Bukovec (žzast)

Železniční zastávka Bukovec (německy Buchberg) se nacházela v severovýchodní části intravilánu obce Mikulovic v mezistaničním úseku Mikulovice–Głuchołazy. Zastávka otevřená v roce 1892 jako Buchberg byla v provozu do roku 1945.

Budova bývalé železniční zastávky Bukovec (dříve Buchberg) u přejezdu číslo P4327 na Hlucholazské ulici sloužila po zrušení zastávky jako strážní a později rodinný domek. Od roku 2020 je opuštěná.

Historie

Zastávka Buchberg byla vystavěna v roce 1892, tedy pouhé 4 roky po dokončení dráhy z Hanušovic do Głuchołaz, na které se v Mikulovicích nacházela pohraniční přechodová stanice. Stavbu zastávky iniciovala a financovala majitelka mikulovického hostince paní Nitschová, jejíž podnik se nacházel nedaleko a zastávka tak sloužila mimo jiné jeho hostům přijíždějícím z Pruska, pro které by asi 1,5 km dlouhá cesta ze stanice představovala zbytečnou zacházku.

Zastávka byla v provozu do začátku 1. světové války, po které ovšem nebyla obnovena a k jejímu znovuotevření došlo až v roce 1924 tentokrát již pod českým názvem Bukovec. V provozu byla po zbytek meziválečného období i během 2. světové války, po jejímž skončení se historie opakovala a po opětovném převzetí dráhy ČSD již zastávka nebyla otevřena. V prvních dnech po skončení války byly dráha do Polska mimo provoz a ani po jejím zprovoznění v roce 1946 již nebyla nově dosídlenými obyvateli zdaleka využívána tolik jako zdejšími Němci před odsunem. Potřeba zastávky tak zanikla a ta byla bez náhrady zrušena.

Na mapě 3. vojenského mapování z období 1. republiky je zastávka Bukovec zaznačena hned dvakrát. Její skutečná poloha je severně od Mikulovic, zhruba uprostřed obrázku v oblouku dráhy. Mylně je však zaznačena i na sousedním mapovém listu (tento výřez vznikl slepením dvou mapových listů) v těsném sousedství železniční stanice Mikulovice, což je zřejmý nesmysl.

Na poválečné katastrální mapě již zastávku nenajdeme, podle tvaru pozemku v nejsevernějším bodě dráhy je ale jasně identifikovatelná její poloha včetně nástupiště. V mapě též zůstal nelogicky název úseku dráhy ČSD Mikulovice–Bukovec, přestože již žádná dopravna Bukovec neexistovala.

Popis

Železniční zastávka se nacházela východně od severního výběžku Hlucholazské ulice, ústícího přes železniční přejezd P4327 do silnice č. I/44 z Mikulovic do Głuchołaz. Nástupiště u jednokolejné trati se nacházelo jižně od koleje a jeho délka byla zhruba 100 m směrem na východ od přejezdu. Součástí zastávky byl také strážní domek na adrese Mikulovice, Hlucholazská 132, který na místě stojí dodnes.

V současnosti (2021) lze na místě vysledovat srovnaný terén na místě někdejšího nástupiště a v poměrně zachovalém stavu obdivovat strážní domek (na pozemku SŽ), který slouží pro soukromé bydlení.

Jízdní řád z roku 1918 uvádí zastávku Buchberg v km 37. Od roku 1914 byla nicméně zastávka mimo provoz a žádné vlaky tu nezastavovaly.

Pohled na budovu zastávky a strážního domku od přejezdu. Na snímku je dobře patrná poloha nástupiště mezi budovou a kolejí.

Ani 76 let po zrušení zastávky nezmizely stopy po nástupišti. Zemní val vyvýšený oproti okolnímu terénu zarůstá místo travou vřesem.

Pohled na budou ze strany od Hlucholazské ulice. Nepříliš kvalitní přestavby a přístavby částečně změnily charakteristický ráz domku, typický pro celou dráhu z Hanušovic do Głuchołaz.

Dokladů o existenci zastávky v létech 1892–1945 není mnoho. Jedním z posledních je z omítky seškrábaný nápis Buchberg, ukrytý před vlivem povětrnosti pod přístavbou dřevěné verandy. Plechové cedule dávno odnesl čas, vyškrabání černých písmen však vytvořilo sekunární bílý vzor a dřevěná veranda ochránila místo před novým nátěrem.

Ve sklepě opuštěného domku visí podkova pro štěstí. Zdá se, že jej krásná a ohrožená budova bude brzo potřebovat poměrně dost.

Vnitřní vybavení a úpravy domku nijak nesvědčí o tom, že kdysi sloužil jako budova zastávky.

Nejasné zůstává také, zda se v Bukovci někdy prodávaly jízdenky nebo byla část budovy vyhrazena jako čekárna pro cestující.

Všechno překryly neoriginální přestavby. Pokud by v budově někdy byl pokladna, seděl by pravděpodobně pokladní na místě dnešní vany.

Ani na půdě neexistuje jediná známka bývalé drážní funkce domku.

Co zbývá dodat?

Zdroje

1. Pamětní kniha staničního úřadu Mikulovice ČSD, díl 1. (založeno 15. září 1946).
2. Tempírová-Kotrlá, D.: Století železnice na Jesenicku 1896–1996, Olomouc: České dráhy, Obchodní provozní ředitelství v Olomouci, 1996.

Komentáře: