Dvorní trakt továrny Moravan

Po rekonstrukci hlavních výrobních budov továrny Moravan, která přes veškerou snahu o citlivost překryla původní průmyslový vzhled budov, zůstal opuštěný dvorní trakt poslední částí průmyslového areálu, který nese původní duch místa.

Dvorní trakt továrny na koberce známé pod jejím socialistickým názvem Moravan při Zábrdovické ulici v Brně je po rekonstrukci hlavních továrních budov v roce 2005 poslední součástí někdejšího průmyslového areálu, který si uchoval alespoň částečně svoji původní podobu z konce 19. století - zajímavá je zejména industriální fasádou z režného zdiva.

Historie

Nevelká budova západního křídla z režného zdiva je posledním pozůstatkem kdysi rozsáhlejší dvorní přístavby z různých období, která lemovala jižní a západní stranu výrobního areálu továrny Antonín Klazar, přádelna a tkalcovna juty ve Dvoře Králové, po znárodnění přejmenované na Moravan. Historie továrny je zpracována v samostatném článku, proto se omezme na předpoklad, že stáří západního křídla je pravděpodobně totožné se stářím hlavní výrobní budovy, která byla vystavěna zhruba v roce 1880. Tomu odpovídá i samotná lehce zdobná fasáda.

Přesný účel stavby není znám, pravděpodobně však šlo o pomocné provozy pro samotnou textilní výrobu, jejichž charakter se navíc v průběhu času měnil. Vzhledem k tomu, že budova nedisponuje na rozdíl od hlavních hal výtahem, zřejme nešlo o samotnou výrobu koberců, ale spíš o opravárenskou a skladovací činnost. Po ukončení výroby v 90. letech 20. století došlo v rámci přestavby hlavních výrobních budov na byty ke zbourání jižního křídla dvorního traktu, hezčí západní křídlo však bylo zachováno a na svoji případnou rekonstrukci či demolici teprve čeká.

Popis

Západní křídlo bývalého dvorního traktu tvoří dvoupatrová budova obdélného půdorysu s pultovou střechou, o přibližné délce 30 m, šířce 8 m a výšce 8 m. Budova vyniká svojí fasádou z režných cihel, která je přes četná poškození v průběhu přestaveb a úprav stále vizuálně zajímavá. Většinu plochy stavby zaujímají v obou patrech výrobní sály, zbývající části stavby tvoří poměrně úzké schodiště a na severovýchodní straně dvě místnosti o rozměrech zbruba 8 m × 8 m. Vzhledem ke špatnému stavu budovy (okna byla vytrhána, podlahy a stropy poškozeny, instalace odcizeny) není původní charakter místností zřejmý. Budova je zabezpečena proti vniknutí plotem a pomalu chátrá.

Přestože cihlová fasáda utrpěla v průběhu 137 své existence let mnohé šrámy, stále z ní sálá krása industriálního věku. Snad právě proto by si zasloužila, dožít se svého znovuvzkříšení.

Přízemí západního křídla, které jediné přežilo z dvorního traktu Moravanu, vypadá zpustle, avšak nikoliv beznadějně.

Ve skutečnosti tu není tak temno, jak by se mohlo z fotek pozdávat.

Vyjímala by se tu třeba stylová restaurace. Zde například nejen mouchy s… na návrh vývěsního štítu v barvách dělnické strany.

Ztichlá hala je nanejvýš působivá. Člověk se nedobrovolně dostává do historie, musí přemýšlet o tom, co se tu odehrávalo za posledních 137 let. Hukot strojů, pach uhelného kouře, houkání vlaků, ruch stávek, rány výstřelů a výbuchy leteckých pum, ticho skladů a bouchání dveří od aut ranního zásobování, křik dětí z nedalekého hřiště, škody po záplavách, hemžení stavebních dělníků a pohnuté osudy bezdomovců, to všechno se odehrávalo za zdmi továrny.

Konstrukce nosné části haly je na svou dobu poměrně progresivní, šlo o vyzdívanou montovanou konstrukci z ocelových nosníků.

Část budov přiléhající ke schodišti byla zřejmě v průběhu staletí přestavěna a neodpovídá původní podobě.

Na stejném půdorysu jako přízemí se rozkládá taky první a současně poslední patro budovy.

O původním účelu stavby se lze jen dohadovat. Jisté však je, že nedisponovala žádnou zdviží, tedy mohlo jít spíš o drobné dílny sloužící třeba jako servis pro hlavní továrnu. Všechen materiál do patra musel být přepraven tímto úzkým schodištěm.

Dodnes se tu nachází několik hromad nejrůznějšího materiálu. Těžko říct, kdo nanosil do patra věci, které lze bez dlouhého rozmýšlení nazvat odpadem.

První patro je prosvětlené kromě původních zaklenutých oken také novým oknem, probouraným směrem k severozápadu.

Naopak jihozápadním směrem se nabízí výhled do tovární zahrady, kouzelné svojí opuštěnou zdivočelou zanedbaností. Zhruba tudy protékala před dvěma stovkami let původní nezregulovaná Svitava - to přidává místu na tajemnosti.

Kdyby byla lípa na snímku zhruba třikrát starší, pamatovala by si ještě, jak stála nedaleko břehu říčního ramene přitékajícího ze Staré Osady, později proměněného na Svitavskou strouhu a ještě později ukrytého navždy do podzemí.

Pokud se otočíme o dalších 90°, spatříme na jihovýchodě skrze původní okno jak přestavěnou továrnu Moravan, tak při trošce pozornosti žebřík na střechu, šikovně ukrytý v popínavých rostlinách.

Čtvero světových stran uzavírá severovýchodní panoramatický výhled na továrnu Moravan (vpravo) a přilehlý obytný dům (vlevo).

Protější, o půl století mladší budova obytného domu na Zábrdovické ulici má také svoje jedinečné kouzlo. I když je zde většina úhlů pravých, rozeklanost fasády společně s přiměřenou omšelostí umí učinit docela obyčejný dům krásným.

Tady by se dalo třeba hezky tančit při západu slunce.

Výhledů na tovární komíny Dolního Cejlu se nedá nabažit ani ze všech možných úhlů.

Výhled z jediného severozápadního okna směrem za řeku je výmluvným dokladem postupného přerodu tovární čtvrti výrobních hal a pavlačových dělnických bytů na luxusní rezidenční čtvrť, která postupně zapomíná na svoji historii.

Vestavěné tovární záchodky si snad ani lepší osud nezasloužily.

Majitel si je vědom historické ceny budovy, proto ji doposud zachoval. Její další osud je však nejasný.

Ať už byla původní funkce západního křídla dvorní přístavby za továrnou Moravan jakákoliv, zůstává dodnes jedním z posledních působivých fragmentů mizejícího industriálního Brna.

Loučíme se se zvláštní směsí obav a očekávání. Sbohem nešťastné stavení, jež proplouváš staletími.

Zdroje

1. Vilém, P.: Textilní továrna Moravan. Dostupné z http://www.fa.vutbr.cz/home/zemankova/textil/08.htm.

Komentáře: