Sídliště Werkbundu Wien

Nejvyšší stavbou sídliště je čtyřdům Andrého Lurçata (č. 87, 89, 91, 93), který ční jako bělostný maják nad omšelou šedí ulice Veitingergasse. Ze strany do ulice domům dominují vyboulená schodiště oválného půdorysu, ze strany do zahrady pásová okna připomínající střílny předválečných pevností.
Nejvyšší stavbou sídliště je čtyřdům Andrého Lurçata (č. 87, 89, 91, 93), který ční jako bělostný maják nad omšelou šedí ulice Veitingergasse. Ze strany do ulice domům dominují vyboulená schodiště oválného půdorysu, ze strany do zahrady pásová okna připomínající střílny předválečných pevností.

Sídliště Werkbundu ve Vídni (Werkbundsiedlung Wien) je funkcionalistický komplex rodinných domů vystavěný ve Vídni v letech 1930-1932 jako architektonicko-urbanistický experiment a vzorová stavba hodnotného sociálního bydlení meziválečné éry.

Historie

Přetrvávající hluboká společenská nerovnost ve střední Evropě po 1. světové válce podmínila rozvoj řady sociálních hnutí, mezi jejichž společé cíle patřilo zlepšení postavení zaměstnanců, zejména dělnictva. Avantgardní myšlenky moderních hnutí se postupně prosadily prakticky v celém spektru lidské činnosti od politiky přes umění až po průmysl a vědu a ovlivnily životní styl i společnost jako celek; a to z celého regionu nejvýznamněji právě v Rakousku, které bylo v meziválečném období výrazně levicově profilováno pod vládami sociální demokracie.

Úsporné řešení a nepříliš intenzivní údržba si pomalu vybírají svoji daň na nejvyšší budově sídliště Werkbundu ve Vídni.
Úsporné řešení a nepříliš intenzivní údržba si pomalu vybírají svoji daň na nejvyšší budově sídliště Werkbundu ve Vídni.
Budovy Andrého Lurçata místy připomínají soudobou vojenskou architekturu. Okna se mohou podobat střílnám, vstupní branky zase ocelovým vratům podzemních pevností.
Budovy Andrého Lurçata místy připomínají soudobou vojenskou architekturu. Okna se mohou podobat střílnám, vstupní branky zase ocelovým vratům podzemních pevností.
Dobový plakát přilákal na výstavu moderního bydlení přes 100000 zájemců. Tramvaj 60 jezdí nedaleko dodnes, tramvaj 59 je již v propadlišti dějin.
Dobový plakát přilákal na výstavu moderního bydlení přes 100000 zájemců. Tramvaj 60 jezdí nedaleko dodnes, tramvaj 59 je již v propadlišti dějin.
Svou kompaktností, otevřením předzahrádek a střídmým barevným řešením dosahují domy ulice Woinovichgasse dojmu příjemného místa k životu.
Svou kompaktností, otevřením předzahrádek a střídmým barevným řešením dosahují domy ulice Woinovichgasse dojmu příjemného místa k životu.
Čtyřdomek nizozemského architekta Gerrita Rietvelda zaujme nadstandardní plochou skleněných výplní ve fasádě a útulným řešením střešní terasy.
Čtyřdomek nizozemského architekta Gerrita Rietvelda zaujme nadstandardní plochou skleněných výplní ve fasádě a útulným řešením střešní terasy.
Domy 63 a 64 jsou dílem Arthura Grünbergera, který v roce 1923 emigroval do USA.
Domy 63 a 64 jsou dílem Arthura Grünbergera, který v roce 1923 emigroval do USA.
Domky č. 61 a 62 v popřdí sjou dílem sovětské architekty Margarete Schütte-Lihotzky, domy č. 57 a 58 v pozadí rakouského architekta Maxe Fellerera.
Domky č. 61 a 62 v popřdí sjou dílem sovětské architekty Margarete Schütte-Lihotzky, domy č. 57 a 58 v pozadí rakouského architekta Maxe Fellerera.
Ulice Woinovichgase je záměrně zvlněna, aby sídliště nepůsobilo příliš jednoduchým, jednotvárným dojmem.
Ulice Woinovichgase je záměrně zvlněna, aby sídliště nepůsobilo příliš jednoduchým, jednotvárným dojmem.
Zlatým hřebem jsou uprostřed sídliště situované domy č. 13, 15, 17 a 19 brněnského rodáka Adolfa Loose navržené ve spolupráci s Heinrichem Kulkou. Podobné stavby tvoří několik brněnských ulic.
Zlatým hřebem jsou uprostřed sídliště situované domy č. 13, 15, 17 a 19 brněnského rodáka Adolfa Loose navržené ve spolupráci s Heinrichem Kulkou. Podobné stavby tvoří několik brněnských ulic.

Mezi projekty podporované sociálnědemokratickým vedením země patřila výstavba sociálního bydlení - tj. městských bytů nebo úsporných a levných domů pro dělnictvo, které kombinovaly cenově dostupné a efektivní řešení (menší výměry bytů i pozemků, společná bytová inrastruktura, kompaktnost apod.) s uměleckými (kubistická, funkcionalistická či konstruktivistická řešení) a ideologikými (hromadné bydlení, jednotná řešení a možnost setkávání) hledisky. Ve Vídni (i jiných středoevropských městech) lze najít celou řadu takových sídlišť moderní doby někdy ža corbusierovského typu. Mezi nejzajímavější experimenty patří dozajista mohutný bytový soubor Karl-Marx-Hof v Döblingu nebo právě sídliště Werkbundu v Hietzingu.

Určitou předlohou sídliště Werkbundu v Hietzingu byla dělnická kolonie/sídliště Weissenhof ve Stuttgartu z roku 1927 - od ní se odvinul plán vybudovat obobné moderní sídliště v městské části Favoriten, nicméně obava, že by sídliště zůstalo ve stínu tamějších nových mohuntých bytových komplexů vdla nakonec k rozhodnutí vybudovat čtvrť v Hiezingu na místě vysušených bažin pod Červenou horou.

Výstavba probíhala netradičním způsobem: pod vedením architekta a iniciátora projektu Josefa Franka započala stavba 70 domků soustředěných okolo tehdy bezejmenné ulice v roce 1930 na základě plánů 31 architektů z několika evropských zemí a USA. Frank sám byl zodpovědný za urbanistickou koncepci sídliště, malíř László Gábor pak za výtvarnou koncepci. Stavbu provedla městská společnost Gesiba pod vedením ředitele Hermanna Neubachera, který byl současně předsedou rakouské pobočky Werkbundu. Výstavba byla dokončena v roce 1932, kdy byl zahájen prodej domů novým majitelům. Během prvního roku „největší výstavy domů v Evropě“ navštívilo sídliště přes 100000 potenciálních zájemců, nicméně netradičně řešené funkcionalistické domy nešly dobře na odbyt a všechny nebyly prodány ani do anšlusu Rakouska německými nacisty v roce 1938. V současnosti je většina domů v majetku města Vídně. V roce 1936 byla centrální zvlněná ulice procházející sídlištěm pojmenována paradoxně Woinovichgasse podle rakousko-uherského generála chorvatského původu Emila svobodného pána Woinoviche z Belobresky.

Popis

Z původních 70 domů se do roku 2015 zachovalo 64 budov, zejména řadových domků, dvojdomků a samostatně stojících domků. Všechny budovy jsou soustředěné okolo ulice Woinovichgasse, vklíněné do ostrého úhlu mezi ulicemi Veitingergasse a Jagdschloßgasse, se kterými je sídliště propojeno dvojicí příjemných průchodů pro pěší. V nejhlubší části sídliště vybíhá z Woinovichgasse slepá ulička Englebrechtweg. Všechny domy jsou v roe 2015 obydlené a přiměřeně udržované, sídliště je přístupné a hojně navštěvované zájemci o poznání meziválečné sociální architektury v Rakousku.

Stejně jako u dalších staveb sociálního bydlení byla hlavním požadavkem dostupná cena a sní související kompaktnost staveb na co nejmenším prostoru a funkční řešení. Autorství architektů sdružených pod hlavičkou Werkbundu znamenalo funkcionalistické řešení s plochými střechami, pásovými okny, se zvýšeným uplatněním skla a betonu na fasádách převážně světlých barev doplněných kovovým zábradlím. Domy mají prostorově úsporné zahrádky, časté jsou terasy a prosklená schodiště. Z dnešního pohledu je ovšem nutné poznamenat, že úspora v investičníh nákladech a často primárně efektní řešení upřednostňující vnější dojem jsou na újmu využitelnosti, ať už kvůli stísněným poměrům nebo vysokým nákladům na vytápění budov.

Sídlišti je věnována pěkná webová stránka zde.

Seznam domů a jejich autorů

Původní číslo domu ArchitektSoučasná adresa
Dům č. 1, 2, 3, 4 a 5 Hugo Häring Veitingergasse 71 a 73
Woinovichgasse 34
Engelbrechtweg 8 a 10
Dům č. 6 a 7 Richard Bauer Veitingergasse 75 a 77
Dům č. 8, 9, 10 a 11 Josef Hoffmann Veitingergasse 79, 81, 83 a 85
Dům č. 12 Josef Frank Woinovichgasse 32
Dům č. 13 a 14 Oskar Strnad Engelbrechtweg 5 a 7
Dům č. 15 a 16 Anton Brenner Engelbrechtweg 9 a 11
Dům č. 17 a 18 Karl Augustinus Bieber Otto Niedermoser Woinovichgasse 30 a 28
Dům č. 19 a 20 Walter Loos Woinovichgasse 26 a 24
Dům č. 21 a 22 Eugen Wachberger Woinovichgasse 22
Jagićgasse 12
Dům č. 23 a 24 Clemens Holzmeister Jagićgasse 10 a 8
Dům č. 25, 26, 27 a 28 André Lurçat Veitingergasse 87, 89, 91 a 93
Dům č. 29 a 30 Walter Sobotka Veitingergasse 95 a 97
Dům č. 31 a 32 Oskar Wlach Veitingergasse 99 a 101
Dům č. 33 a 34 Julius Jirasek Veitingergasse 103 a 105
Dům č. 35 a 36 Ernst Plischke Veitingergasse 107 a 109
Dům č. 37 a 38 Josef Wenzel Veitingergasse 111 a 113
Dům č. 39 a 40 Oswald Haerdtl Veitingergasse 115 a 117
Dům č. 41 a 42 Ernst Lichtblau Jagdschloßgasse 90 a 88
Dům č. 43 a 44 Hugo Gorge Woinovichgasse 1 a 3
Dům č. 45 a 46 Jacques Groag Woinovichgasse 5 a 7
Dům č. 47 Richard Neutra Woinovichgasse 9
Dům č. 48 Hans Adolf Vetter Woinovichgasse 11
Dům č. 49, 50, 51 a 52 Adolf Loos
Heinrich Kulka
Woinovichgasse 13, 15, 17 a 19
Dům č. 53, 54, 55 a 56 Gerrit Thomas Rietveld Woinovichgasse 20, 18, 16 a 14
Dům č. 57 a 58 Max Fellerer Woinovichgasse 8 a 6
Dům č. 59 a 60 Otto Breuer Jagdschloßgasse 74 a 72
Dům č. 61 a 62 Margarete Schütte-Lihotzky Woinovichgasse 4 a 2
Dům č. 63 a 64 Arthur Grünberger Jagdschloßgasse 82 a 80
Dům č. 65 a 66 Josef F. Dex Jagdschloßgasse 78 a 76
Dům č. 67 a 68 Gabriel Guévrékian Woinovichgasse 10 a 12
Dům č. 69 a 70 Helmut Wagner-Freynsheim Jagdschloßgasse 70 a 68

Prameny

  1. Výstavba sociálního bydlení a bytová kolonie Werkbundu. Dostupné z http://www.wien.info/cs/sightseeing/architecture-design/social-housing.
  2. Ludwig, M.: Wrkbundsiedlung Wien. Dostupné z http://www.werkbundsiedlung-wien.at/
 
Článek ze dne 7. 2. 2015 byl naposledy upraven dne 18. 2. 2018 a zobrazen celkem 1605×, naposledy dne 25. 6. 2019 v 2:11.
 
 

Články související s tématem Sídliště Werkbundu Wien

Zpět | Nahoru

Wien
Wien
Wien, česky Vídeň je hlavní a současně největší město Rakouska. Mezi architektonické skvosty Vídně patří soubory sociálního bydlení Karl-Marx-Hof či s…
Karl-Marx-Hof
Karl-Marx-Hof
Karl-Marx-Hof je rozsáhlý bytový komplex sociálního bydlení ve vídeňské čtvrti Heiligenstadt postavený v letech 1927-1930 jako moderní sociální stavba v …

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:
 
Citace: Kalina, J., Sloupová, K., Vérteši, M., Správným směrem [online]. Jiří Kalina, 2014 [cit. 2019-06-26]
Dostupné z: http://spravnym.smerem.cz/Tema/S%C3%ADdli%C5%A1t%C4%9B%20Werkbundu%20Wien.
 
Desktopová verze | Mobilní verze