Tunel Botiče

Tunel Botiče je podzemní stavba provádějící dolní část toku potoka Botiče z Nuslí pod Vyšehradem k soutoku s řekou Vltavou v Praze. Tunel postavený v průběhu 20. století o délce 700 m vede pod vyšehradskými hradbami skrze Podskalí a podél Vnislavovy ulice až na Výtoň, kde končí ve vltavské nábřežní zdi.

Na plánu Prahy z roku 1901 je zaznačen současný nadzemní tok Botiče plnou tmavěmodrou čarou, tečkovaně tunel Botiče a světlejší modrou nadzemní tok v roce 1901.

Historie

Původní trasa potoka Botiče v nejnižší části toku od parku Folimanky k Vltavě vedla ve většině své délky oproti trase dnešního tunelu poněkud severněji. Nejstarší mlýny na Botiči jsou zde doloženy již ve 14. století, na potoce se nacházelo několik rybníků, které byly pravděpodobně zrušeny až při stavbě vyšehradské železniční stanice. Pravděpodobně v souvislosti s úpravou náplavky na pravobřeží Vltavy a výstavbou nového dvoukolejného železničního mostu (starý most sloužil od roku 1871) mezi stanicemi Praha-Vyšehrad a Praha-Smíchov v roce 1900 došlo k přeložení potoka jižně od železniční trati a jeho zakanalizování v úseku mezi západním zhlavím stanice Praha-Vyšehrad (zhruba v prostoru východní křižovatky Neklanovy a Vnislavovy ulice) a řekou.

První pokusu o průzkum v září 2006. Zvýšený stav vody nás nepustil moc daleko za portál tunelu, kterým bylo možné procházet jen po úzkých římsách podél zdí.

Posílený a plavidly vybavený tým průzkumníků o jedenáct let později již slavil úspěch a z Folimanky se mu podařilo proplout až do Vltavy.

K další přeložce toku a jeho zakrytí do tunelu až po konec parku Folimanka došlo zřejmě po roce 1959. V této části je tunel veden korytem s betonovými stěnami i dnem, překrytým železobetonovou deskou nesenou mohutnými žebry.

Popis

Celková délka tunelu od horního portálu mezi ulicí Na Slupi a železniční tratí činí přibližně 700 m. V celé této délce je tunel tvořen korytem přibližně obdélného profilu překrytým železobetonovou deskou. Šířka tunelu Botiče je zhruba 5 m a výška přesahuje 3 m. Bezprostředně za horním portálem tunel esovitě zahýbá pod železniční tratí o více než 90° doprava a vzápětí doleva tak, že se srovnává s trasou Vnislavovy ulice, kterou sleduje celou cestu až na Výtoň. Tunel je veden pod jižním okrajem vozovky a s povrchem není až na výjimky spojen žádnou šachtou.

Na několika místech ústí do tunelu historické stoky dešťové kanalizace z počátku 20. století, žádná významnější odbočka se nicméně až k ústí do řeky nenachází. Nábřežní zdí na pravém břehu Vltavy prochází tunel mohutným obloukem s kamennými klenáky a pod úrovní dlážděné náplavky pak nízkým mostkem, který lze za standardního stavu v řece projet na lodi.

V těsném sousedství tunelu Botiče (o několik metrů výše proti proudu řeky) ústí do Vltavy také historická dešťová kanalizační stoka, kterou lze proniknout několik set metrů daleko pod vyšehradské hradby.

Pohled na nejvyšší část tunelu Botiče, zpod železniční trati. Vlevo je vidět ocelové průchodky spojující tunel se systémem dešťové kanalizace.

Při standardním a vyšším stavu vody lze těmito místy projít pouze po úzké římse podél zdi. Jeden špatný krok může znamenat pád do smrduté vody městského potoka.

Pokud je stav vody nižší, lze velkou část tunelu projít i suchou nohou. Na některých místech se přesto plavidlo hodí - třeba nafukovací kajak.

Tunel začíná dlouhým rovným úsekem, ve kterém nečeká nic zvláště zajímavého. Číslo 590 na stěnách označuje vzdálenost od Vltavy v metrech.

Místy sahá hladina vody ode zdi ke zdi. V takovou chvíli se loď docela hodí. Po březích pobíhají potkani a vzduch je v léte prosycen tisíci dotěrných mušek, které míří za světlem.

Cest spojujících tunel s povrchem není mnoho. Pokud by došlo k náhlému zaplavení přívalovým deštěm, nebude úniku. Na snímku šachta ústící nedaleko kubistického domu na rohu Přemyslovy a Neklanovy ulice.

Dvojice ocelových rour protíná jižní stěnu chodby přibližně v prostoru severního zhlaví stanice Praha-Vyšehrad. Pravděpodobně jde o přepad z městského kanalizačního systému.

Na tomto místě přechází moderní tunel (pravděpodobně z 60. let 20. století) ve starší část s kamennými stěnami, vystavěnou mezi roky 1900 a 1909. Do tichého tunelu zaznívá hudba z náplavky, což dává dobrodružné cestě magický nádech - stejně jako zrcátka visící bůhvíproč v prostoru na fotce vpředu.

Zrcátka či odrazky blikotají na stěnách a vypadají jako signály od neznámé podzemní civilizace. Snad jde o varování pro vodáky, kteří jednou ročně splouvají Botič na umělé vlně z přehrady, že se blíží snížený most pod náplavkou, snad sloužily k přesnému zaměření tunelu.

Před vyplutím na tmu světa na chvíli kotvíme a užíváme si zvláštní atmosféry starobylého tunelu, od jehož stěn se lomí hudba z nábřeží v podivných ozvěnách a znásobených výkřiků zvědavců tam venku, kteří zahlédli naše světlo.

Ústí Botiče do Vltavy pod železničním mostem (horní rám fotky). V nábřežní zdi vpravo je vidět klenutý otvor tunelu, vlevo na náplavce pak zábradlí nad samotným soutokem.

Komentáře: