Huť Klamovka

Pohled na provozní budovy Klamovy huti po odstranění trakčního vedení nad železniční tratí.

Huť Klamovka je bývalá železářská huť, strojírna a elektrárna na pravém břehu Svitavy asi 1 km pod Blanskem.

Historie

Huť klamovka byla vystavěna mezi roky 1853 a 1857 na místě staršího mlýna (od roku 1763), později hamru a válcovny plechů při řece Svitavě. Své jméno získala podle Augusty Salmové, provdané za Jindřicha Clam-Martinice, sestry majitele blanenských železáren starohraběte Huga Karla Franze Salm-Reifferscheidt-Raitze. Patřila společně s vysokými pecemi na Ostravsku, na Kladně a v Břasech mezi první železářské pece vytápěné tehdy moderním koksem - výroba koksu probíhala v těsném sousedství huti a umožněna byla dostavbou právě dokončené dráhy z Brna do České Třebové, díky které bylo možné dopravovat do Blanska uhlí ze vzdálených ložisek. Změna paliva z původního dřevěného uhlí používaného v Salmovských a Lichtensteinských železárnách v Blansku a Adamově byla posledním pokusem o záchranu místního železářství, které však nakonec stejně nedovedlo držet krok s kladenskými a ostravskými vysokými pecemi, které se nacházely v bezprostřední blízkosti ložisek minerálního uhlí. V důsledku toho se ještě před rokem 1900 adamovské i blanenské železárny postupně proměnily na strojírny.

V roce 1875 byla u huti rovněž slévárna a dvě kuplovny. Pro provoz huti byla využívána pouze vodní energie řeky, která sloužila k vytahování zavážecího vozíku se surovinou na vrchol pece (systém dvou vozíků s naplňováním horního vozíku vodou čerpanou turbínou z řeky) a poháněla dvojcylindrové dmuchadlo vlastní výroby. Později byl u pece vybudován rovněž parní stroj. Kapacita huti činila 60000 centů litiny ročně.

Po ukončení výroby železa v roce 1893 byla huť přestavěna a od roku 1895 fungovala už pouze jako slévárna litiny. Produkce zahrnovala zejména kamna, sporáky a litinová potrubí. S nádražím byla slévárna propojena úzkokolejkou, na které vozíky se surovým železem a hotovými výrobky tahali k vlakům koně. V roce 1896 byla vybudována záměčnická dílna.

Dvě nejstarší turbíny byly v roce 1892 vyměněny za jedinou Girardovu turbínu, kterou v roce 1899 nahradila turbína Francisova. Ta byla od roku 1901 využívána k výrobě elektrické energie, původně stejnosměrného proudu o napětí 550 V. Další změna výroby nastala v roce 1923, kdy byla slévárna zrušena a Klamovka proměněna čistě na vodní elektrárnu a později zkušebnu turbín. Ty se mezitím staly jedním z hlavních výobních artiklů původních salmovských železáren, nyní strojírny Českomoravská Kolben-Daněk (ČKD). Nově byla osazena větší Francisova turbína o průměru 1400 mm a třífázový generátor o maximálním výkonu 145 kW.

Elektrárna byla v provozu do roku 1966, v roce 1952 byla z původní strojírny Ignác Storek (přejmenované na Šmeral) převezena do Klamovky zkušební stanice, na které v Brně testoval vyvíjené turbíny i známý brněnský vynálezce Viktor Kaplan. Jako výukový a zkušební provoz přetrvala Klamovka až do roku 1991, kdy zde krátce působilo prodejní muzeum umělecké litiny, po kterém se z továrny stala opět strojírna specializovaná tentokrát na výrobu kamen.

Popis

Skupina budov z kamene a režného cihelného zdiva stylově odpovídá průmyslové architektuře poloviny 19. století. Továrna se nachází na ostrově mezi samotnou řekou Svitavou a náhonem z 18. století, v současné době z větší části vyschlým. Samotná vysoká pec (huť) byla zbourána, současné budovy jsou pouze částí původních dílen a zázemí huti, další budovy se nacházely na protějším břehu řeky a byly zbourány v souvislosti s rozšířením silnice směrem na Olomučany a Lipůvku.

Poněkud záhadnou je zmínka o úzkokolejce, jejíž existenci lze u podobně hmotově náročného provozu očekávat, kterou se však autoru tohoto článku nepodařilo doložit na místě ani bádáním ve starých mapách a pohlednicích. Prostorové uspořádání umožňuje vedení drážky po pravém břehu řeky, nicméně nepodařilo se dohledat žádné obrazové, textové ani fyzické náznaky vedení takové trati. Pokud máte podobné informace k dispozici, přivítáme Vaši výpomoc v komentáři pod článkem.

Pohled na Klamovku od jihu z dráhy Brno – Česká Třebová, která ji těsně obepíná. V popředí je vidět nevyužívaný vodní náhon zbudovaný již v 18. století pro původní mlýn.

Pohled neznámého autora na huť Klamovku od jihu. Na levém břehu řeky (tj. vpravo) je dobře patrná provozní budova, která byla v 70. letech 20. století zbourána v souvislosti s výstavbou silnice z Lipůvky do Blanska. Ani na tomto pohledu, stejně jako na žádném jiném, nelze jasně rozhodnout o (ne)existenci úzkokolejky vedoucí k nádraží.

Zdroje

1. David, P., Soukup, V.: 222 technických skvostů České republiky. Kartografie Praha, 2005, ISBN 80-7011-867-9.
2. Souchopová, V., Merta, J., Balák, I., Štefka, L., Truhlář, J.: Huť Klamovka. Informační cedule u zastavení naučné stezky. Svaz obcí Spolek pro rozvoj venkova Moravský kras; obce Habrůvka, Jedovnice, křtiny, Rudice, města Adamov a Blansko, obce Babice nad Svitavou a Olomučany. Správa chráněných krajinných oblastí ČR - Správa chráněné krajinné oblasti Moravský kras, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně - Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny, Technické muzeum v Brně.

Komentáře: