Sklepy pivovaru Moravia

Po definitivním zrušení pivovaru a spojení kvasných tanků se suterénem nových bytových domů na Hoppově ulici byly do některých nádrží probourány vstupy, aby mohly sloužit jako protiletecké kryty. Na snímku pisoár, ocelové dveře a ruční čerpadlo vzduchu v jednom z původních tanků pro zrání piva.

Historicky druhým nejvýznamnějším pivovarem v Brně (po starobrněnském pivovaru) byl v první polovině 20. století průmyslový pivovar Moravia. Ačkoliv šlo o velký a prosperující podnik, koncem 30. let prohrál boj se svým starším konkurentem a na dlouhých 73 let upadl v zapomnění. Budovy byly z větší části zdemolovány, železniční vlečka vytrhána a vstup do ležáckých sklepů zavezen. Podzemní tanky byly přesto zpřístupněny z nedalekých sklepení a víceméně tajně byly využívány jako protiletecké kryty pro obyvatele prvorepublikových domů na Hoppově ulici.

Historie

Historie pivovarnictví v rámci podniku židovské rodiny Morgensternů začíná již v roce 1846, tedy dva roky před revolučním zrovnoprávněním Židů v Rakousku-Uhersku, které znamenalo prudký rozvoj židovských průmyslových podniků. Bratři Morgensternové se nejprve stali nájemci královopolského pivovaru a v následujících letech rozšířili své podnikání o pivovar v Řečkovicích, historický pivovar na Starobrněnské ulici, jehnický pivovar a pivovar v Rájci. V roce 1894 založili Morgensternové nový moderní pivovar Moravia na tehdejší Nové ulici /dnes Lidická a Štefánikova), který se s výstavem 84780 hl piva ročně stal druhým největším pivovarem v Brně.

Přístup ke zrušeným pivovarským sklepům je z dlouhé podzemní chodby přesně kopírující řadu domů ve vnitrobloku - Hoppově ulici. Ta vznikla po krachu pivovaru Moravia ve 30. letech 20. století. Později byly chodby vyztuženy novými zdmi a částečně zaneseny nepořádkem z domů na povrchu. Dříve chodba spojovala sklepy domů na Hoppově ulici, ze kterých tak bylo možno vstoupit do zrušených pivovarských sklepů, později přeměněných na protiletecké kryty. Přibližně v roce 2017 však byly vstupy do domovních sklepů nově zazděny a celý systém podzemních prostor osiřel. Zpřístupněn z povrchu byl v roce 2018 při opravě kanalizace (na snímku netradičně instalovaná záchodová mísa v průběhu opravy). Po řadu let byly sklepy zrušeného pivovaru používány pro ukládání všeho, co už život na povrchu nepotřeboval. Směrem k východu se nachází zazděné vstupy do domovních sklepů. Na západ ovšem vybíhá několik spojovacích chodeb mezi neobvyklé železobetonové nádrže pro zrání piva. Původně tudy muselo vést také potrubí pro chlazení i transport nejoblíbenějšího českého nápoje.

V průběhu rekonstrukce v létech 1924–1927, došlo k rozšíření varny pivovaru, což si vyžádalo rovněž dobudování další kapacity spilky a ležáckých sklepů. V době první Československé republiky probíhala v pivovarnictví technologická revoluce spočívající v nahrazování kvasných a ležáckých dřevěných sudů nádobami z jiných materiálů s nižšími nároky na čištění a údržbu. Odpadly tak typické nevýhody dřevěných sudů jako byla nutnost každoročního požahování nebo neefektivní vyplnění sklepů válcovými sudy. Alternativních technologií pro dozrávání piva se objevila celá řada - zejména kovových (hliníkových nebo ocelových smaltovaných) tanků, ale také progresiní myšlenka na místě odlévaných tanků ze železobetonu, které dokázaly vyplnit libovolný podzemní prostor.

Soustředěním více piva do jednoho sklepního železobetonového tanku se navíc ušetřily značné náklady na chlazení a na materiál; zejména ceny dřeva a smoly během světové války prudce narostly. Efektivnější byla rovněž manipulace vedoucí k úspoře pracovních sil, ať už bednářských nebo pomocného personálu při stěhování sudů.

Stejně jako v řadě dalších pivovarů, dalo také vedení pivovaru Moravia před kovovými nádržemi přednost vybudování podzemních kvasných a ležáckých tanků ze železobetonu. Podzemní kádě o objemu 16000 hl (tj. více než 4 l piva na každého obyvatele Brna) vybudovala na Nové ulici rakouská firma Rostock & Baerlocher z Klosterneuburgu. Nová a neozkoušená technologie nabízela výhodnější alternativu vůči smaltovaným sudům, nicméně s postupem let se projevily její původně netušené nevýhody a komplikace, které jen s mírnou nadsázkou předznamenaly hospodářské problémy pivovaru a jeho definitivní zkázu v průběhu krize 30. let 20. století.

Konstrukce tanků byla založena na železobetonových stěnách, na jejichž povrch byla z vnitřní strany nanesena cementová omítka s obsahem skelné drti a po jejím důkladném vyzrání a vysušení se na stěny nanesla ještě černá izolační hmota s obchodním názvem Gebit. Šlo o tvárnou směs s vysokým podílem přírodních pryskyřic, za tepla husté tekuté konzistence, při nízkých teplotách plasticky pevnou. Vůči pivu byl Gebit naprosto inertní a k běžným čistícím a dezinfekčním prostředkům odolný.

V prvních zhruba dvaceti letech užívání se železobetonové tanky jevily jako ideální nádoby pro dokvašování piva. Avšak po dvou desetiletícvh provozu se na stěnách tanků začaly objevovat drobné trhlinky, ve kterých se mohly usazovat nečistoty a tvořit bakteriální zárodky ovlivňující chuť piva. Stále častěji musely být trhliny opravovány, přesto postupně docházelo k destrukci vnitřního skeletu a hrubému narušení povrchu tanků. To pak vedlo k mikrobiologické kontaminaci a následným chuťovým závadám piva. Svůj souboj se smaltovanými ocelovými tabky tak železobetonové kádě nakonec definitivně prohrály a do propadliště dějin stáhly i celý pivovar Moravia.

Hospodářská krize dostihla pivovar v době tvrdého konkurenčního boje se starobrněnským pivovarem na počátku 30. let 20. století. Výstav klesl z přibližněš 200000 hl ročně až o jednu třetinu, naopak zadlužení neúnosně stouplo. V roce 1933 pak byla výroba piva na Kotlářské ulici definitivně zastavena a odběratele přebírá jeho největší konkurent - starobrněnský První brněnský akciový pivovar a sladovna.

Většina provozních budov pivovaru, včetně největší varny, byla ještě ve 30. letech zbourána, železniční vlečka byla vytrhána a na jejich místě vyrostly nové ulice obytné čtvrti, která organicky propojila Královo Pole s Brnem. Na místě zůstala jen správná budova (palác Morgensternů na rohu Štefánikovy a Kotlářské) a sladovna, ve které dnes opět sídlí malý pivovar Moravia.

V prostoru hlavní budovy (varny) pivovaru Moravia pak byl v letech 1938-1941 vystavěn komplex funkcionalisticky pojatých nájemních domů stavitele Václava Dvořáka podle návrhu architekta Jaroslava Brázdy. Některé stěny ozapomenutých pivovraských sklepů ze železobetonu byly proraženy a nově zpřístupněné prostory pak byly propojeny se sklepními prostory nájemních domů.

Tím vznikl prostor s nevyjasněným majetkovým uspořádáním, zasahující ze sklepení domu pod dnešní Hoppovu ulici, sloužící dočasně jako soustava protileteckých krytů. Původní pivní tanky byly osazeny nouzovými pisoáry a ručními vzduchovými čerpadly pro případ zavalení a po válce pak byly částečně zazděny a upadly na dlouhých 73 let v zapomnění.

Ke znovuobjevení krytů došlo na jaře roku 2018 při rekonstrukci kanalizace pod Bayerovou ulicí při havárii revizní šachty na Hoppově ulici. Navazující průzkum odhalil větší část velmi zachovalých podzemních nádrží, z nichž nekteré zůstávají dodnes přístupné pouze původním potrubím pro přívod a odvod piva, jiné jsou druhotně zpřístupněny za války proraženými vstupy. Do budoucna se počítá se sanací, odvětráním a záchranou neobvyklého podzemního komplexu, který je více než svědkem jedné ze slepých uliček českého pivovarnictví.

Popis

Podzemní prostory bývalých pivovarských sklepů se skládají z hlavní přímé chodby o délce přibližně 60 m, vedoucí zhruba severojižním směrem pod vozovkou rovnoběžně se západní stěnou sudých domků na Hoppově ulici. Přestože některé části podzemí byly druhotně zazděny nebo zasypány, lze podle číslování nádrží a z povrchu provedených sond odvodit, že z této centrální chodby odbočovalo celkem na třech místech pět kolmých chodeb do prostoru pod parčík mezi ulicí Hoppovou a Bayerovou. Z nich jsou v současnosti zachovány tři.

Dvě k sobě přiléhající chodby na jižní straně jsou přístupné a vedou k baterii celkem 16 nádrží o půdorysu 2,4 m × 4 m a výšce cca 3,5 m. Obdobná baterie se dvojicí chodeb a dalšími 16 severněji umístěnými nádržemi je pravděpodobně zasypána a na nejsevernějším konci odbočuje z hlavní chodby pátá kolmá chodba vedoucí k celkem osmi větším nádržím o půdorysu 2,4 m × 6 m. Lze se jen domýšlet, že tato poslední baterie nádrží sloužila jako ležácké sklepy, zatímco ostatní nádrže byly určeny ke kvašení piva.

Původní vstupy ze sklepení domů se sudými čísly na Hoppově ulici byly v roce 2018 zazděny a sklepení je tak přístupné pouze po žebříku nově vybudovanou revizní šachtou. Místnosti byly převážně vyklizeny a veškeré technické vybavení (potrubí, čerpadla, ventily apod.) bylo odstraněno patrně již koncem 30. let 20. století - proto je ze současného stavu poměrně složité na první pohled odhadnout, k čemu podzemní prostory původně sloužily.

Železobetonová stropní deska je na někoklika místech poškozená, nicméně zřejmě nejde o pozůstatke války, neboť nejbližší dopad letecké pumy je zaznamenán o blok dále na křižovatce Dřevařské a Štefánikovy ulice. Díky nepravidelně proraženým vstupům je v současnosti přístupných 10 z původních 40 pivních tanků. Co se ukrývá v ostatních nádržích se lze jenom domýšlet.

Poděkování

Speciální poděkování za pomoc s přípravou článku patří Ing. Aleši Svobodovi, nestoru objevovů v brněnském podzemí.

Plakát zřejmě z 20. let 20. století inzeruje tehdy moderní železobetonové ležácké tanky firmy Rostock & Baerlocher z Klosterneuburgu u Vídně. Reference na pivovar Moravia v Brně udává objem instalovaných tanků 16000 hl, tedy zhruba 10 piv na každého předválečného obyvatele Brna včetně nemluvňat a starců.

Originální smaltovaná cedluka společnosti Rostocktanks dokazuje, že šlo ve své době o neobvyklé technické dílo veliké ceny.

Nejvíc přístupných nádrží je na jižní straně systému. Probouranými vstupními otvorylze vejít celkem do 7 z šesti nádrží v řadě. V některých dodnes stojí voda, jiné jsou čisté a suché. Také čerpadla vzduchu stále pracují.

Z plasticky provedených čísel nádrží od 1 do 40 lze snadno odvodit, jak byly pivovarské sklepy velké, přestože je 40 % původního systému zazděno či zasypáno.

Nejmalebnější jsou místnosti částečně zatopené neznámou tekutinou. Představivost pracuje na plné obrátky - nejsou to zbytky zkvašeného piva, které stále vytéká z potrubí dávno zbořeného pivovaru?

Za pomoci umělého nasvětlení lze dosáhnout zajímavých optických efektů. Vytupují číslice ze zdrsněného rámečku nebo se naopak plasticky propadají do hloubky betonové stěny?

Je libo trošku tmavého piva? Elegantní nádrže se zaoblenými rohy byly původně přístupné pouze oválným potrubím v úrovni podlahy. Provádění oprav mikrotrhlin v betonu muselo být extrémně dobrodružnou činností.

Sklepy byly pravděpodobně alespoň částečně přístupné i po skončení 2. světové války. Sloužily pro odkládání příležitostného nepořádku - v podzemí tak dodnes může dojít k nečekaným setkáním.

Pobyt v krytu se mohl v případě intenzivního bombardování protáhnout i na několik hodin. Za takových podmínek mohly přijít vhod i jinak neobvyklé pomůcky.

Zdroje

1. Minařík, M.: Akcionářský pivovar na Smíchově 1918–1948. Diplomová práce - Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav hospodářských a sociálních dějin. Praha 2012.
2. Svoboda, A.: Sanace brněnského podzemí: Hoppova ulice, podzemní prostory pod komunikací. Zpráva o nálezu podzemních prostor. R-atelier, s.r.o., duben 2018.
3. Pivovary.Info: Historie pivovarnictví v Brně a starobrněnský pivovar do roku 1989. Dostupné z http://www.pivovary.info/view.php?cisloclanku=2008040021.
4. Pivovar Moravia. Dostupné z http://www.pivovar-moravia.cz/.
5. Muzeum města Brna, Archiv města Brna: Bombardování Brna. Dostupné z http://www.brno.cz/bombardovani/.

Komentáře: