Zámek Jezeří

Zámek Jezeří stojí na ostrohu podepřeném horským pilířem spadajícím přímo do hnědouhelného dolu ČSA.

Mapka okolí zámku Jezeří, štoly Jezeří, Albrechtické štoly, historické vodárny a historické štoly pod zámkem.

Popis

Zámek Jezeří se nachází na ostrohu sbíhajícím z hřebene Krušných hor pod Medvědí skálou nedaleko města Horního Jiřetína. Zámek i jeho okolí jsou zajímavé jednak svojí polohou v blízkosti dalších zajímavých technických a kulturních staveb a památek, ale také s nimi spojenou historií zámku, který měl být zlikvidován v rámci rozšiřování těžby v hnědouhelném dole ČSA v podhůří. Překotný vývoj událostí a zejména komplikované geologické poměry (viz souvislost se štolami v okolí - odkazy v mapce) vedly ke změně záměru, zachování zámku a jeho nesmělé rekonstrukci, která probíhá již po třetí desetiletí dodnes.

Továrny se pod Krušnými horami táhnou až k obzoru.

Historie

Hlavní vstup do zámku. Uzavřeno, přestože podle otvírací doby má být brána dokořán. Při pohledu z výšky je dobře vidět chátrající fasádu, ale také novou střechu. Klenák nad branou nabízí příležitost k procvičení staré němčiny. Nápis z roku 1549 hlásá: „O člověče, pomni, kde je pán a jeho rod“, letopočet 1696 znamená ukončení renesanční přestavby. Do některých traktů zámku se naštěstí lze podívat i bez vstupenky. Hospodářské budovy u vstupu vypadají středně obydleně. Odvážné barokní klenby se snad vlivem pohybu základů stávají ještě odvážnějšími. I do roku 2015 je tu ještě hodně práce. Některé sochy vypadají jako živé.

Také další majitel, rytíř Kunz z Kaufunku (1450), zde v podstatě obhajoval zájmy českého království, přestože jeho rod pocházel ze Saska. Roku 1459 se na Jezeří vrátili Smolíkové a poslední z nich, Zikmund, odkázal hrad roku 1513 svému švagrovi Mikuláši Hochhauserovi z Hochhausu. Za něho došlo pravděpodobně k nejvýraznější přestavbě dokončené roku 1549, která změnila středověký hrad na renesanční zámek. Z držení Hochhauserů byl zámek konfiskován v roce 1618 a připadl tak „k ruce jeho císařské milosti“ Ferdinandu II, který jej daroval Karlu z Lichtenštejna a ten jej záhy v roce 1623 prodal Villémovi ml. Popelovi z Lobkowicz na Bílině.

V roce 1646 postihl Jezeří ničivý požár a zámek zcela shořel, s výjimkou malého vysokého stavení a jezdecké stáje. K rozsáhlým rekonstrukcím došlo poté za panování syna Ferdinanda Viléma z Lobkowiczpžed rokem 1697. Hlavní podélná budova vytvořila spolu se čtyřmi kolmo připojenými křídly půdorysný tvar písmene H a z jeho jižního boku vystupoval sálový rizalit. Před hlavním průčelím se středním, mírně vystupujícím rizalitem, vrcholícím hranolovou věží, je nehluboký čestný dvůr. Po stranách hlavního portálu jsou sochy atlantů od Jana Adama Dietze z poloviny 18. století.

Dne 25. září 1713 zámek opět vyhořel. Majitel Oldřich Felix ještě téhož roku přistoupil k obnově zámku, dokončené v roce 1722. K dalším přestavbám došlo až v roce 1797, výrazné stavební úpravy byly pak zahájeny v roce 1802. Členění a využití tehdejších interiérů se z větší míry dochovalo až do současnosti. V roce 1835 bylo dokončeno a uloženo do Zemských desek jednání o převedení panství Jezeří do rodinného fideikomisu Lobkowiczů. V roce 1868 se stal správcem rodinného fideikomisu kníže Mořic z Lobkowicz, po jeho smrti Ferdinand Zdeněk, který roku 1920 převedl svěřenectví na svého druhorozeného syna. JUDr. Maxmilián Ervín z Lobkowicz se stal po právnických studiích významným diplomatem ve službách Československé republiky. Z toho důvodu také odešel již v roce 1938 do svého prvního exilu ve Velké Británii, kde se stal i významnou osobností protifašistického odboje.

V roce 1938 byly lobkowiczké domény rozděleny - to, co se ocitlo v okupovaném území, bylo podřízeno správě tzv. „věrné ruky“ s ředitelstvím v Bílině. Hned v prvních dnech okupace se usídlil na zámku štáb SS-Leibstandarte Adolf Hitler, která ovšem odešla z Jezeří již 19. října 1938 a na zámku se pak usídlila posádka, určená ke hlídání zajatců, ubytovaných poblíž lesního ředitelství na Jezeří. Jednalo se o Poláky, Rusy, Francouze i o potrestané německé vojáky. V březnu 1943 došlo k novému využití zámku pro vězeňské účely. Byl zde zřízen zvláštní tábor pro prominentní osobnosti, převážně vysoké francouzské důstojníky. Dále sem přišlo pracovní komando 96 mužů z koncentračního tábora Flossenbürg. Celý zámek byl natřen zelenou maskovací barvou, uzavřen a obehnán elektrickým plotem. Na zámku byl vězněn rovněž Pierre de Gaulle - bratr francouzského prezidenta de Gaulla

Po skončení 2. světové války přišel zámek i panství na čas zpět do vlastnictví Lobkowiczů, nicméně v roce 1948 zavedl Zemský národní výbor na Jezeří národní správu. V roce 1949 převzala zámek do své správy Národní kulturní komise, nicméně zámek byl od roku 1950 rozhodnutím vlády dán k dispozici ministerstvu národní obrany. V roce 1955 převzalo zámek ministerstvo vnitra a v roce 1958 byl zámek předán Státní památkové správě, přičemž zámek byl bez ostrahy ponechán na pospas vandalům až do roku 1960. V letech 1961 až 1972 byl vypracován první projekt rekonstrukce objektu.

Od roku 1964 byl prováděn umělecko-historický a stavební průzkum. V letech 1973-1976 bylo prováděno v předpolí velkolomu ČSA inženýrsko-geologické mapování, z jehož závěrů vyplynula naléhavá potřeba podrobnějšího průzkumu při hranici pánve v 80. letech 20. století. Především se potvrdily obavy, že poměry v krystalinickém masivu Krušných hor mohou významně ovlivnit báňskou těžební činnost a naopak. Bylo shledáno, že je nutné naléhavě ověřit stav kristalinického masivu, jeho narušení zlomovou tektonikou, zvětrávacími procesy a sesuvnou činností právě v místech, kde k hranici pánve přiléhá areál zámku Jezeří. S přehodnocením energetické koncepce došlo však i ke změně záměrů v této lokalitě a velkolom Československé armády zahrnul do své sféry zájmu nejen Dřínovské jezero, zámecký park pod Jezeřím (tzv. arboretum), ale i okolní obce a svahy Krušných hor v bezprostřední blízkosti zámku. Významná kulturní památka byla ještě v polovině 80. let z důvodu prioritní těžby uhlí určena k likvidaci. Příprava demolice naštěstí nebyla realizována tak radikálně a přímočaře, jak tomu bylo v případě města Mostu. Zámek byl zprvu odsouzen k pomalému chátrání.

Otázka existence zámku však zapadala do podstatně širších souvislostí: vzhledem k problematickým geologickým podmínkám ostrohu, na kterém zámek stojí, by při jeho odtěžení mohlo dojít k ohromnému sesuvu krušnohorských svahů, který by vedl i k zániku hnědouhelného dolu. Boj o záchranu Jezeří se tedy rozvinul z popudu geologů a vyvrcholil v osmdesátých letech, kdy se na jejich stranu zásluhou přesně cílené novinářské kampaně připojila široká veřejnost. V roce 1986 vznikla skupina zapálených ekologických nadšenců s rozsáhlým odborným zázemím, která se po listopadu 1989 přeměnila v oficiální Společnost za obnovu Jezeří. Po velkém úsilí byl vytýčen ochranný pilíř, sahající až k spodnímu okraji zámeckého parku, jehož torzu byla v následující etapě rovněž vrácena památková ochrana. Ekologické těžební limity, stanovené v roce 1990, zároveň ochránily těžbou ohrožené město Horní Jiřetín včetně části Černice.

V roce 1987 došlo kzahájení práce na projektu, na jehož základě bylo v následujícím roce přistoupeno k záchraně objektu. V letech 1988-1991 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce, při níž se opravovaly stropy středního traktu, byla položena (z důvodu stále nekvalitních keramických tašek) šindelová krytina na severní části střechy, byla provedena nákladná oprava havarijního stavu dvou opěrných zdí v areálu zámku, zřízena nová trafostanice a započata rekonstrukce tzv. Úřednického domu. V roce 1991 byly uplatněny a v následujícím roce uznány restituční nároky rodiny Lobkowiczů a zámek vrácen do jejich vlastnictví. Ukázalo se však, že obnova silně devastované kulturní památky je nad jejich síly i finanční možnosti. Opravy dotované ze státních prostředků byly v tomto období zastaveny.

V roce 1996 daroval Martin Lobkowicz zámek Jezeří státu a objekt se po vzájemné dohodě opět vrátil do správy Památkového ústavu v Ústí nad Labem, kerý rozhodl o zpřístupnění památky. Následně započala nová etapa obnovy zámku a areálu. V letech 1997 až 1999 probíhaly spíše menší práce za účelem zprovoznění areálu a návštěvnické trasy, dále byly provedeny drobné práce na Panském domě pro potřeby správy zámku i pro zázemí stavebních firem. V této době byl také plně obnoven přívodní vodovod ze staré zámecké vodárny, obnoveno bylo prodloužené severní křídlo zámku - pro ubytování brigádníků a dobrovolníků a stáje. Opraven byl i domek hlídače u hlavní brány, který slouží jako byt kastelána. Ke skutečnému zlomu došlo v roce 1999, kdy byl zámek Jezeří zařazen do Programu záchrany architektonického dědictví ČR. Vzhledem k obrovskému rozsahu poškození řady konstrukcí se jednalo o pomoc v hodině dvanácté.

Prameny

1. Historie zámku Jezeří. Dostupné online na http://www.zamek-jezeri.cz/historie-zamku/.

Komentáře: