Úzkokolejka Kateřina

Úzkorozchodná dráha Kateřina.

Úzkokolejka Kateřina je pozůstatkem rozsáhlého systému důlních drážek o rozchodu 600 mm a délce přes 20 km v okolí města Skalné. Od roku 2012 jsou na úzkokolejce v provozu muzejní turistické vlaky.

Historie

Již od pozdního středověku probíhala v okolí města Skalné těžba keramických jílů a písků (a méně kvalitního hnědého uhlí, které často jílovité nerosty doprovází). V roce 1873 získala těžba průmyslový charakter v souvislosti s výstavbou pecí na výrobu šamotu a kameniny, který se ještě prohloubil po dokončení železniční tratě z Chebu do Lubů v roce 1900.

Počátek 20. století znamenal intenzivní rozvoj těžby jílu, písků, ale také rašeliny a hnědého uhlí a nárůst objemu vytěžených hmot přepravovaných ke zpracování nebo transportu po normálněrozchodné železniční trati. Logickým řešením se tak stala výstavba úzkokolejných železnic, které ve srovnání s dopravou koňskými potahy nebo staromódními automobily nabízely hned několik předností - počínaje vyšší kapacitou vlaku ve srovnání s vozem až po méně nákladnou údržbu cest a vyšší únosnost kolejových pásů ve srovnání s rozměklou jílovitou zemí.

Již před 1. světovou válkou tak v okolí Skalné vyrostla síť drážek čtyř rozchodů (500 mm, 600 mm, 700 mm a 900 mm) dosahující svojí celkovou délkou přes 20 km. V době největšího rozkvětu spojovala úzkokolejka přes 20 lomů, tři železniční stanice/nákladiště a několik průmyslových provozů. Postupně docházelo ke sjednocování rozchodu úzkokolejek na standardních (a již od počátků převažujících) 600 mm.

Po počátečním období animální a humánní trakce byly od roku 1909 nasazovány na důlní vlaky parní (Maffei) a dieselové (Deutz) lokomotivy. Postupně různí provozovatelé úzkokolejek dováželi další nová i zánovní vozidla parní i motorové trakce německých značek Krauss, Maffei, Orenstein & Koppel, Deutz a Demag.

Těžba i provoz sítě úzkokolejek pokračovaly přes obě světové války, po znárodnění a spojení těžebních společností německých majitelů byly provozy sjednoceny v národním podniku Sedlecké kaolinové závody (posléze Spojené sedlecko-vildštejnské kaolinové a hlinné závody, později Keramické a sklářské suroviny Sedlec a nakonec KEMA, keramické materiály). Zastarávající lokomotivy byly postupně nahrazovány stroji československé produkce, zejména BN30 a BN30R, poslední parní lokomotivy byly do Skalné předisponovány z dokončené stavby dráhy Brno – Havlíčkův Brod v roce 1953. I za socializmu zůstaly v provozu kvalitní dieselové lokomotivy Deutz, které sloužily k „dálkové“ přepravě úzkokolejných vlaků.

V roce 2005 se podnik stal součástí společnosti Lasselsberger, a.s., později LB Minerals s.r.o. Přeprava surovin úzkokolejnými vlaky byla postupně utlumována a definitivně skončila po roce 2010. od roku 2012 je část původní sítě (zejména úsek Nový Drahov – Kateřina – výhybna Suchá) udržována obecně prospěšnou společností Muzejní úzkorozchodná dráha Kateřina (https://www.kamennevrchy.cz/pamatky-a-zajimavosti/uzkorozchodna-draha-katerina/), zbylá část sítě byla postupně snesena nebo chátrá.

Popis

Z původní sítě spojující na severu lom Šneky se stanicí Velký Luh, výhybnou Bílý Mlýn a přes šamotku ve Skalné oblast lomů (Nová Ves, Suchá, Pastviny) okolo výhyben Kateřina, Suchá a Sázek, kde se trať větvila a na jihu nádraží Nový Drahov, zbyly už pouhé fragmenty. Provoz je zachován na necelé 2 km dlouhém úseku Soos (Nový Drahov) – kateřina, koleje se nachází v roce 2018 také na větvi mezi Kateřinou a Suchou Jámou a kaolínkou ve Vonšově. Zbývající část trati byla povětšinou snesena.

Za počátek úzkokolejky lze považovat její nejjižnější větev zasahující do oploceného areálu u železniční stanice Nový Drahov v osadě Hájek. Zde byla vybudována malá dvojkolejná stanice nazvaná Soos podle nedalekého rašeliniště.

Z areálu vychází úzká kolej přímo ke staniční budově prostými vrátky.

Doslova za rohem se nachází muzeum rezervace Soos, malý zoopark a geologický park. Hlavním lákadlem je však samotné rašeliniště s výrony CO2, považovanými někdy za bahenní sopky.

Úzkokolejka vede necelých 400 m rovnoběžně s normálněrozchodnou železniční tratí, načež zahýbá v pravém úhlu k severoseverovýchodu.

Průjezdný profil je na úzké trati na první pohled menší než na „velké“ dráze. Tady by přeprava standardních železničních vozů na podvalnících nefungovala.

Dál pokračuje drážka směrem, který by se s určitou dávkou optimizmu dal nazvat přímým, podél silničky a západní hranice rozlehlého rašeliniště Soos.

Exkurzní trasa po hatích vybudovaných v rašeliništi mezi gejzíry a bahenními sopkami začíná doslova na kolejích.

V roce 2018 byl v provozu jediný úsek drážky (Soos–Kateřina, cca 1,7 km),jehož většinu tvoří právě jedna dlouhá přímá kolej.

Srdcem úzkorozchodky je rozsáhlá stanice Kateřina u stejnojmenné osady. Tady se potkávaly čtyři větve trati, byly zde deponovány vozy a dodnes je tu miniaturní depo.

Na vjezdu je stanice chráněna masivní výkolejkou/závorou, která spolehlivě zabrání vjezdu i odjezdu čehokoliv, co nemá na kolejích co dělat. Takovou by určitě nepohrdl ani Miloš Hrma.

Stanice Kateřina disponuje zhruba dvacítkou kolejí, z nichž většina je kusých, vybíhajících do různých směrů. Nachází se v ní také přístřešky na odstavení vozů mimo vliv povětrnosti.

O0d roku 2012 je na drážce zejména díky nadšeným dobrovolníkům opět provoz - každé léto vyjíždí turistické muzejní vlaky. jejich provoz vyžaduje také údržbu trati a na několika místech dokonce výstavbu nových kolejí.

Malým klenotem je původní trojkolejné depo v severní části stanice Kateřina, kde mohou přezimovat lokomotivy i osobní vozy dráhy.

Zajímavostí úzkorozchodky jsou přestavníky se závažím vyrobeným ze starého železničního kola.

Těžiště vozového parku drážky tvoří důlní nákladní vozy dobře známé z Rychlonožkova snu o ševci.

Technicky znějící zkratka MUDK znamená „Muzejní úzkorozchodná dráha Kateřina“.

Vozy byly loženy zejména rašelinou a jílem z okolních ložisek.

Ve stanici Kateřina se nachází také dva jednoduché přístřešky pro odstavování vozů, do kterých tak neprší a nesněží.

Přístřešky jsou návštěvníkům k dispozici. Vše si lze prohlédnout ba dokonce osahat na vlastní oči i ruce.

Děti mohou třeba pokreslit rezavý vagónek kouskem lupku. Dospělí si můžou vyzkoušet jak náročné je ložený vozík tlačit po nerovných kolejích ručně.

Kateřina je možná jedinou železniční stanicí v ČR s přepravou cestujících avšak bez jediného nástupiště.

V roce 2018 bylo možné se ze Soosu do Kateřiny a naopak svézt od půle května do půle září.

Z Kateřiny vybíhaly další větve dráhy do Vonšova a dále až za Velký Luh, k lomu Suchá jáma a kaolinovým dolům Nová Ves na sever a Pastviny na jihovýchod od stanice.

Část trati k Suché jámě je ještě v provozu, ale její další osud je nejasný. V hlubokých lesích se koleje daří udržet, na pláni však už roky postupně mizí jako by je odvával vítr…

Zdroje

1. Iron Monument Club Plzeň: Muzejní úzkorozchodná dráha Kateřina: Úzkorozchodné dráhy na Skalensku. Dostupné z http://www.csimc.cz/soos.php.
2. Svazek obcí kamenné vrchy: Muzejní úzkorozchodná dráha Kateřina (NPR Sooss). Dostupné z https://www.kamennevrchy.cz/pamatky-a-zajimavosti/uzkorozchodna-draha-katerina/.
3. Čert007: Úzkokolejka Šneky-Skalná-Pastviny II. Dostupné z http://zrus-zan-zel.blog.cz/0803/uzkokolejka-sneky-skalna-pastviny-ii.

Komentáře: