 | Celkový pohled na plavecký stadion ze severní stěny lomu. |
|  | Zatímco stěny bazénu pomalu ovíjí rudé psí víno, nad okrajem lomu laškovně vykukuje věž Barrandovských teras. |
|  | Zasněný pohled na bazén pod Barrandovem. |
|
 | Místo vavřínů na krku sportovních plavců ovíjí startovací bloky psí víno. |
|  | Třešničkou na dortu je dokonale tvarovaná celobetonová skokanská věž. |
|  | Materiálová i designová moderna dnes trpí zmarem ze lhostejnosti. |
|
 | Džungle požírající schody k někdejším tribunám. |
|  | Tam, kde kdysi plynula ladná těla plavců, dnes tančí suchozemské akvabely. |
|  | Barrandovské terasy mají s bazénem podobný osud. Na úsvitu nových časů byly smeteny na okraj propadliště dějin. |
|
 | Jaké asi muselo být, protahovat své tělo chladivou vodou mezi rozpálenými stěnami barrandovského lomu? |
|
|
Prvorepublikové koupaliště, tvořené jediným bazénem, se nachází v Pražských Hlubočepích ve stísněném prostoru na levém břehu řeky Vltavy. Na dně bývalého lomu mezi ulicemi Zbraslavskou a Barrandovskou využil architekt Václav Kolátor tvar původního terénu a v severní části zahloubil bazén oproti jeho běžné hloubce (cca 2 m) o další asi 3 m tak, že poskytuje dostatečnou hloubku pro využití vysokého skokanského můstku na svém břehu.
Bazén byl hlavní součástí areálu plaveckého stadionu vystavěného a otevřeného v roce 1931 nákladem České plavecké korporace (finance pocházely z vlastních výnosů korporace, darů, půjček a státní podpory) na pozemích rodiny Havlovy jako první český stadion pro sprotovní plavání (narozdíl od dřívějších plováren) a současně architektonický prvek dotvářející v duchu moderny funkcionalistické Barrandovské terasy, ze kterých bylo možné na bazén shlížet. Plaveckého areálu tak svým ruchem oživoval prostředí teras a současně vyplňoval hluché místo mezi komplexem a Vltavou.
Betonový bazén je v části lomu vzdálenější od řeky plně zapuštěn pod úroveň terénu a lemován korytem sloužícím pro odvod vody stékající ze stěn lomu, v nižší části dna pak horní okraj bazénu až o 2 m přesahuje niveletu terénu a bazén tak vytváří mohutnou betonovou hráz. V současnosti (2014) je tato stěna v délce několika metrů proražena a tedy je umožněn přístup vodorovně přímo na dno bazénu. Dominantou areálu je pak betonová funkcionalistická skokanská věž o dvou patrech spočívajících na robustní válcové noze, ovíjené schodištěm tvořným subtilními betonovými stupni. Bohužl postupem času sběrači kovů odstranili zábradlí, korunující můstek v jeho funkci a njnižší stupně jsou z bezpečnostních důvodů odstraněny.
Od svého uvedení do provozu (1930) a celkového otevření (1931) sloužil plavecký areál do roku 1965, kdy byl provoz ukončen a prakticky bez významnějších změn (odstranění dřevěného vybavení plovárny) areál chátral dalších 60 let. V roce 1993 byl areál vyhlášen společně s Barrandovskými terasami kulturní památkou, což se nijak neodrazilo v jeho pokračující devastaci, přinášející kromě neoblomného zmaru rovněž krásu oprýskaných map na stěnách bazénu, šlahouny různobarevných rostlin a urbxovou romantiku kdysi rušného zákoutí dnes pomalu požíraného džunglí.
Zdroje
- Havel, V.: Vznik plaveckého stadiónu pod Barrandovem, dostupné z http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/okolobrd/barrand/bazen.htm.
|