Husovický náhon

Tlustší modrou čarou je na mapce zobrazen průběh Husovického náhonu v roce 2021. Ve své závěrečné, nejjižnější části plyne náhon podél ulice Kaloudovy až pod Husovický most. V roce 1906 se náhon nacházel těsně u hranice Brna, kterou tvořila řeka Svitava. Ta ovšem nebyla v Husovicích ještě zregulovaná a náhon tak byl o několik desítek metrů kratší. To je jedním z vysvětlení, proč domy na Kaloudově ulici nedosahují až k řece.

Husovický náhon je vodní tok v Brně. Náhon se odděluje od řeky Svitavy severně od konce Valchařské ulice a ústí zpět do téže řeky o necelý půlkilometr níže po proudu před Husovickým mostem.

Historie

Husovický náhon je pravděpodobně jedním z vodních toků, které vznikly ve středověku úpravou původních říčních ramen Svitavy. Mlýn na náhonu v prostoru pozdější textilní továrny stál zřejmě ve 13. století, ale pravděpodobně již podstatně dříve - je tedy možné, že náhon vznikl pouze regulací přirozeného koryta jednoho z více ramen Svitavy, která se v rovinatém prostoru na dně mělkého údolí východně od Brna hojně větvila až do poloviny 19. století.

Náhon zřejmě od svého vzniku sloužil až do poloviny 18. století svému původnímu účelu - tedy pohonu mlýna. V 60. letech 18. století vznikla na místě mlýna valcha, která se stala součástí jedné z nejstarších brněnskcýh textilek - Köffilerovy manufaktury. Valcha byla průběžně přestavována a rozšiřována o prádelnu a tkalcovnu, čímž vznikla v roce 1880 textilka Fritsch. & Co., zvaná Fričovka a po znárodnění v roce 1946 zařazená do Moravskoslezských vlnařských závodů, později n. p. Mosilana. V období mezi roky 1976 a 1990 byla jižní část náhonu uvnitř továrny kanalizována.

Textilní výroba ve Fričovce skončila v roce 1996 a následkem změny využití areálu jakožto tiskárny, skladového a obchodního areálu bylo mimo jiné zakanalizování zbývající části náhonu uvnitř areálu továrny, ke kterému došlo nejpozději v roce 2000 (zřejmě ovšem v profilu mnohonásobně větším, než jaký má současná betonová roura). Malý kousek otevřeného toku mezi ulicí a továrnou, most a stavidlo na kraji Dolnopolní ulice byly zlikvidovány v období mezi roky 2009 a 2012, kdy došlo k zatrubnění v současné podobě.

Popis

Pravobřežní Husovický náhon se odděluje od řeky Svitavy poblíž severního konce Valchařské ulice, těsně nad jezem (obvykle nazývaným jez Brno Maloměřice) mezi Valchařskou a Franzovou ulicí. Původně v celé délce otevřený mlýnský náhon byl později částečně zatrubněn a zasypán poprvé pouhých 23 metrů od česlí nad jezem, přičemž voda náhonu je před touto bariérou svedena doleva do částečně podzemní malé vodní elektrárny a vrací se do řeky hned pod jezem. Na zasypané části náhonu bylo vytvořeno několik parkovacích míst.

Dále je náhon veden původním korytem východně od Valchařské ulice až ke křižovatce s Dolnopolní ulicí, která jej původně překonávala po nízkém mostě. Za mostem vcházel náhon do areálu textilky (Fritsch & Co., později Mosilana) skrze stavidlo viditelné z ulice. Dnes je v tomto úseku náhon také zatrubněn v délce cca 120 m.

Původně Husovický náhon procházel v otevřeném korytu mezi zdmi textilkou a skrze hlavní budovu, kde poháněl vodní motor. Dnes je veden ve stejné trase pod zemí a ústí na hranici areálu naproti Horymírově ulici v prostoru zahrad rodinných domů na východní straně Valchařské ulice. Od té se postupně podél mohutné zdi továrny odklání k jihu a nakonec k jihovýchodu podél Kaloudovy ulice ústí po 450 m zpět do řeky Svitavy.

Náhon vytváří v řece malý ostrov o rozloze cca 3,2 ha, na kterém se nachází park, větší část původní textilky Fritsch & Co., později znárodněné a přičleněné k národnímu podniku Mosilana a čtyři tenisové kurty, provozované TJ Mosilana. Vzhledem k druhotnému využití areálu textilky jako skladů a tiskárny je název tělovýchovné jednoty v současnosti jedinou památkou na textilní historii místa.

Náhon je ve všech nezatrubněných částech volně přístupný (plavbou po hladině) a s minimálním průtokem vody stále funkční. Pro výrobu elektřiny je používána pouze nejsevernější část náhonu v blízkosti jezu, ve zbývající části voda proudí volně zapomenutým územím mezi zahradami a kurty a je využívána (ve většině případů zřejmě nelegálně) k závlahám.

Pohled na most ulice Dolnopolní přes náhon v roce 2006, tedy nedlouho před jeho zrušením.

Z areálu textilky náhon doslova vyvěrá skrze hluboko položené potrubí v nepřístupné hloubi Druhého Brna mezi zahradami a zdí za továrnou.

Levý břeh náhonu tu tvoří strohá zeď, která chránila textilní provoz v případě povodní a chrání ho před nezvanými návštěvami dodnes. Voda tu nepozorovaně vybublává z potrubí a tiše omývá betonovou stěnu mizící v neprostupnu.

Naprostá většina obyvatel města by nepoznala, kde se palouček na břehu vodního toku nachází, nebýt agresivní reklamy na jednom z komínů Fričovky.

Tichá a zapomenutá jsou zákoutí Druhého Brna, pod zdmi a mezi dvory, na dně strže, za továrnou.

Kromě těch běžně přístupných a známých vedou přes náhon ještě dva další mosty. Ten první, dřevěný, vypadá, jako by vypadl z nějaké pohádky.

Dál plynou vody náhonu líně mezi zídkami a zahrádkami v zadních traktech domů na Valchařské ulici. Dostat se sem dá jedině na lodi.

Druhý most je kovový a vede ke kurtům TJ Mosilana. Ty si ponechaly jméno továrny i dávno po zániku textilního impéria.

V houští ukrytý most disponuje méně obvyklou příhradovou konstrukcí s věšadly i vzpínadly.

Dalším vodním dílem na náhonu je bariéra sloužící k vzedmutí hladiny pro potřeby čerpadla na zavlažování kurtů. Samozvaní stavitelé ji tu vybudovali zaražením kovovýh trubek do dna náhonu a o ně zapřeným vlnitým plechem.

Jak taková amatérská přehrada může zkomplikovat situaci při povodni, se možná jednou přesvědčí majitelé okolních pozemků. Nám stavba ulehčila proplutí po zvýšené hladině náhonu na člunu.

Závěrečný úsek náhonu, který se tu přimyká k nešťastné Kaloudově ulici, z větší části zdemolované v roce 2021 v souvislosti s výstavbou mimoúrovňové křižovatky na podobně nešťastném Tomkově náměstí.

Zde se náhon dostává z živého tunelu zpátky na světlo světa, aby spatřil hrůzu vznikající na místě někdejšího centra Husovic. Co by na to řekl Jan Kaloud, starosta obce z poslední třetiny 19. století?

Závěrečný přímý úsek náhonu byl dobudován v místě původního koryta Svitavy při regulaci řeky na začátku 20. století.

Soutok Husovického náhonu se Svitavou při pohledu od Husovického mostu. Úhledná špice ostrova vypadá staře, nicméně má jen něco málo přes sto let - původně se tento kousek země nacházel dokonce na opačném břehu řeky, která tu prošla zásadní regulací a posunem o několik desítek metrů na východ.

Zdroje

1. Bělohradský, T.: Urbanisticko architektonické řešení nábřeží řeky Svitavy v Brně. Diplomová práce, Vysoké učení technické v Brně, 2015.
2. Ryšková, M., Mertová, P.: Kulturní dědictví brněnského vlnařského průmyslu. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě. Ostrava 2014. ISBN: 978-80-85034-81-3.
3. Osičková, S. a kol., Brno INdustrial. TIC Brno, 2020. Dostupné z https://www.gotobrno.cz/wp-content/uploads/2020/07/Brno-Industrial-%C5%BDivot-a-doba-moravsk%C3%A9ho-Manchesteru.pdf.
4. Národní památkový ústav: Valcha C. k. priv. továrny na sukna / tkalcovna, přádelna Tempes / Th. Beyer & syn / Sdružené barevny, a. s. / Fritsch & spol. / Moravsko-slezské vlnařské závody, n. p., Brno, závod 12 / Vlnap, n. p., Brno / Mosilana, n. p., Brno / Lanarest, a. s. / Olli Elektro s. r. o.. Dostupné z https://pamatkovykatalog.cz/valcha-c-k-priv-tovarny-na-sukna-tkalcovna-pradelna-tempes-th-beyer-syn-sdruzene-barevny-a-s-fritsch-spol-moravsko-slezske-vlnarske-zavody-n-p-brno-zavod-12-vlnap-n-p-brno-mosilana-n-p-brno-lanarest-a-s-olli-elektro-s-r-o-20033845.
5. Národní památkový ústav: Náhon. Dostupné z https://pamatkovykatalog.cz/nahon-20034601.

Komentáře: