologické vody pro textilní výrobu.

Pohled na areál bývalé oděvní továrny Kras na Starém Brně v roce 2018.

Továrna Kras zaujímala prostor mezi ulicemi Veletržní, Křížovou, Rybářskou a Bělidly na ostrově mezi Svratkou a Svrateckým náhonem. Shodou okolností jde o místo v těsné blízkosti nejstaršího osídlení na území dnešního Brna, kde stával na počátku 10. století přemyslovský hrad Brno.

O historii samotné oděvní továrny Kras na Starém Brně je k dipozici žalostně málo informací. Název podniku kras se zřejmě objevuje již v roce 1925, továrna na svém místě (s dalšími pobočkami na různých místech v ČR, např. v Boskovicích) působila nejpozději od roku 1949. Po roce 1991 došlo k několika změnám právní formy a vlastnické struktury, podnik se mj. přejmenoval na Kras-Haka a zřejmě v roce 2003 definitivně zanikl. Areál továrny byl udržován do roku 2006, od roku 2007 dochází k rychlému chátrání a mezi roky 2007 a 2008 byly téměř všechny budovy továrny zbourány. Po několika neúspěšných projektech je v roce 2019 na místě plánována výstavba polyfunkčních domů.

Na podrobnějším zpracování historie oděvní továrny Kras v Brně pracujeme, přivítáme proto veškeré informace (vzpomínky, fotografie, dokumenty aj.) v komentářích nebo na mailu spravnym@smerem.cz.

Popis

Území továrny Kras, původně složené ze zahnutých dvorních pozemků domů na křížové ulici je v roce 2018 nevyužité a pustne. Středem pozemku prochází parovod z blízké teplárny, napříč vede několik neoficiálních stezek, kterými si kolemjdoucí skracují cestu z a na Mendlovo náměstí. Území zarůstá náletovými dřevinami, poskytuje prostor zvířatům i lidem bez domova a čeká na rozsáhlejší výstavbu, která by měla nastat v roce 2019.

Mřížoví brány z ulice Bělidla ve skutečnosti nikoho neodrazuje. Pootevřená branka je volným průchodem pro všechny, kteří si chtějí zkrátit cestu na Mendlovo náměstí.

Nejmodernější čtyřpodlažní budova textilky byla v dobrém stavu a její demolici se dalo předejít. V popředí trosky provozních budov, které přežily demolici většiny továrny o víc než desetiletí a postupně obrostly náletovým lesem.

Tak vypadalo totéž místo o 11 let později.

Ze zbytečně zbouraného továrního komplexu zbyly jen fragmenty, které slouží jako přístřeší lidem bez domova.

Skromný pokoj pro přečkání letní noci v areálu bývalého Krasu.

Vyvěrá tady z toho nepříjemný smutek.

Zeď do ulice Bělidla postupně mizí pod horami odpadků. Opuštěný areál slouží k odhazování bezpečných i nebezpečných odpadů kdekomu. Místním firmám, obyvatelům, bezdomovcům i kolemjdoucím. Je to taková studie do hloubi české duše.

Jsou vyhlídky, po kterých nestojí za to toužit.

Nápisy na zadní bráně a vjezdu pro vozidla velkoodběratelů svědčí o marné snaze vedení závodu přeorientovat se na vývoz do západní Evropy na přelomu tisíciletí.

Poslední výprodeje místní produkce už probíhaly pouze na lokální úrovni. V roce 2003 si odnesli poslední šaty z Krasu převážně Brňáci.

Od té doby províval chodbami opuštěné továrny po několik let jen vítr.

Po zveřejnění záměru zdemolovat budovy bývalého Krasu se v továrně začaly dít podivné věci. Nejprve zmizely poslední zbytky cenného vybavení…

…pak začali nahodilí návštěvníci rozbíjet všechno možné a řádit v budově jak posedlí…

…ovšem ze všeobecného zmaru jako by nejdnou začalo cosi smysluplného vyrůstat. Zprvu jen tu a tam, ale později prakticky všude…

…se začaly objevovat nápisy, instalace, sochy a obrazy. Nakonec ale stejně všechno zmizelo pod lžící bagru.

V roce 2018 stojí 1 m2 parketové podlahy zhruba 1700 Kč. V nejvyšším patře výrobní budovy bylo celkem vytrháno necelých 750 m2, což činí zhruba 1,25 milionu jen na parketách.

Jižní křídlo hlavní budovy Krasu ohlodané na kost.

Živelnost přístaveb a vestaveb v několika spojených dvorech, které tvořily zázemí továrny byla nejsilnějším momentem jinak architektonicky spíše bezcenných budov.

Hmoty nízkých i vyšších továrních hal a skladů se tu na sebe kupily napříč prostorem i časem. Ani se nedá říct, že by to bylo správným směrem.

Největší plochu v areálu ovšem nezaujímala zelená trojposchoďová budova, ale nízké haly se světlíky z přelomu 19. a 20. století, jejichž původní účel není autorům jasný.

Výjímečně byly nízké haly nadatavěny o druhé patro a kancelářské prostory v něm.

Centrální dvůr v textilce. Z okolních dvanáctiposchoďových domů, které měly podle plánů z 60. let 20. století stovřit nové Staré Brno, bylo dobře vidět každodenní ruch v továrně.

Také v této místosti poničené z podivné touhy návštěvníků po destrukci je vidět postupné přistavování budov. Původní vnější zeď haly s cihlovými ornamenty vlevo je zakrytá socialistickou přístavbou s betonovými nosníky.

Slátanina starého s novým a nesmyslná dispozice továrních budov vytvořily svého druhu zajímavá zákoutí, nádvoří a průchody. Přesto, že rekonstrukce by byla nákladná a vlastně nesmyslná, je představa restaurace nebo kavárny na historickém místě jednoduše lákavá.

Vzhledem k tomu, že továrna zde (pravděpodobně?) působila až po 2. světové válce, sloužily zřejmě tyhle dvorní přístavby původně jiným účelům.

V Krasu se také původně nacházely dva cihlové komíny vysoké zhruba 50 m. Jejich zbouráním přišlo Brno o další dva mlčenlivé svědky průmyslové éry 19. století.

Pohled na centrální tovární dvůr od západu, ze strany Mendlova náměstí.

Krátce před svým zbouráním se továrna Kras stala svobodným prostorem pro umělce všeho druhu. Tak svobodným, až z toho někdy šel po zádech mráz.

Neposkvrněná nezůstala žádná plocha větší než půl čtverečního metru.

Tady se na jaře 2007 ještě určitý prostor pro ty, kdož si přinesou žebřík, nachátzí.

Ve vyrabovaných stavebních buňkách přebývali nejrůznější obyvatelé. Třeba vyděšená děvčata bez dozoru. V pozadáí je komín teplárny, který jako jediný z trojice komínů přežil, protože nebyl součástí továrny.

Závodní jídelna odpočívá již bez vůně knedlíků, hukotu ventilátorů, cinkání příborů a mastné páry.

Některá umělecká díla zřejmě zůstanou navždy nepochopena. To však nemusí nijak vypovídat o jejich finanční hodnotě.

Postupně tady došlo ke zničení úplně všeho. Smutnou skutečností je, že se na rabování občas podíleli také studenti nedaleké fakulty architektury, od nichž by člověk očekával jistou úctu ke stavbě jako entitě.

V polovině roku 2007 začala být alespoň výtvarná díla v Krasu zajímavá.

Historie textilní výroby v této fabrice není zachycená v žádné ze stěžejních publikací o brněnském textiláctví. Na své popsání zřejmě teprve čeká.

Gynekolog se, stejně jako ostatní závodní lékaři, přesunul mimo areál včas.

Taková hromada musela dát někomu docela dost práce, přestože vlastně nemá vůbec smysl.

Některá zákoutí však byla přímo bizarní - třeba hromada klozetů, kterými někdo zasypal původní záchody v přízemí.

V poslední fázi svého života sloužila textilka Kras také jako místo konání výprodejů z kolabujících českých oděvních podniků. Kolega na snímku odlepuje cedulku s logem OP Prostějov.

V místním výtahu bylo, jak je dobře známo, zakázáno především kouřiti v kleci.

Člověk by tady doela snadno uvěřil, že takový výtah jede do samotného textiláckého pekla.

Zátiší místní výtahové strojovny, jejíž kladka se dotočila již před pár roky.

Nezapomenutelný komiks od nepodepsaného umělce.

Podepsaný komiks od známého umělce.

A další umělecká díla, která dodala zániku továrny aspoň částečně vznešený ráz.

Některé nápisy snad pochopí jen jejich autor. Kdepak je dnes slečna Srpková?

Z dalších obrázků šla v opuštěné továrna na člověka trošku hrůza…

…ještě horší to ale bylo, když narazil třeba na tohle!

Tak vypadala plocha po továrně Kras deset let po její demolici.

Zhruba uprostřed areálu vbíhal do továrny prodloužený dvůr z Křížové ulice. Tři domy v jeho nejzazší části byly uvolněny k demolici současně s továrnou, aby vznikl pozemek svým tvarem bližší kruhu.

Tlející domy na adrese Křížová 18 byly cítit vlhkostí a nasládlým pachem jako hnijící použité pleny. Tady snad kdysi také žili dělníci z továrny Kras.

Tak vypadalo totéž místo o 11 let později, na jaře 2018. Po pavlačácích nezbyla ani památka, na ploše fabriky vyrůstá mladý lesík.

Také ostatní dvory postupně mizí. Prostorem tohoto, údajně odsouzeného k zániku, povede nová ulice na Mendlovo náměstí.

Demolici vždy zahajuje vykácení stromů. Nejinak tomu bylo v roce 2007 v brněnské továrně Kras.

Rezivějící vrátka ve vjezdu z Rybářské ulice už taky nikdo potřebovat nebude.

Sex is out. Že by hodný, zlý a ošklivý?

Zdarec!

Tomu se říká industriální výhled!

Nízké přízemní haly našly po uzavření provozu taky nakrátko svůj druhý život. Těžko říct, zda mělo obložení lepenkou sloužit jako tepelná či hluková izolace; fakt je, že to muselo být hodně peněz za málo muziky.

Nejjižnější z pěti továrních dvorů sloužil pro příjezd vozidel a expedici zboží. Dobře je vidět oba komíny textilky i pivovraský komín v pozadí (vpravo).

Z vrcholku komínu byl dobrý výhled na Staré Brno. takový nenabídnou ani nejvyšší z plánovaných budov na místě bývalého Krasu.

Komín teplárny vlevo a dnes již neexistující jižnější ze dvou komínů Krasu vpravo.

Tak vypadlo místo, kde komín stál, na jaře roku 2018. Možná, že některé z cihel na hromadě pochází z jeho štíhlého pláště.

Historické budovy z pohledového zdiva na západní straně areálu přiléhaly až téměř k moderní budově starobrněnské teplárny.

Také tyto sklípky zřejmě původně nesloužily k výrobě oděvů, ale snad jako sklady uhlí či jiného materiálu ve dvoře domů na Křížové ulici.

Zadní trakt v zadním cípu továrny Kras. Z budov s trojúhelníkovými štíty v pozadí zsltaly dodnes obvodové zdi obrácené do Veletržní ulice.

Severozápadní stranu areálu dodnes lemují stěny původních budov. Jedna dokonce i s číslem orientačním: Veletržní 3a.

Smutný pohled na trosky brněnského textilního průmyslu je příznačným pro celé období počátku 21. století. Rozklad v přímém přenosu z ulice Veletržní.

Je skoro k neuvěření, že v těsné blízkosti jednoho z nejdůležitějších městských center je možné i v roce 2018 nalézt hynoucí svědky brněnského textiláctví - hrozné i krásné současně.

Jedno z malebných oken zaniklého Krasu s pečlivými cedulkami pro chovatele psů si zahrálo také ve hře Stínadelské šestnáctero.

Nulová údržba a nemalý věk přispěly k tomu, že se v roce 2018 jedna z vnějších zdí areálu zhroutila vlastní vahou. Naštěstí se tehdy nikomu nic nestalo, ale nebezpečí v nezmenšené míře přetrvává. Vstup do areálu je volný.

Tak Brno přichází o textilky.

Původní budova rozvodny u brány na straně do Mendlova náměstí je jednou z mála staveb, které na místě přetrvaly až do roku 2018.

Největší zachovalou budovou je třípodlažní dům na rohu Mendlova náměstí a Veletržní ulice, který ještě v roce 2021 hostil několik firem. Budova, která se postupně rozpadá, stojí jako překážka v řadě pěti zamýšlených paneláků, ze kterých v 60. letech 20. století nakonec vznikly jen čtyři. Teprve po jejím zboření může být dokončen rozklad původního Starého Brna, který za socializmu započal zbouráním domů na původní Rybářské ulici a zasypáním Svrateckého náhonu.

Také v severovýchodním cípu areálu jsou ještě patrné pozůstatky původních budov.

Jde o jeden z posledních lukrativních brownfieldů podobné velikosti v centru Brna. Po střídmém pokusu o udržení průmyslového ducha ve Vaňkovce, totální ztrátě UP a promarněné šanci zachovat duch Moravského Manchesteru ve Vlněně se zřejmě dočkáme další diskutabilní stavby.

Jedněmi z mála budov, které zbyly z Krasu po ukončení demolice v roce 2008, jsou tyto zapadlé garáže v severovýchodním rohu areálu.

Hromadu odpadu před garážemi sice nemají místní bezdomovci na svědomí zcela, ale úspěšně k ní přispívají. Přes den se tu honí rozdivočelé krysy.

Obydlí to není zrovna komfortní, odpadky pokrývají prakticky celou plochu garáží, zato stěny zdobí vybrané ilustrace, místy dokonce vtipné či vkusné.

Loučíme se s Krasem pohledem na baráčky Kamenné kolonie na protějším břehu, kde snad kdysi bydleli i někteří z dělníků zdejší továrny.

Jeiné, co zůstalo po zbourání továrny v provozu, jsou tranzitní parovody, které prochází areálem a jsou v provozu i v roce 2018.

Zhruba ve stopě uježděné cesty by v budoucnosti mohla (stejně jako okolo roku 1900) vést nová ulice, spojující Mendlovo náměstí se svrateckým nábřežím. Smutné je, že téměř žádný (kromě několika studentských) z prezentovaných projektů nijak nerespektuje historii a atmosféru místa.

Někde tady vyrostl na ostorvě mezi rameny Svratky okolo roku 1000 přemyslovský hrad, který stál na počátku vzniku moderního Brna. Město se ke své kolébce zachovalo poněkud macešsky.

Kolek F 20 C zřejmě odpovídá cihelně Franze Czermaka, která stála na Vídeňské ulici č. 91 na jižním okraji Brna. Czermak v roce 1895 společnost opustil, lze proto předpokládat, že cihla s jeho iniciálami pochází z období před rokem 1895.

V roce 2018 je už jedenáctým rokem na místě bývalé továrny nevyužitá plocha. Hromadami odpadků v brownfieldu se prohání nenažrané krysy a přes pozemek si zkracují cestu kolemjdoucí. Zřejmě se brzy dočkají a historické území protne úplně nová ulice.

Fotografie ze saka obleku do tanečních autora článku. Jde o jeden z vůbec posledních kusů vyrobených v brněnském Krasu, zařazený do luxusní řady Ferrarini.

Zdroje

1. Jan, L. a kol.: Dějiny Brna, díl 2. ISBN: 978-80-86736-36-5, Brno, Statutátní město Brno, Archiv města Brna, 2013.
2. Andělová, A.: F 10 C. Dostupné z http://www.laterarius.cz/registr?view=item&catid=2&id=156.
3. Jordánková, H.: Franz Czermak. Dostupné z https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=editori.

Komentáře: