Dětská železnice v Užhorodě

Přístup k výchozí stanici a současně depu pod širým nebem vede podél stěny synagogy z Divadelního náměstí (ukrajinsky Театральна площа). Lokomotiva TU2-018 byla vyrobena v roce 1956 a po ročním působení na jižním Uralu se v roce 1957 dostala do depa Харанор na čínské hranici. Ze Sibiře byla v roce 1971 převezena do ukrajinského Берегова, kde sloužila na Boržavské dráze a do roku 2008 vozila děti na dětské dráze v Ужгороду. V roce 2009 už stála odstavená v kopřivách, odkud byla roku 2016 převezena do Королева k opravě. Staniční budova na nádraží Молодіжна se sgrafitovou výzdobou z 60. let 20. století v roce 2009 chřadla. tehdy se zdál být osud železničky zpečetěn.

Dětská železnice v Užhorodě na Zakarpatské Ukrajině je mírně přes 1 km dlouhá úzkokolejná trať o rozchodu 750 mm, která slouží jako zábavní a v minulosti také výuková železnice pro děti. Dráha se nachází na pravém břehu řeky Uže u botanické zahrady naproti městskému centru a hlavní železniční stanici.

Historie

Užhorodská pionýrská železnice byla vystavěna v roce 1947 za využití materiálu z (pravděpiodobně nekolika) úzkorozchodných drah na Zakarpatské Ukrajině podle vzoru klasických sovětských pionýrských železnic, které sloužily pro zábavu i poutavou formu výuky budoucích železničářů.

Výchozí stanice umístěná na nábřeží Uže pod působivou synagogou (dnes budova filharmonie) nesla v době vybudování jméno Сталинская, v polovině 50. let 20. století pak byla přejmenována na Пионерская a konečně v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu na Молодіжна. Naproti tomu stanice na druhém konci kilometr dlouhé trati vedoucí po nábřeží řeky nese po celou dobu existence dráhy Парк.

Provoz na nově zbudované dráze zajišťovala parní lokomotiva řady 490 přivezená z Boržavské úzkokolejky (zřejmě šlo o stroj 490.037 výrobce MAVAG Budapešť, 1942, výrobní číslo 5258, starší prameny zmiňují ovšem stroj 490.033 z roku 1916) a několik dřevěných vozů s ruční brzdou. Zabezpečení provozu bylo ve stanicích zajištěno ručně ovládanými mechanickými návěstidly, mezi stanicemi pak předáváním žezla povolujícího jízdu strojvedoucímu. Kovové žezlo mohl výpravčí vyjmout z elektricky ovládaného zásobníku jen v případě, že dostal svolení (zatočením induktoru) od výpravčího protilehlé stanice (tento unikátní britský systém nebyl zřejmě na českých železnicích nikdy využit, nicméně byl standardem v Sovětském svazu a dodnes je používán na některých britských lokálkách). Na dráze byly každý týden pravidelně vyučovány různé poruchové stavy a úrovně zabezpečení jízdy vlaku (telefonické dorozumívání, jízda bez spojení apod.).

V polovině 50. let 20. století byly staré vozy a lokomotiva vyřazeny a nahrazeny parní lokomotivou К п 4-452 a novými celokovovými vozy z produkce polské vagónky PAFAWAG. Stanice Сталинская změnila jméno na Пионерская a provoz na železnici dál pokračoval neklesajícím tempem.

V 60. letech 20. století byla provedena zásadní rekonstrukce dráhy. Stanice Пионерская získala novou výpravní budovu, mechanická návěstidla nahradila světelná a zabezpečení bylo zajištěno tříznakovým autoblokem, ovšem s ručně a místně stavěnými výhybkami.

V roce 1971 byla na dráhu ze Sibiře přepravena motorová lokomotiva TU2-018 (v roce 2016 převezena na Boržavskou dráhu) a v roce 1972 pak ze Lvova modernější československá lokomotiva TU3-042 (zrušena 1998).

Po rozpadu Sovětského svazu byla stanice Пионерская přejmenována na Молодіжна, nicméně provoz drážky pokračoval dál. V roce 1992 byla z Boržavské úzkokolejky přivezena lokomotiva TU2-074 (později zrušena?). Potíže s provozem začaly v roce 1996, kdy povodeň strhla část kolejiště. Dráha byla nicméně opravena a od roku 1998 byla v provozu až do roku 2007 (jiné údaje uvádí, že provoz byl zastaven již v roce 2000), kdy přešla z majetku ukrajinskách drah do vlastnictví města. Vedení města v tichosti připravilo likvidaci dráhy a odprodej lukrativních pozemků na nábřeží soukromníkům, nicméně protesty obyvatel iniciované místními novináři přiměly politiky k záchraně trati a její částečné rekonstrukci.

V roce 2016 byla opět z Boržavské drážky přivezena lokomotiva TU2-098 výměnou za TU2-018, která se v Berehovu podrobila rekonstrukci. Od léta 2016 je úzkokolejka opět v pravidelném provozu organizovaném ukrajinskými drahami, nicméně provozní činnosti oproti minulosti již nezajišťují děti, ale zaměstnanci drah, kteří zde slouží příležitostně mimo své běžné pracovní pozice na „skutečné dráze“.

Popis

Užhorodská dětská (pionýrská) železnice je tvořena dvěma stanicemi Молодіжна a Парк vzdálenými od sebe přibližně 1 km a spojující jednokolejnoun tratí o rozchodu 750 mm na pravém břehu řeky Uže v Užhorodě. Každá stanice disponuje dvěma kolejemi a dvěma výhybkami, konstelace se zřejmě nezměnila za celou dobu provozu trati. Zhruba ve 3/4 délky (blíže ke stanici Парк) podchází drážka pod mostem ulice Šumné, která vede v bývalé trase hlavní železniční trati do Užockého průsmyku. Po většině délky trati se rozkládá na opačné straně od řeky městská botanická zahrada.

V roce 2017 byla dráha v sezónním (letním) provozu, který zajišťovala lokomotiva TU2-098 a dva vagóny pro cestující.

Místo pro zastavení lokomotivy, neboli známá ukrajinská návěst зупинка локомотива.

Neobvyklé výhybky s asymetrickými jazyky pochází ze zrušených zakarpatských úzkokolejek a vyrobeny byly před více než 100 roky, údajně ještě v dobách Rakouska-Uherska.

Relativně úzké nábřeží neposkytlo dostatek prostoru pro vybudování dvojkolejné stanice hned pod synagogou, proto ze stanice Молодіжна vybíhá k nástupišti jen jedna kolej. Vlak s cestujícími je do ní proto nasouván lokomotivou po objetí vagónů ve stanici.

Lokomotiva TU2-098 byla vyrobena v roce 1957 a do roku 1971 byla provozvána v estonském Tallinu. Posléze přešla na Boržavskou úzkokolejku, odkud byla v červnu 2016 převezena do Užhorodu náhradou za neprovozní stroj TU2-018.

Na sklonku roku 2017 byla stanice Молодіжна nově nabílena vápnem a zkrášlena barevnými samolepkami.

Jediný vlak na dráze čeká na konci roku 2017 na svůj jarní odjezd v jednokolejném úseku za severovýchodním zhlavím stanice Молодіжна.

Jediné čtyři výhybky na dráze slouží svému účelu v okolí Užhorodu už přes 100 let.

Kalné ráno předpředpředposledního dne roku 2017 a výhybka s obráceným návěstidlem na nábřeží řeky Uže v Užhorodě.

Vjezdové návěstidlo trojznakového autobloku a hranice stanice Молодіжна.

Mezistaniční úsek Užhorodské úzkokolejky měří zhruba 870 m a vede v těsné blízkosti městské botanické zahrady.

Modrý vláček se krčí pod mohutnou budovou užhorodské synagogy přestavěné po poslední světové válce na městskou filharmonii. Přejme sedmdesátileté trati samé šťastné osudy.

Zdroje

1. Сутягин, Д.: Детская железная дорога в Ужгороде. Dostupné z http://www.dzd-ussr.ru/towns/uzhgorod/index.html.
2. TrainPix: Список подвижного состава ТУ2. Dostupné z https://trainpix.org/list.php?mid=160.
3. TrainPix: Список подвижного состава ТУ2. Dostupné z https://trainpix.org/list.php?mid=496.
4. Škoda, M.: Dětská dráha v Užhorodu je opět v provozu. Dráha 10/2016, s. 40–41, ISSN 1211-1260.

Komentáře: