Úvod
Témata
Všechna
Kontakt

Oblíbené

Vodojemy Žluťák
Wolfova vila
Podzemí
LDN Babice
Vlečky
Tunely pod Radlasem

Nejčtenější

Druhé Brno
Druhá Praha
Vodojemy při ulici Tvrdého
Wolfova vila Stárkov
Brněnské podzemí
Bondyho vila Nově Město nad Metují

Nejnovější

Tunel Botiče
Sklep u nádraží ve Lhotici
Odlehčovací komory kanalizace v Brně
Odlehčovací komora Uhelná
Verneřice (žst)
Lovečkovice (žst)
Vlečka Svitavská pobřežní dráha - teplárna
Tunely Svitavského náhonu za Špitálkou
Zadar (žst)
Totem na tábořišti u Siněvíru

Náhodné

Stařeč (žst)
Čížová (žst)
Studánka
 
Jméno:
Heslo:

 
 
 

Vlečka Adamov - strojírny

Faktografie

Vystavěna:1890, 2013
Ukončení provozu:cca 2000
Číslo vlečky:5001
Délka:1,2 km (1,4 km s rozvětvením)

Z historie adamovských vleček

Přestože železniční trať z Brna do České Třebové vedla stísněným údolím Svitavy přes Adamov ohraničený z obou stran masivními tunely již od 50. let 19. století, vlečka, či přesněji řečeno systém vleček, adamovských strojíren byl budován až od roku 1890. Původní železárny a od konce 19. století pak strojírny byly v majetku šlechtického rodu Lichtensteinů, který však nebyl schopen ve vznikajícím kapitalistickém prostředí pozdního Rakouska - Uherska schopen dostatečně efektivně hospodařit a tak celý komplex hutí a výrobních hal sahající od dnešního centra Adamova až po huť Františku v Josefově pronajal počínaje rokem 1880 firmě Bromovský, Märky a Schulz z Hradce Králové, která postupně ukončila tavbu železa a specializovala se na strojní výrobu. Roku 1905 firma strojírny definitivně odkoupila.

Právě ukončení výroby vlastního železa z rudy (díky konkurenci větších a lépe vybavených železáren ze severní Moravy) vyvolalo potřebu dovozu železa od jiných výrobců po železnici (Adamov nebyl a dodnes není kvalitně dostupný po silnici) a tedy vybudování vlečky ze stanice Adamov. Původní trasování vedlo podél řeky po jejím pravém břehu až k hotelu Skalní sklep, kde kolej překonávala Svitavu po příhradovém mostě (pravděpodobně litinovém vlastní výroby) a dále se dělila na dvě větve do údolí Křtinského potoka a Svitavy. Podrobnější trasa tehdejší vlečky je předmětem dalšího zkoumání. Přestože se vyskytly několikát v historii úvahy o vybudování železnice údolím Křtinského potoka, do závodu v Josefově trať nikdy nedospěla.

Původní trasa se pravděpodobně drobně měnila (po vývoji vlečky ztím pátrám), k nejvýznamnější změně však došlo v souvislosti s rozšířením závodu na levém břehu řeky a úpravou prostoru před budovou bývalého hotelu Skalní sklep pravděpodobně v obobí 70. nebo 80. let 20. tolatí, kdy byla kolej před divadlem na místě někdejšího dělnického domu ukončena kuse a původní most u dnešní zastávky Adamov zastávka nahradil protisměrný most posutnutý o necelého půl kilometru po proudu řeky, sloužící jednak vlakům, ale také autům a chodcům k přístupu do části závodu jižně od fotbalového hřiště. Do této části závodu tak vlaky zajížděly úvraťově a současně mohly využít trojkolejné hlavové kolejiště v blízkosti divadla a závodní jídelny pro posun a objíždění vozů. Do původních částí závodu tak bylo nutné zajíždět úvratí dvojitou.

K dalším podstatným změnám došlo v souvislosti s likvidací závodu v 90. letech 20. století. Provoz na vlečce ustal nejpozději okolo roku 2000, postupně došlo k zneprůjezdnění některých úsaků vlečky nejprve drobným přerušením kolejí na několika místech, zaasfaltováním přejezdu přes silnici bezprostředně za nádražím a posléze vytrháním centrální části vlečky přes náměstí Práce. Kupodivu nebylo náměstí v souvislostí s likvidací vlečky přejmenováno na náměstí Zmaru, přestože nic jiného než zmar místa, kudy dříve vedla kolej, nepřipomínají (část kolejiště byla zavezena odpadem, zbytk ponechán roky bez údržby). V souvislosti s rekonstrukcí divadla (a později kina) a závodní jídelny byla zlikvidována přibližně polovina kolejiště na pravém břehu řeky a tak byla znemožněna i pouze teoretická jízda vlaků od nádraží do bývlého závodu nyní rozprodaného a pronajatého řadě menších společností.

Jednou z nich byla také belgická firma Expono, zabývající se výrobou polotovarů z oceli, která vybudovala v části adamovkého závodu svoji pobočku, do níž také postupně začala přivážet ocelové plechy (často o tloušťce několika centimetrů) z Polska a Ruska (při průzkumu vozů byly nalezeny dokumenty až z Magnitogorska). Díky nemožnosti využít vlečku, byly od roku 2010 do roku 2013 soupravy jednoho až tří vozů přistavovány na manipulační kolej stanice Adamov, odkud byly za pomoci nakladače a nákladního auta komplikovaně převáženy do závodu. Zrodila se proto myšlenka na obnovu vlečky, která tak oproti všem předpokladům vstala doslova z mrtvých a ve své nejjižnější části byla včetně úvratě obnovena, s drobným přeložením koleje v oblasti bývalého seřazovacího kolejiště u divadla, z něhož se mezitím stalo obchodní centrum, jak bylo typické na přelomu 20. a 21. století v českých městech.

Prameny

KREPS, Miloš. Dějiny adamovských železáren a strojíren do roku 1905. 1. vyd. Brno: Blok, 1976. ISBN 47-011-76.
VALÁŠEK, Hubert a Julie MARIÁNKOVÁ. Dějiny adamovských železáren a strojíren v letech 1905-1945. 1. vyd. Brno: Blok, 1987. ISBN 47-006-87.
 
Článek ze dne 1. 5. 2014 byl naposledy upraven dne 1. 5. 2014 a zobrazen celkem 724×, naposledy dne 24. 6. 2017 v 13:02.
 
   

Články související s tématem Vlečka Adamov - strojírny

Zpět | Nahoru

Adamov (žst)
Druhý Adamov
Nikdo nepochybuje o tom, že Adamov je zvláštní místo k životu. Ale jako by nebylo dost jednoho města s jeho oprýskanými zdmi, bizarními továrnami vrostlými d…
Vlečka Chrast u Chrudimi - Paliva Hlinsko v Čechách
Katalog vleček
Seznam železničních vleček Katalog je souborem dokumentací k existujícím a zaniklým vlečkám a průmyslovým drahám v českých zemích i zahraničí. Vzhledem …

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:
 
Citace: Kalina, J., Sloupová, K., Vertéši, M., Správným směrem [online]. Jiří Kalina, 2014 [cit. 2017-06-25]
Dostupné z: http://spravnym.smerem.cz/Tema/Vle%C4%8Dka%20Adamov%20-%20stroj%C3%ADrny.
 
Desktopová verze | Mobilní verze