Bondyho vila Nové Město nad Metují

Bondyho vila je opuštěná novorenezanční vila textilních podnikatelů Bondyho a Glasse z roku 1901 na Havlíčkově ulici v Novém Městě nad Metují.

Opuštěná Bondyho vila v Novém Městě nad Metují v květnu roku 2016.

Historie

Balkon v průčelí se dopodud nezřítil, cyhbějícímu okrasnému nosníku v pravé části navzdory. Celkový pohled na Bondyho vilu, jak ji vidí návštěvník před vstupem do budovy.

Novorenesanční vilu v Havlíčkově ulici č. 174b si nechali v roce 1901 vystavět společníci firmy Glass & Bondy, židovští podnikatelé Leopold Glass a Jindřich Bondy, kteří si v roce 1888 pronajali polovinu tou dobou již nepoužívané rolnické škrobárny za nádražím v Novém Městě nad Metují a zprovoznili v ní mechanickou tkalcovnu. Leopold Glass původem z Bystrého pracoval dříve jako úředník Mauthnerovy textilní továrny v Náchodě, Jindřich Bondy naproti tomu pocházel z Mladé Vožice v jižních Čechách. Oba pak v 80. letech 19. století přesídlili do Nového Města, kde podnikali samostatně jako faktoři (tj. nákupčí ručně tkaných textilií od jednotlivých tkalců, kteří pracovali na stavech ve vlastních domech v horských vesnicích).

Tkalcovna vybavená 40 mechanickými stavy (pravděpodobně americké provenience, jak bylo tou dobou již typické) zaznamenala úspěch, neboť strojní výroba byla násobně efektivnější ve srovnání s ručním tkaním po domácku. Výkup od tkalců z oblasti Bystrého, Sedloňova a Deštného tak postupně klesal ve prospěch strojní výroby, v roce 1890 rozšířené o dalších 40 stavů na dvojnásobek. Výroba byla natolik úspěšná, že majitelé Glass a Bondy mohli již v roce 1894 postavit vlastní továrnu v Havlíčkově ulici (č.p. 161), do které přestěhovali 80 stávajících a 140 nově zakoupených stavů. O 5 let později rozšířili závod o přístavbu a dalších 80 stavů, v roce 1910 pak o nové stroje na šlichtování osnov a škrobení bavlny a dalších 125 nových stavů. Ruční výroba u domácích tkalců tak byla stále více omezována a v roce 1911 zastavena nadobro.

Na počátku 10. let 20. století pracovalo v podniku 425 stavů obsluhovaných 460 dělníky. Vyrábělo se pestrobarevné bavlněné zboží, jako oxfordy, flanely, šotiše, zefíry, kanafasy, grádly, grisety, šátky apod. a vyváželo se do celého Rakouska-Uherska, Srbska, Turecka, Rumunska, Řecka, Palestiny, Persie a severní Afriky, něco též do Hamburku, Ruska, ba i do severní a jižní Ameriky. Tento rozmach trval až do srbsko-turecké války roce 1912. Po jejím skončení byla vlivem neurovnaných poměrů na Balkáně továrna nucena omezit výrobu na 350 stavů. Těžkou ránu uštědřila závodu také 1. světová válka. Po jejím skončení se však závod opět postupně rozvíjel a již roku 1922 byla postavena vlastní barevna a bělidlo.

Vousaté maskarony slepě hledí z fasády do zahrady již více než sto let. Snad se ani nechce domýšlet, co všechno již od roku 1901 viděly oči sádrového muže s vavřínovým věncem na čele. Vstup do vily je jako z pohádky o zakleté princezně. Kamenné stupně schodiště neunesly tíhu svého osudu a rozlomily se vejpůl. V Novém Městě nad Metují byly domy očíslovány v roce 1785. Až do konce 20. století zde platilo neobvyklé pravidlo, že čísla domů na náměstí byla doplněna písmenem A, čísla Krajského předměstí B a čísla Horského předměstí C.

Nicméně v roce 1922 zemřel zakladatel firmy Jindřich Bondy (Leopold Glass zemřel již roku 1903) a finanční potence závodu oslabená investicí do stavby nové barevny utrpěla vyplacením podílů dědicům. Úskalím hospodářské krize v letech 1925 a 1926, vzniklé uzavřením hranic a zavedením clearingového systému, při němž mnoho pohledávek na léta v cizině zamrzlo, podnik sice proplul, nicméně po roce 1930 stále víc pracoval jen ve mzdě a roku 1938 se nakonec závod ocitl v konkurzu a byl prodán v dražbě místnímu podniku Vatela, který ve výrobě pokračoval až do roku 2003. Zvlášť pak byly rozprodány dělnické domky a pozemky společnosti.

Po 2. světové válce byly honosné byty obou rodin ve vile rozděleny na několik menších dělnických bytů pro zaměstnance firmy Vatela, část vily sloužila také jako lékařské ordinace. Za tohoto stavu byla údržba vily dlouhodobě na minimální úrovni, která však alespoň zajišťovala zachování vily v provozuschopném stavu. Po privatizaci se v roce 2003 společnost Vatela dostala do finančních potíží a pod vedením svého tehdejšího jednatele Petra Filipa, později odsouzeného za podvody při vedení firmy, do konkurzu. Soudní exekutor JUDr. Oldřich Svoboda pověřený provedením exekuce na základě usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 3. 2003, rozhodl o provedení exekuce prodejem podniku Vatela. Byty byly zrušeny a vila se dostává do majetku Jiljího Turka, jednoho ze tří společníků firmy Vatela.

Ve vlastnictví pana Turka je vila i v roce 2016, po celkově zanedbané údržbě v žalostném stavu s rozkradeným vnitřním vybavením a téměř kompletním zničením interiérů. Střecha budovy je nicméně v dobrém stavu a tak o jejím konečném osudu snad není zdaleka rozhodnuto.

Popis

Dvouposchoďová vila označovaná někdy jako secesní je navzdory svému původu v roce 1901 vystavěna spíše v nedůsledně dodrženém novorenesančním slohu. Výrazný středový rizalit naznačuje symetrii vily, která však není dosažena, přičemž pravá část stavby je méně rozsáhlá s užšími okny v první okenní ose a ustupující přístavbou schodiště v místě druhé okenní osy. Vstup do budovy je umístěn nesymetricky v pravé části po kamenném schodišti ze zahrady, která původně ukrývala altán a oplývala okrasnými dřevinami. Z někdejších stromů se současnoti (2016) dožila magnolie z roku 1926.

Původní dispozice obou bytů ve vile je značně zdeformována poválečnou přestavbou, kdy došlo k rozdělení velkých bytů na menší pomocí nekvalitních příček, zazdění několika dveří a změně účelu některých místností. Osou obou pater jsou relativně úzké chodby, ze kterých lze vstupovat do pokojů orientovaných převážně na severovýchod (do ulice) a ostatních místností orientovaných na jihozápad (nad údolí Metuje). Vila stojí na hraně opukové skály poskytující z některých oken uchvacující výhled na hluboké údolí a jeho protější srázy.

Z původního vybavení se po nájezdech vandalů a zlodějů v 0. letech 21. století nedochovalo mnoho, mimo romantickou fasádu s bohatou štukovou výzdobou jde především o jedinečné zelené obkladačky na schodišti, které v průběhu desetiletí pokryla nepravidelná jemná síť prasklin, dodávající obkladům jedinečný nikdy se neopakující vzor. U některých prvků vnitřního vybavení lze jen s obtížemi odhadnout, zda pochází z obdoby výstavby vily nebo pozdějších rekonstrukcí, zejména osvětlovací tělesa, kliky a vybavení koupelen navozuje dojem výbavy ve stylu art deco, broušené skleněné výplně dveří a fasádní prvky však odkazují spíše ke klasičtějšímu pojetí ve stylu novorenesance či secese. Nezřídka jsou pak původní prvky doplněny moderními, stylově zcela odlišnými prvky z období socializmu, čímž vytváří neopakovatelnou směs. Veškerý nábytek, radiátory, kohoutky a drobné vybavení však bylo v průběhu posledních několika let odcizeno.

V roce 2016 je vila zanedbaná, nicméně s relativně kvalitní střechou, která zabraňuje jejímu úplnému zničení, relativně volně přístupná a prostá odpadků (mimo mrtvou poštolku v obýváku ve 2. poschodí).

Sklepní místnosti jsou ve vile vydlážděny, jak jinak, než opukou.

Moderní sklepní kóje z období socializmu kontrastují se stropem z cihelných kleneb vyzdívaných do ocelových nosníků.

Jako každý větší starší dům, i Bondyho vila měla vlastní prádelnu. Tady se pohybovalo jen služebnictvo.

Kotelna, nyní již bez kotle, trpělivě čeká na své další osudy.

Vstup do prvního podlaží a schodiště s hluboce zelenými obkladačkami, které dodávají vile neopakovatelný ráz.

Když na to přijde, umí tyto kachličky kromě zelené vyloudit i všechny ostatní barvy duhy.

Stěny nevytápěné vily, do které prší rozbitými okny, pokryla šedočerná plíseň.

Na štukové výzdobě v roce 1901 ještě nešetřili. O 20 let později už by byla pro ostudu.

Radiátory zmizely z vily teprve nedávno. Původně byly elegantně vestavěné do dřevěného obložení pod římsou, což jistě značně zvyšovalo energetickou náročnost budovy.

Z obývacích pokojů v jižní části vily je výhled takříkajíc „do zeleně“ nad řeku Metuji.

Kuchyně je orientována na jihozápad směrem do dvora bývalé tkalcovny. Majitel tak měl přehled nad svým podnikem.

Továrna z roku 1894 je v lecčems stylově čistší než samotná vila. Industriální krása jí zůstala přes všechny režimy.

Úpravy z období socializmu vnesly do interiéru nové prvky. Chatrné příčky, luxfery a řasená stínidla lustrů. Po převratu přibyly ještě líbivé štítky klik a levné dveře.

Stále ještě zůstalo dost krásných původních součástí interiéru.

Koupelen je ve vile několik. Většinou nepůvodních a pravděpodobně vybudovaných v rámci přestavby části vily na ordinace.

Nesymetrické kohoutky a obklady z mléčného skla však pravděpodobně pochází ještě z dob předválečných.

Žel cenné součásti vodoinstalace už zdobí koupelnu některého ze zlodějů, kterých je v každé době dost.

Zůstalo jen to, co nešlo snadno odmontovat.

Zpátky na schodiště a po kamenných stupních o poschodí výše. Ale opatrně, zábradlí už také někdo spotřeboval.

Pohledů na obklady všech odstínů zelené jarního bukového listí, přes brčál až po tyrkysovou se nemůžeme nabažit (koláž).

Jemné tkanivo prasklinek v průhledné glazuře jen doplňuje nádheru zelené hlubiny.

Schodiště osvětlují různé, avšak podobné lampy ve stylu art deco. Hranaté, kulaté, vždy se schodečky připomínajícími Fressnelovu čočku.

Také v horním patře pokryla plíseň svojí temnou květenou všechny stěny.

Po desetiletí provizorně uzavřené dveře z hlavního sálu s balkónem se po opuštění vily poněkud vyklubaly na povrch.

Všechna okna původně kryly elegantní dřevěné rolety ukryté pod světlezelenými plechovými stříškami. Někdy už nejsou, jinde zůstaly zaseknuté v polovině.

Je třeba nakouknout hlavně na balkon, nejhonosnější součást stavby.

Klika č. 1 svádí k myšlenkám na funkcionalizmus.

Klika č. 2 jakbysmet.

Na některých místnostech zanechalo rozdělení velkých bytů na menší zajímavé stopy.

Prosklené dveře s barokně tvarovanými tabulkami broušeného skla vyznívají místy až kýčovitě.

Holt, jiná doba, jiný mrav. A taky jiný stavební sloh.

Snad z období lékařských ordinací zůstala na stěně v pokoji horního poschodí tato bakelitová skříňka a lahvička očních kapek.

Vracíme se zpátky ke schodišti.

Kuchyň v horním poschodí je vybavena nezvyklou prosklenou přístavbou do dvora. Zdá se nám mladší než zbytek vily a mohla sloužit jako příjemná jídelna nad údolím.

Vestavěná porcelánová výlevka, pod kterou lze zatopit, nepatří k typickému vybavení domácích kuchyní.

Strohá přístavba s hranatými okny a výhledem na továrnu na hraně skály. Že by pocházela ze 40. let 20. století?

Zelenisté schodiště pokračuje do podstřeší.

Malá podesta před vstupem na půdu ukrývá ještě jedny dveře. Patrně šlo o pokoj pro služebnou.

Z hlediska bezpečnosti tu zábradlí poněkud chybí. Z hlediska architektonického neméně.

Pohled na bludiště prasklinek na kachličkách ale opět zažene všechen smutek nad nedokonalostí současného stavu vily.

Oproti dnešním obkladům, plným plastových lišt a silikonu, se tehdejší tvarovky několika typů vznáší na piedestalu kvality a umu.

Cihly půdovky na podlaze pokoje pro služebnictvo. Klubovna pro partu kluků jako vystřižená.

Spletité půdní prostory jako stvořené pro zmizení Karla Dymoráka. Nebo aslepoň pytlík známek Maxmiliána Drápa.

Chvílemi se zdá, jako by prosluněná půda byla nejpříjemnějším místem v současné vile.

Temná půdní místnůstka může ukrývat stejně dobře kostru nešťastníkovu jako přetržený provaz oběšencův.

A na závěr jedno širokoúhlé panorama z jinak úzkého a stísněného dvorku za továrnou. Modernější přístavba jídelny je dobře patrná v pravé části vily.

Zdroje

1. Voborník, J.: Výňatek č. 6 z knihy "Nové Město nad Metují a jeho kraj" vydané na začátku druhé světové války z iniciativy představitelů města.. Dostupné z http://www.novomestskykuryr.info/010413-nove%20mesto%20nad%20metuji%20a%20okoli-1939-6%20cast.html.
2. Růžička, V.: ... Nejen jména na pomnících..., diplomová práce na Masarykově univerzitě. Dostupné z http://is.muni.cz/th/110862/ff_m/.
3. ČÚZK, nahlížení do katastru nemovitostí: . Dostupné z http://nahlizenidokn.cuzk.cz/.
4. Hrazděra, K.: Nový rozsudek nad bývalým šéfem Vately padne až v září. Dostupné z http://hradecky.denik.cz/zlociny-a-soudy/novy-rozsudek-nad-byvalym-sefem-vately-padne-az-v-.html.
5. peníze.cz: Vatela, s.r.o.. Dostupné z http://rejstrik.penize.cz/25253026-vatela-s-r-o.

Komentáře: