Rodinný dům Jeronýmova 1

Rodinný dům na rohu Jeronýmovy a Životského ulice v Brně získal kdysi podle trefně nasprejovaného nápisu lidovou přezdívku „muzeum romské kultury“.

Po řadu let opuštěný dům na rohu Jeronýmovy a Životského ulice v brněnských Židenicích získal v období kolem roku 2005 díky živelné povaze svých obyvatel a typickému každodennímu kvasu neoficiální přezdívku „muzeum romské kultury“, kterou někdo zvenčí nasprejoval na omítku budovy. Ta nenásilným způsobem odkazovala na relativní odtrženost od reality skutečného Muzea romské kultury otevřeného v roce 2000 na Bratislavské ulici v Brně, které se svojí autentičností nemohlo se stále živým barákem na Jeronýmově ulici vůbec měřit.

Historie

Dnes oblast hustě zastavěná rodinnými domky byla v polovině 19. století pokryta lány polí mezi tehdejší obcí Juliánov (Julienfeld) a rychle se zvětšujícícm Brnem, které se stávalo významným průmyslovým městem. Růst nových a nových továren vyžadoval zvyšování počtu dělníků a stavbu nových obytných čtvrtí, ať už šlo o ulice s vysokými pavlačovými domy nebo předměstskou zástavbu rodinných domků. První brněnská strojírna (tehdy K.k. priv. Maschinenfabrik H. A. Luz, Brünn) přemístěná roku 1836 ze Šlapanic k olomoucké silnici nedaleko Brna se postupně rozšiřuje a vyžaduje stále víc dělníků do největšího provozu na výrobu parních strojů v Brně. Podstatné zvětšení závodu nastává v roce 1872, kdy strojírna pohltí i Padowtzovu okrasnou zahradu na břehu řeky Svitavy a okolo strojírny začnou vyrůstat první ulice dělnických domků, které dají základ budoucí zástavbě novodobých Židenic.

V období (1872–1900) vyrůstá také nárožní dům na Jeronýmově ulici, společně s prvním blokem nejbliž strojírně podél Životského ulice. Jaká byla původní podoba domu, není přesně známo, lze však předpokládat, že byl už původně dvouposchoďový a obsahoval několik malých bytů pro dělnické rodiny. Ty byly postupem času spojovány do větších bytů, až se z domku stal v podstatě rodinný dům.

Přibližně v roce 2010 se dům dostal do havarijního stavu a jeho poslední obyvatelé se vystěhovali jinam. Od tohoto roku dům chátral prakticky bez údržby až do roku 2018. Do domu bylo možné se volně dostat skrze vytlučená okna a vylomené dveře, o jeho hlídání se nikdo nestaral. V roce 2018 byl dům zdemolován a na jeho místě probíhá výstavba nové budovy.

Popis

Dvouposchoďový nárožní dům obsahoval původně několik samostatných bytů později propojených do dvou až čtyř jednotek ústících na společnou pavlač/terasu a dvůr. V domě je jedno schodiště a je podsklepený, část sklepů je však zasutá zřícenými stropy traktu podél Jeronýmovy ulice. Po dlouhém období přístupnosti byl dům v roce 2018 zabezpečen a následně započala jeho demolice.

V roce 2018 započala demolice domu následována novou výstavbou, která nároží ulic vrátí opět jeho ztracenou důstojnost.

Pohled ze dvora na téměř deset let neobývaný dům působí skličujícím dojmem.

Původně šlo o dům s více miniaturními byty o jedné či dvou místnostech, ve kterých mohlo bydlet hned několik dělnických rodin.

Pozdější rekonstrukce daly domu punc určitého luxusu. Minimálně šlo o docela dobře obyvatelné prostory.

Bar v největší místnosti v přízemí svádí k myšlence, že zde minimálně po část historie domu fungovala nárožní nálevna.

Při vhodném osvětlení může dlouho opuštěný prostor vyvolávat lehce sakrální pocity.

Po poseldních obyvatelích domu tu mnoho věcí nezbylo. Nůž zbroušený téměř až na nulu však nesmí chybět. Možná se s ním dalo i házet?

Lákavě vypadající schodiště umožňuje nakouknout také do horního patra domu.

Trakt domu obrácený do Jeronýmovy ulice ovšem silně utrpěl zanedbaností domu. Alespoň může posloužit jako pomůcka pro pochopení konstrukce tehdejších stropů.

Centrem horního patra je zvláštní zákoutí na pomezí vnitřního a vnějšího prostoru, cosi mezi pavlačí, zastřešenou terasou a předsíní, ze které vybíhá přistavěná věž s toaletami a vchody do okolních bytů.

Děravou střechou sem prší, takže mezi dlaždicemi raší bujné rostlinstvo, kterému se v závětří a relativním stínu dobře daří.

Do dvora domu nevedou okna z žádného z okolních domů. Opuštěný areál byl roky uzavřen jenom sám do sebe.

Skutečná předsíň v horním patře domu se zdá být v relativně dobrém stavu.

Z okna lze pozorovat třeba poslední noční tramvaj osmičku, která už ani nedojede na konečnou a vysadí poslední cestující na Jírově, kde přenocuje do rána.

Pravděpodobně kuchyně velkého bytu v horním patře domu s roztomilou nikou třeba na svatou sošku.

V roce 2008 byl dům ještě intenzivně obydlený. Poslední obyvatelé odešli o pár měsíců později. Jak se jim dnes daří? Rádi bychom je poznali.

Komentáře: