Důl Julius Zastávka

Historie dolu Julius v Zastávce

Důl Julius byl jedním z nejmladších dolů v Rosicko-Oslavanském černouhelném revíru. Otevřen byl v roce 1877 po sedmi letech výstavby a pod názvem Neue Schacht (Nová šachta) se stal dominantou obce Zastávky (tehdy ovšem ještě Božího Požehnání neboli Gottes Segen). Areál dolu, který dosáhl největší hloubky 790,19 m zahrnoval kromě samotné těžní věže a budovy s těžním strojem také provoz pro výrobu černouhelných briket specifického vejčitého tvaru. Brikety nazývané „zastávecké bulky“ se vyráběly ve válcových lisech, kterými procházela směs uhelného prachu s namletou černouhelnou smolou. Denní kapacita byla až 30 vagónů vyrobených briket. Kromě briketárny byla v areálu dolu pila pro výrobu důlních výdřev a provozní strojní dílny na opravu důlních strojů a hornického nářadí.

Vrátnice osiřela, hodiny se zastavily. Vyzývavě nadzvednutá závora zve k prohlídce umírajícího dolu Julius v Zastávce.

Vcházíme dovnitř mezi směsici starých a nových staveb, které přes sto let sloužily k dobývání černého uhlí až z kilometrových hloubek.

Na místě, kde kdysi drnčely a hučely stroje, špinaví havíři fárali do dolů a z dolů a nad jejich hlavami projížděly vozíky lanovky, je dnes hrobové ticho.

Na hlavní budově, ve které se skrýval těžní stroj, lze ještě číst zbytky nápisu JULIUS.

V roce 1910 byla vybudována lanovka vedoucí od dolu Julius k dolu Ferdinand, se kterým byl důl Julius sice spojen dvojicí vleček (Julius), (Ferdinand), nicméně při dopravě bylo nutné překonávat úvrať v dopravně zatížené stanici Zastávka u Brna, což při obousměrné dopravě hlušiny z dolu Julius na odvalovou haldu u dolu Ferdinand a v opačném směru uhlí vytěženého v dole Ferdinand do briketárny dolu Julius znamenalo enormní zatížení.

V nádržích rozličných účelů zahnívá olejem prosycená voda, kterou už nikdy nikdo nevyčistí.

Zánik je blízko. Za dva, možná za tři roky, zmizí důl, kde pracovaly generace horníků, z povrchu zemského.

Dnes ještě můžeme v chládnoucích paprscích slunce obdivovat budovy s nádechem průmyslových odrazů secese.

V některých zákoutích je stále ještě klid. Několik menších firem přebývá v rozvalinách mrtvého kolosu.

Za 2. světové války utrpěl důl Julius značné škody, po zničení rozvodny byla z provozu vyřazena vodní čerpadla, což vedlo k zatopení dolu. Díky ohromnému úsilí tehdejších zaměstnanců byl důl po následném požáru na konci roku 1945 poměrně rychle uveden opět do provozu a po nástupu socializmu dále modernizován. V roce 1952 byl zrušen parní těžní stroj, který nahradil elektrický pohon. Pravděpodobně v souvislosti se zrušením těžního stroje přišel důl o jeden ze dvou komínů, které tvořily společně s těžní věží dominantní prvek nad obcí.

Zbývající stavby však nemilosrdně ovíjí šlahouny psího vápna matka příroda. Co si nvezme člověk, vezme si ona.

Průčelí hlavní budovy z let 1870-1877 se svým rozvržením blíží secesním východiskům.

Uvnitř je zkáza neoddiskutovatelná. Zde už se jen čeká na poslední ránu.

Pohled zdola, ze směru od nádraží bývalé vlečky.

Těžba v dole Julius probíhala do roku 1967, kdy došlo k centralizaci těžby v propojených dolech revíru na moderním dole Jindřich II a šachta dolu Julius byla nadále používána jako vtažná jáma pro dopravu materiálu do dolu a čerpání vody z něj na povrch, které probíhalo do roku 1992. Z vyšších pater dolu byla mimo jiné čerpána pitná voda pro obecní vodovod v Zastávce.

Půdy domů ze 70. let 19. stoltí už vydaly většinu svých tajemství. Můžeme se aspoň v duchu přenést do minulosti a poslouchat německé rozkazy z přízemí administrativní budovy.

Na místě, kde končila vlečka a do vagónů se nakládaly stovky tun uhlí denně, dnes raší plnohodnotná džungle.

Mostek mezi areálem dolu a obcí vedl nad skalním zářezem vlečky.

Dnes pod ním zeje jen prázdný a temný otvor, kterým už nikdy vlak neprojede.

V roce 1992 započala definitivní likvidace dolu. Ocelová těžní věž byla demontována, na 1. patře v hloubce 260 m pod ohlubní byl vybudován 6 m mocný železobetonový celík vetknutý do náraží. Po vyplenění lezního oddělení a vyklizení technologie bylo 2. 9. 1992 zahájeno zasypávání hlušinou z odvalové haldy dolu Ferdinand, které skončilo 14. 9. 1992 a 7. 12. 1992 byla jáma krycí železobetonovou deskou uzavřena. V následujícím období byly povrchové budovy dolu sporadicky využívány drobnými výrobními podniky až do roku 2012, kdy bly prakticky veškeré zbývající stavby dolu zlikvidovány a jako poslední byl dne 28. 1. 2013 odstřelen stavebně zajímavý osmiboký cihlový komín z roku 1880, se kterým zmizela poslední zřejmá památka na hornickou minulost Zastávky.

Zdroje

1. Horký, M.: Přehled nejvýznamnějších dolů v severní části rosicko-oslavanské pánve, dostupné z http://www.zastavka.cz/historie-obce/prehled-nejvyznamnejsich-dolu-v-severni-casti-rosicko-oslavanske-panve.html.
2. Důl Julius v Zastávce u Brna, dostupné z http://www.zdarbuh.cz/reviry/rud/dul-julius/.

Komentáře: