Bieszczadská úzkokolejka

Bieszczadská úzkokolejka Rzepedż - Smolnik - Nowy Lupków - Przysłup

Bieszczadská úzkokolejka.

Přestože nepatří nejvýchodnější cíp Polska ani k Sudetám ani k Zakarpatí, tedy dvěma nejromantičtějším cípům střední Evropy, leží kdesi uprostřed a nesou si kousek hezkého od obou těchto koutů. Vysoké hory, směs přírodní divokosti staletých buků a čisté vody dravých bystřin, se skromným, ale přesto okouzlujícím technickým uměním dávných generací. Pohoří Bieszczady upomínající svým názvem našince na východomoravské Beskydy, se liší od zbytku Polska téměř vším. Pastviny, svahy a čerstvý vítr z hor, kamení, v zimě nekonečné vrstvy sněhu a na jaře tající vody, to vše se točí a spadá do údolí říčky Solinky, po jejíchž březích vede od roku 1898 pravděpodobně nejhezčí polská úzkokolejka - Bieszcadzka kolejka leśna.

Původní lesní trať o rozchodu 750 mm sloužila především k odvozu dřeva z rozlehlých lesů pod hřebeny Karpat na dnešním slovensko - polsko - ukrajinském pomezí. Celková délka 75 km, které postupem času trať dosáhla se skládala jak z páteřní tratě začínající v Rzepedżi a vedoucí do horské stanice v Przysłupu, tak z několika bočních větví vedoucích jednak hlouběji do lesů (např. údolí nad Mikówem) či na další překladiště u hlavní trati v Nowém Lupkówě, odkud vlaky míří již do pohraniční stanice Lupków na výspě nad tunelem, která musí okouzlit každého romantika.

V současnosti je na trati čilý provoz v režii Fundacje Bieszczadzkiej Kolejki Leśnej, která zajišťuje jak provoz na 21 km dlouhém opraveném úseku trati, tak další rozvoj úzkokolejky, provoz webových stránek a veškeré aktivity spojené s tratí.

Ve své centrální části se drážka stáčí ostře k jihu, opouští dnešní silnici a vede do hor až ke slovenské hranici. Zde nejsou vesnice, nevede sem silnice a okolo kolejí stojí jen prastaré buky. Podle legendy zde stával tajemný karpatský hotel na úbočí strmých hor, ke kterému se dalo dostan jedině pěšky přes strmé svahy a nebo vlakem.

Rovný úsek trati před stanicí Cisna.

Na koleji sedí ptáčci.

Pracovní vlak ve stanici Majdan je připraven k odjezdu na trať.

Ani prudký letní déšť ve stanici Majdan neskryl nevzhlednou kapotu úzkokolejné lokomotivy, která se stala obětí marktingu.

Hádanka pro jazykovědce. V jakém jazyce mysleli tvůrci zdejší úzkokolejné lokomotivy z dalekého Rumunska?

Jedna z odpočívajících krásek ve stanici Majdan čeká na lepší zítřky.

Krajní kolej ve stanici Majdan svádí ke hřbitovním myšlenkám. Skutečnost je však veselejší - lokomotivy zde čekají na své zmrtvýchvstání.

Vyšší část trati v otvírajícím se horském údolí v roce 2009 teprve čekala na rekonstrukci (přejezd u Smereku).

Příroda ochutnává železniční násep i s kolejemi; s troškou štěstí jej ale nakonec nad Smerekem nepozře.

Zpátky do nižších poloh. Nejtajemnější a nejpustší úsek trati nad dravými potoky a pod šumícími stráněmi v opuštěné krajině blízko hranice. Stanička Balnica nemá budovu ani návěstidla.

Většina turistů opuštěnou stanicí Balnica jen projíždí. Vystoupí jen ti, kteří dovedou přežít dny v přítmí lesa pod kmeny obrovitých karpatských buků, pít vodu z potůčků a brouzdat se vrstvami tlejícího listí.

Turistický vlak vjíždí do stanice Balnica. Jízdní řád tu není, jen v nedaleké hájovně se lze doptat, v kolik hodin projíždí vlak. Pokud tu někdo čeká, vlak zastaví. Zatím vypadá lokomotiva majestátně.

Jakmile se vlak zjeví v celé kráse, nadšení opadá. Turistický hluk, hudba z mobilů, fangličky, reklamy a kýč v okamžení zaplaší veškerou romantiku opuštěného karpatského nádraží.

Za Balnicí si kolej statečně razí cestu bujným lesem, přes bystřiny a mezi pastvinami, po náspech a mostcích jako v pohádce.

Dlouhé minuty zde připomíná civilizaci jen pokroucená úzká kolej. Okolo tratí šumí neporušené lesy.

Rozbitá výkolejka ve stanici Balnica upomíná na dávné časy slávy a hustého provozu nákladních vlaků se dřevem, kdy zajišťovala, aby se nakládané vozy nerozjely dolů do údolí bez lokomotivy.

Ta největší romantika však čeká pouze na vytrvalé. Když na krajinu padne noc, turistické vlaky zastaví, davy zmizí v hotelích nebo odjedou auty domů, rozlehne se ticho. Pak se údolím ozývá jen houkání sýčka a tepání kol pracovního vlaku na rozviklaných spojnicích.

Komentáře: