Cihelna Blansko

Nejezchlebova cihelna v Blansku

Cihelna se nachází nad blanenským nádražím a proslulým lomem v postprůmyslové oblasti nikoho.

Nejezchlebova cihelna byla v Blansku vystavěna v roce 1925 jako zařízení pro výrobu pálených cihel v oválné Hoffmannově peci rozdělené na komory napojené na společný komín. Teplo z pece se využívalo k sušení zboží v ostatních komorách, kterými se proces vypálení cyklicky posouval v průběhu dní. Cihelna byla v provozu do poloviny 40. let, koncem války však výroba ustala a prostory byly využity jako sklad. Dne 26. 4. 1945 došlo k náletu spojeneckých letadel na cihelnu a k následnému požáru továrny.

Po válce se cihelna stala součástí blanenského podniku komunálních služeb, posléze státního podniku Cihelny Gustava Klimenta, n. p. Brno. Výroba byla ukončena v roce 1975, po roce 1989 byla cihelna vrácena rodině původních majitelů a postupně chátrá.

Hlavní výrobní budova je dobře vidět ze silnice vedoucí okolo. V posledních letech se zde mnoho nemění, jen přibývá zeleně.

Vstup do objektu je přísně zakázán! Za branou však rostou růže. Možná, že uvnitř spí i Růženka.

K cihelně patřil také malý povrchový důl na cihlářskou hlínu schovaný za výrobní budovou. Ten se mezitím proměnil v džungli, která s chutí požírá zbytky těžebních mechanizmů.

Projít kdysi rušným dolem je dnes dobrodružství ve stylu Emila Holuba.

Podle našeho místního průvodce, byl Wartburg jedním z posledních osobních aut se samostatným podvozkem - a tedy ideálním předpokladem pro výrobu buginy.

Ovšem zpět k cihelně, před kterou odpočívá další východoněmecký skvost.

Budova, jak jinak než z pálených cihel, ostře kontrastuje se zelení džungle okolo. Stmívá se a tak hledáme dál Růženku zakletou ve zdech opuštěné továrny.

Lepší fasádní fotku nám bujná zeleň pořídit neumožnila.

Pokud byla pec srdcem cihelny, jejím žaludkem musíme nazvat olbřímí kolový mlýn sloužící k přípravě směsi na výrobu cihel.

Zato účel tohoto malého bratra - mlýnku na krabici se záhadnými ruskými nápisy, nám zůstává utajen.

A tady už je vchod do samotné pece, kde se z hlíny stávala keramika. Tady se de facto narodila větší část města Blanska.

Pec na vypalování cihel je - jak jinak - z cihel.

Horký vzduch stoupal průduchy v klenbě pece do vyšších pater.

O poschodí výš pak vycházel z podlahy a volně proudil okolo stovek gálů, na kterých se sušily dosud nevypečené cihly.

Zavážecí vozíček projížděl po délce budovy tlačen dělníky po širším ze dvou kolejových systémů v budově. Na jeho otočném talíři pak spočíval druhý, menší vozík.

Celá délka koleje mezi dřevěnými regály na sušení cihel před vypálením. V provozu tu muselo být poměrně horko.

Z velkého vozíku pak sjel menší vozík kolmo přímo mezi regály, kde bylo možné ručně naskládat nebo vyskládat cihly do nebo z regálů.

Cedulka, kterou bychom v cihelně spíš nečekali, visí na dveřích do malého skladu.

Nejvyšší patro - pouhý chodníček od štítu ke štítu, z něhož bylo možné přehlédnout celou produkci cihelny.

Cihly se do patra dopravovaly dvojicí výtahů, z nichž zbyly jen trosky. Kladky na půdě k nim pravděpodobně patřily také.

Podvečerním pohledem z okna pod střechou se loučíme s blanenskou cihelnou.

Zdroje

1. Varner, D. Staré cihly: Bývalá Nejezchlebova cihelna v Blansku. http://davar.cz/badatelna/xref/cih_cihelnanejezchleb.htm (accessed 2014-06-03).

Komentáře: