| Białowieżská úzkokolejka po většinu své trasy kopíruje čtvercovou síť lesních komunikací a vede v dlouhých přímých úsecích pralesem. |
Historie
Budování sítě úzkokolejných drah v Białowieżském pralese začalo v rtoce 1915, kdy obsadila dnešní východní Polsko (tehdy patřící k Rusku) německá armáda. V letech 1915–1918 patřil celý Białowieżský prales pod vojenskou správu, což znamenalo především masivní těžbu dřeva. Na území pralesa byla vybudována hustá síť cest (pravidelné čtverce 1 km × 1 km), pil, továren na zpracování smoly a dalších zařízení (údajně nejrozsáhlejší dřevařská síť v Evropě). Celkový rozsah železnic o rozchodu 600 mm se v té době odhaduje na 130 km.
V průběhu let byla síť postupně zkracována, nicméně až do 90. let 20. století se používala pro svoz vytěženého dřeva. V roce 1991 byly na nejjižnější větvi úzkokolejky zprovozněny turistické jízdy, které umožňují zájemcům pozorovat Białowieżský prales z bezrostřední blízkosti a bez nutnosti urazit dlouhé trasy rovinatým terénem pěšky. V roce 2016 bylo takto v provozu 17 km původní úzkokolejné sítě.
Popis
Dřevozpracovatelský závod, do kterého ústily všechny větve původní úzkokolejné sítě se nachází na východním konci města Hajnówky ve čtvrti, které přímo nese jméno Kolejky Leśne. Samotný podnik není v roce 2016 již v provozu, v jeho areálu sídlí několik menších firem využívajících původní budovy a úzkokolejka je zkrácena pouze do modernizovaného nádraží a nově vystavěného depa východně od areálu, na kraji lesa. Provoz zde zajišťuje Nadleśnictwo Hajnówka, v jehož areálu se stanice i depo nachází.
Z tohoto místa vede víceméně jižním směrem (drážky respektují pravoúhlou severo-jižně východo-západní síť lesních komunikací) nejzachovalejší větev drážky do obce Topiło a dále k vesničce Majdan, severním směrem částečně provozní větev, která se po cca 11,5 km stáčí ostře k východu a vede až na běloruskou hranici jižně od vesnice Zamosze a východním směrem střední větev, která ve vzdálenosti 2 km kopíruje normálněrozchodnou železnici Hajnówka–Białowieża a končí u vesničky Grudki (koncový úsek je v roce 2016 vytrhán). Sjízdnost těchto úseků se mění podle množství oprav a naopak chátrání a likvidace drážek. Mimo tyto hlavní tři větve měla úzkokolejka historicky ještě množství odbočujících tras, které jsou dodnes patrné jako náspy a zářezy v terénu Biakowiżského národního parku.
Úseky střední větve okolo obce Grudki jsou v roce 2016 vytrhané, koleje zůstávají pouze na přejezdu se silnicí 689 mezi obcí Grudki a hraničním přechodem Białowieża–Перерово. Původně (tj. v době 1. světové války) pravděpodobně vedly všechny tři hlavní a odbočné větve dále na východ do oblasti dnešního Běloruska, kde se však dnes již pozůstatky dráhy nenachází.
| Nejzápadnější konec dráhy se v roce 2016 nacházel mezi nadlesnictvím a bývalou dřevozpracující továrnou v křoví. |
| | Křížení společné jižní a střední větve drážky se zrušenou normálněrozchodnou tratí Hajnówka–Bialowieża. |
| | Nové pražce svědčí o tom, že i na počátku 21. století prochází zachovalé úseky údržbou, která úzkokolejku ještě nejméně pár let udrží při životě. |
|
| Poslední zbytky východní části prostřední větve drážky u běloruských hranic. První přejezd bývalého trianglu přes silnici č. 689. |
| | Poslední zbytky východní části prostřední větve drážky u běloruských hranic. Druhý přejezd bývalého trianglu přes silnici č. 689. |
| | Odbočení severní větve drážky v areálu nadlesnictví v Hajnówce. V pozadí jedna z moderních budov depa. |
|
| Severní větev Białowieżské úzkokolejky na pozadí západu slunce nad Hajnówkou. |
| | Moderní budova depa z roku 2015 v areálu nadlesnictví. Vpravo je vidět 5 kolejí vcházejících vraty do budovy. |
| | Romantická úzkokolejka je jedním z nejhezčích způsobů, jak poznat divokou přírodu Białowieżského pralesa. |
|
Zdroje
- Turystyczna kolejka wąskotorowa, dostupné z http://www.powiat.hajnowka.pl/ctrpb/kolejki.
|