Pavlačový dům Cejl 36

Pavlačový dům Cejl 36 dávno pozbyl svou štukovou výzdobu, pokud kdy nějakou vůbec měl. Vedle svého menšího sourozence Cejl 34 tak vypadá jako chudobný příbuzný.

Pavlačový dům na adrese Cejl 36 v Brně je jedním ze dvou posledních zástupců bytové zástavby v mikrobloku na jihovýchodní straně ulice. Ačkoliv dům přežil 20. století bez pohlcení továrnami v okolí, nyní se jeho osud nachýlil.

Cejl ♥.

Historie

Zástavba na jižní straně ulice Cejl sahá zřejmě až do středověku, kdy vznikla před Měnínskou branou řada domů táhnoucí se podle Svitavského náhonu k zábrdovickému klášteru. Z německého Zeile (= řádek) vznikl samotný název ulice.

Roztroušené domy se začaly spojovat v souvislou uliční řadu zřejmě již v 17. století, o čemž svědčí nákresy z dob obléhání Brna Švédy. V 18. století se pak rozbíhá proces mísení zemědělských statků a obytných domů s počínající průmyslovou zástavbou, která se po břehu náhonu rozprostírá ve formě různých textilních provozů - barvírny, přádelny i tkalcovny, jakož i další provozy potřebovaly ke svému provozu technologickou vodu.

Textilním podnikatelem byl i soukenický mistr Wenzel Pintner, kterému dům na Cejlu 36 patřil v 60. létech 19. století. Společně s dalšími mistry provozoval po smrti benátského podnikatele Antonia Cussina textilku na Bratislavské ulici č. 10, která nicméně mizí v 80. létech 19. století a na jejím místě jsou vystavěny lázně.

Pravěpodobně v tomtéž období získal dům Cejl č. 36 svoji současnou podobu, nadále pozměněnou jen drobnými úpravami interiéru a fasády. Velkým zásahem se ovšem stala postupná demolice dvorních traktů, které byly jedny z nejrozsáhlejších na Cejlu, od roku 2007 a následné zřízení parkoviště v roce 2011.

Nejpozději od roku 2017 je dům prázdný, nevyužívaný, chátrá a spěje tak zřejmě k neblahému konci.

Popis

Dům ve své aktuální podobě zřejmě z konce 19. století se nachází přímo v jihovýchodní uliční řadě ulice Cejl. Kromě jednoho podzemního poschodí tvořeného zaklenutými cihlovými sklepy má dům tři nadzemní podlaží: v přízemí se kromě centrálně umístěného průjezdu nachází dvě komerční povozovny (na rušné ulici pravděpodobně po celou dobu existence domu využity jako prodejny či dílny) a v prvním a druhémk poschodí pak byty.

Schodiště je umístěno nesymetricky vlevo a z polohy vstupních dveří lze usuzovat, že se z něj v každém poschodí vcházelo původně do dvojice bytů, přičemž tyto dvojice byly následně spojeny do větších jednotek. Třetí byty v obou poschodích pak byly přístupné od schodiště pouze po pavlači na jižní straně domu.

Dům byl zajímavý zejména svým neobvykle dlouhým dvorním traktem tvořeným dvěma řadami přístavků táhnoucími se od ulice pozvolným záhybem až takřka k náhonu do prostoru později vybudované brněnské teplárny. Přesná podoba využití dvorního traktu dnes není jasná - pravděodobně šlo o původně drobná zemědělská stavení (zahrady, chlévy), později snad využitá jako dílny k drobné výrobě, možná i bydlení.

Dvojdomí Cejl 36 a 34, propojené podzemní chodbou, čeká na svůj osud bez nájemníků už několik let (2025).

Pohled z někdejšího dvora, nyní parkoviště v době, kdy spodní pavlač již zmizela v propadlišti brněnských dějin.

Vstupme nyní průjezdem do útrob domu. Není tu, vcelku očekávatelně, nic, co by polahodilo oku textilního dělníka, navracejícího se po čtrnáctihodinové práci v nedaleké fabrice domů.

Svoji neveselou návštěvu začínáme ve sklepě domu, zaklenutém dle dobových zvyků valenou cihlovou klenbou.

Kocháme se krásou litinových sifonů. Kam asi odtékala voda z prostých umyvadel v dělnických kuchyních? Pravděpodobně do spleti továrních náhonů v textilkách opodál…

Nebýt hromad plastového odpadu z posledních let, daly by se sklepy bez váhání nazvat i romantickými.

Poštovní adjunkt Karel Vavřín odpočívá ve svém hrobě již přes jedno dtoletí. Jak dlouho odpočívá jeho náhrobek ve sklepě domu, nevíme. Co nás ale zaujalo, je fakt, že byl něčí drahý manžel a současně otec. Do začátku 20. století se na náhrobcíh běžně objevovalo povolání zesnulých, dnes zvyk takřka úplně vymizelý.

Krásy dům nepobral mnoho ani v době svého vzniku - a i o to málo pěkného, co snad na fasádě a v interiéru nesl, v průběhu tří staletí přišel. Přesto však bystré oko pozorovatelovo může nalézt v temnotě sklepa líbezná zákoutí. Kupříkladu tento skleněný lustr, který tu odpočívá společně s připomínkou nebohého Karla Vavřína.

Největší zajímavostí sklepa je nicméně podzemní chodba, spojující dům Cejl č. 36 se sousedním domem Cejl č. 34. Zřejmě jde o pozůstatek válečného nařízení, že každý sklepní protiletecký kryt musí mít svůj nouzový východ.

Přízemní prostory sloužily relativně donedávna komerčním účelům. Kolik různých obchodů a provozoven se za ta léta na Cejlu vystřídalo, už nikdy nikdo nespočítá.

Není nic klasičtějšího v uličkách Horního a Dolního Cejlu, než kamenná schodiště dělnických pavlačáků, kroutící se ve tvaru písmene U jako meandry nedalekého Svitavského náhonu.

První patro. Původně snad byly v každém patře tři byty, dva přístupné ze schodiště a třetí pouze z pavlače. Později byly spojeny v jeden větší, okolo schodiště, a oddělený poloviční byt na pavlači. Doměnku ale nemáme potvrzenou jinak než počtem vstupních dveří.

Dnes zašedlá dlažba byla kdysi nová a její okraje zářily modří více než blankytnou.

Kuchyně v prvním patře zajišťuje díky světlíkům nade dveřmi, že ani v chodbách v hloubi domu není tak úplná tma.

Drobný záblesk elegance a poslední mosazná pochromovaná klika v domě.

Bydlení na Cejlu 36 patřilo k vyššímu standardu dělnických bytů. Snad už je ani nelze nazvat dělnickým, neboť jistě sloužilo i úředníkům a mistrům.

Naposledy tu ale žili spíš bohémové a umělci. Takoví, kteří k Cejlu cítili opravdový vztah.

O posledních obyvatelích domu se dozvídáme útržky nejen podle výmalby stěn, ale také nálepek na nich. Protestfest byl zvláštní událostí, která zazářila na počátku 21. století v brněnských ulicích světlem snad až příliš jasným, takže spálilo samo sebe.

Zato Andělé světla září stále stejnou intenzitou už třetí desetiletí bez úhony. Paradox?

Na dveřích od záchodu se pak možná setkáváme s portrétem samotného obyvatele bytu. Je to vzrušení zvící práce archeologů objevujících tváře dávno zemřelých lidí nebo sama záchodová atmosféra, z čeho se nám třese chřípí?

Ze střídmé pavlače se naskýtá romantický pohled přes parkoviště na komíny brněnské teplárny. Té nejstarší a nejzajímavější z brněnských tepláren.

Za poslední štací nás zvou rozkořáněné dveře na půdu.

Vrcholové foto. Půda je vyklizená, příslib dalších objevů o historii domu se nenaplnil.

Zdroje

1. MŠ: Encyklopedie Brna: Založení textilní továrny A. Cussina. Dostupné z https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=5157.

Komentáře: