Krysí štola na Špilberku

Štola začíná zhruba pod hradním příkopem, kde do ní ústí několik drenážních potrubí a otvorů z dalších kanálů (i z povrchu).

Pár metrů za svým (dnes neprůchozím) začátkem prochází pod hradbami Špilberku.

Romantickým názvem Krysí štola se už několik staletí honosí částečně ve skále vyražená, částečně vyzděná štola vedoucí z brněnského hradu Špilberka po jižním úbočí kopce k Pekařské ulici. Ukončení štoly je obestřeno tajemstvím souvisejícím z nezodpovězenou otázkou, zda byla historicky Krysí štola propojena s podzemními systémy v okolí Pekařské ulice (jde o rozsáhlé několikaúrovňové systémy sklepů), proslulými zejména s tragickou událostí, kdy se v roce 1976 navždy propadla a zmizela v kalných vodách dodnes nezmapovaného podzemního labyrintu Marie Bartošová.

Štola pochází patrně z období baroka a jejím účelem bylo pravděpodobně mimo odvodnění špilberského hradu a kopce, na němž bylo několik pramenů, také poskytnout obráncům hradu či pozdější pevnosti únikovou cestu, kterou by se v případě potřeby dostali poměrně komfortně dostatečně daleko za vnější hradby. O tom, jak vypadalo historicky ukončení štoly, lze zatím pouze spekulovat.

Na několika místech se Krysí štola rozšiřuje a vytváří tak prostory, kam se pohodlně vejde několik lidí.

Do štoly ústí několik dalších podzemních chodeb a kaveren, většina z nich ale končí závalem.

Odbočka na »pravém břehu« štoly se zužuje až do velikosti, která neumožňuje člověku, aby se protáhl dál. Podle zídek a nánosů kamení je ale konec blízko zemského povrchu.

Také tato odbočka končí závalem. Zdi ale zjevně kdysi bránily průniku zvenčí.

Většinu své trasy štola vede ve značném sklonu a výška umožňuje projít skrz aniž by se člověk musel zvlášť krčit. Pohled nahoru.

Jedna z četných odboček. Rovněž slepá chodba, tentokrát na »levém břehu«.

Štola vede v celé své délce pod dnešním městským parkem na úbočí špilberského kopce, nicméně nemá přímý průběh a na své trase se dvakrát zatáčí ve tvaru písmene S o desítky stupňů. Ve štole se střídají nevyzděné úseky se starší cihlovou vyzdívkou, několik nejméně stabilních částí bylo na přelomu 19. a 20. století vybetonováno a dodnes je ve velice dobrém stavu. Ve většině délky je možné štolou bez obtíží projít vzpřímeně, na několika místech však sklon nedovoluje zejména v případě vyšší vlhkosti (jaro, podzim) štolou bezproblémově projít vzhledem ke kluzkosti a strmosti povrchu. V celé délce je koryto příležitostného potoka lemováno masivními betonovými břehy, které brání erozi a díky kterým je zaručena relativní čistota štoly.

Navzdory očekávání štola nevede vůbec přímým směrem a na své trase několikrát hodně prudce zatáčí v obou směrech.

Centrální část štoly vede hodně blízko povrchu a ostění zde bylo v časech 1. republiky podpořeno vrstvou betonu.

Vybetonovaný úsek štoly působí monotónně a vylučuje téměř veškerý život.

V nejstrmějším úseku, který svírá beton, je požadovaného sklonu dosaženo pomocí několika stupňů o výšce přibližně jednoho metru a betonových hrází zpomalujících tok případných vodních přívalů.

Prakticky po celé délce štoly beton lemuje koryto vodního toku a vytváří tak jakési lavice.

Vybetonovaný úsek končí retardérem, za kterým začíná čistá ve skále ražená štola.

Vzpomínka

Jiří Kalina vzpomíná: Do podzemí v okolí Pekařské ulice jsme pronikali s kamarády od roku 1998. Středem území, v němž se odehrávala většina našich městských dobrodružství, se stala klubovna na Kopečné ulici, dřívější Malé Pekařské, která končívala na Provaznickém vršku. Pod ním jsme také objevili právě v roce 1998 jeden z prvních systémů podzemních chodeb. Na místě, kde stávala vyhořelá skautská klubovna nad strmou cihlovou stěnou připomínající hradby, dnes ční obludná betonová pyramida; ta tam je romantika omšelých baráků a vyhřezávajících sklepů z období konce socializmu a krátce po něm. Domy jsou zavřené, sklepy zamřížované či zasypané. Postupně jsme nalezli celou řadu úchvatných sklepení a chodeb ve dvoře zbouraného domu U sedmi Švábů, na Petrově, pod Provazákem a na úbočí Špilberku. Některým z nás se podařilo dojít chodbami až do nemocnice U svaté Anny, do petrovského vodojemu nebo málem zahynout v podzemní studni pod zrušeným kostelem Všech svatých někdy ze 13. století.

Obvyklý obrázek z podzemí. Na uhynulém pavoučím těle raší cosi bílého - je to jen plíseň, nebo i vajíčka, ze kterých se vylíhnou desítky dalších členovců?

Po celé délce vede k povrchu několik šachet končících nenápadně v městském paku kanálovými poklopy.

Jeden z nejstrmějších úseků štoly. Následujících pár desítek metrů je za vlhka téměř nemožné projít po nohách. Naštěstí štola funguje také jako tobogán.

Celou tu dobu nám vykládal Jestřáb - náš patron a vedoucí, který nás nenápadně přiváděl na stopy vedoucí hluboko pod zem, o Krysí štole. Věděli jsme, že tam někde je. Věděli jsme, odkud zhruba vede a kde by měla končit, legendy o ní kolovaly brněnskými uličkami desítky a možná stovky let. Avšak přestože šlo o malé území, nikdy jsme neobjevili ten správný kanál. Až o mnoho let později, když jsem se dozvěděl, kudy štola vede, bil jsem se do hlavy. Kolikrát jsme ji křižovali sem a tam, kolikrát jsme byli jen pár desítek centimetrů od úžasného podzemního díla. Jenže hledejte úzkou skulinu ve skále, v kopci dlouhém stovky metrů. Jen jediné místo, tři nebo čtyři poklopy kanálů, které vypadají stejně jako všechny ostatní, vedou do podzemní říše. O 16 let později jsme vchod do podzemí konečně objevili díky kolegyni z práce, která se pod Brnem vyzná. Vzpomínka na Jestřába tak nemohla chybět, přesto, že se nám jej pozvat bohužel nepodařilo.

Tam, kde se štola blíží k povrchu a není vybetonovaná, nachází si cestu do jejího vlhkého prostředí tisíce malých kořínků.

Vegetace proráží i skrz cihlovou klenbu. Jen pár centimetrů nad námi teď možná skotačí v parku děti a psi.

Skluzavkou pod »špilberskou zlatou žílou« se štola opět zavrtává do skalního masivu pod hradem.

Závěrečný spád nad Pellicovou ulicí je dost hluboko, aby mohl zůstat vyztužen cihlovým ostěním.

Změna profilu štoly před její závěrečnou fází. Můžeme se jen domýšlet, jak vypadala štola v těchto místech v době svého vzniku.

Vyvrcholením je takřka vodorovný vybetonovaný úsek sloužící jako napojení na současnou kanalizační síť.

Místa tu není mnoho a stísněná poloha může vést k nepříjemným potížím.

Pohled zpět k bývalému ústí nebo napojení štoly na jiný podzemní systém.

Pohled do šachty na Pellicově ulici. Vlevo ústí spojovací chodby, dole pak jen úzká roura napojení na současnou kanalizaci. Pokračovala dříve štola dál?

Zdroje

1. Marek, B. Brněnské podzemí. http://www.hantec.cz/hantec/podzemi/podzemi.htm.
2. Nehudek, A. Štola. http://www.kafelanka.cz/mista/stoka.php.

Komentáře: