Štola nad Hálovým mlýnem

Štola neznámého pojmenování se nachází v údolí Bílého Potoka nad Hálovým mlýnem zhruba uprostřed mezi obcemi Lažánky, Maršov, Javůrek a Lesní Hluboké. Štola, která původně sloužila k těžbě železné rudy, má výškově i směrově nepravidelný tvar a vytváří složitý labyrint v několika výškových úrovních.

Vstup do štoly vede stísněnou plazivkou, za kterou se nachází doupě lesní zvěře tvořící určitou předsíň. Na zemi je vrstva suché trávy, dřeva a kostí. Dále se profil chodeb mírně zvětšuje.

Historie

Vznik štoly zřejmě souvisí se zbudováním železářské huti v nedaleké osadě Šmelcovně (německy Schmeltzen = tavit), kde byla v roce 1722 vystavěna Veverská huť, tj. vysoká pec sloužící k výrobě surového železa z rudy těžené v okolních štolách. Pro vytápění huti se využívalo dřevěné uhlí z okolních lesů, které však nebylo schopno konkurovat uhlí minerálnímu, jež se v první polovině 19. století začalo těžit v nedaleké Rosicko-oslavanské pánvi. Huť (a přilehlé hamry) proto ukončila roku 1850 provoz, nicméně těžba rudy pokračovala ještě pravděpodobně několik desítek let. Ruda byla dovážena ke zpracování do Štěpánovic a Zastávky, kde působily železárny až do roku 1902 než podlehly konkurenci větších průmyslových podniků.

Některé ze štol v okolí Šmelcovny sloužily za 2. světové války jako úkryt pro partyzánskou skupinu, která v této oblasti operovala, zda šlo konkrétně o štolu nad Hálovým mlýnem však není doloženo.

Popis

Štola má nepravidelný tvar rozložený zhruba do čtyř výškových úrovní (mezi nejvyšším a nejnižším bodem štoly je cca 16 m), přičemž nejnižší patro chodeb se nachází na úrovni hladiny spodní vody a je částečně zaplaveno. Celková délka chodeb dosahuje odhadem asi 100 m, ve štole je několik okruhů a poměrně strmě ukloněných chodeb spojujících jednotlivá patra. Poměrně neobvyklý tvar chodeb, který je typický spíš pro středověká důlní díla, vznikl zřejmě odtěžením pozze kvalitní, na železo bohaté rudy, která se nacházela v kapsách nepravidelného tvaru (snad šlo původně částečně o přirozenou jeskyni ve vápenci).

Vstup do štoly prochází poměrně těsným otvorem přímo ze zalesněného svahu nad potokem, přístup je však omezen ocelovou mříží, která brání průniku nepovolaných osob. Štola zřejmě částečně slouží jako úkryt pro zvířata, zejména pro lišky, jejichž ostatky lze na některých místech v podzemním labyrintu stále najít.

Přestože je venku historické sucho, na jemném předivu kořínků křovisk na povrchu se sráží kapičky životodárné vody.

Štola nad Hálovým mlýnem je výškově i směrově spletitá. Nachází se zde přibližně 4 patra, chodby ale sledovaly rudné žíly v libovolných směrech, proto je občas obtížné určit, ve kterém patře se člověk zrovna nachází.

Některými místy je třeba procházet opatrně, aby se člověk nezřítil do propasti. Na plošinách mezi téměř svislými šachtami lze občas nalézt kosti…

…zřejmě lišek, které buď zabloudily v labyrintu chodeb a nedokázaly najít potmě cestu zpátky nebo spíš přišly s cílem zamřít v temnotách podzemního světa.

Vypadá to tu jako v jeskyni Batallones. Kosterní pozůstatky lišek jsou domovem pro spousty nafialovělých hmyzích larev. Až se vylíhnou, budou hledat, do koho se pustit dál.

Některé chodby vedou poměrně strmě vzhůru nebo dolů, jako by snad štoly ani nehloubili lidé, ale sama příroda. Snad byla kdysi jejím základem vápencová jeskyně?

Práce kovkopů v 18. století musela být tvrdá a nebezpečná. V nepřehledné spleti chodeb riskovali každým dnem život. Zde si ulehčili pohyb alespoň náznakem čehosi jako stupňů pro výstup do dalšího patra.

Kde se vzala, tu se vzala, najednou na nás zírá odvážná školačka. Vypadá to, že ji červi zatím nesežrali. Chvíli na nás valí oči a pak nás zve dolů, do nejnižších pater.

K sestupu do nejnižší úrovně chodeb je třeba sešplhat několik krkolomných pasáží.

Autor článku se pomalu obaluje oranžovým bahnem prosyceným oxidy železa. To se jim to muselo na Šmelcovně hezky tavit.

Železité nerosty jsou na vápencovém? podkladu dobře patrné. Všechny odstíny rzi od citrónově žluté až po tmavě rudou jsou tady doma, propletené navíc bělostnými křemennými? žilkami.

Ačkoliv postrádáme geologa, troufáme si jakožto obyvatelé krasu tvrdit, že jde o vápenec.

Některé chodby končí slepě, jiné se krkolomnými oblouky vrací do již prošlých pasáží. Čím klesáme hlouběji, tím je bahno mazlavější.

Ve vytěžených »svážnicích« je dobře patrné, jak horníci odebrali jen na železo bohatou rudu a ostatní skála zůstala nedotčená, nezávisle na jejím tvaru.

Nejnižší, čtvrté patro je jediné přesně vodorovné. Zde nebylo zapotřebí zvláštních přístrojů pro měření, počvu štoly totiž pokrývá voda.

Na úrovni hladiny se těžba železných rud zřejmě zastavila. Dál už nevede nic. Dopřejme proto nejnižšímu patru skalních chodeb ještě mnoho set let nezkaleného klidu.

Zdroje

1. Lesní Hluboké. Osada Šmelcovna. Dostupné z http://www.lesnihluboke.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=380:osada-smelcovna&catid=19:turisticke-informace&Itemid=207.
2. Procházka, F.: Huť, válcovna a strojírna. Dostupné z http://www.zastavka.cz/historie-obce/hut-valcovna-a-strojirna.html.

Komentáře: