Kryt pod zbýšovskou haldou

Netradiční kryt civilní ochrany se nachází pod důlní haldou na severním okraji města Zbýšova. Výstavba krytu pod haldou byla spojena s vybudováním kanalizačního řadu, který prochází skrze haldu na její protější stranu, a který byl současně netradičně využit pro vstup do krytu z areálu uhelných dolů.

Přístup do krytu pod haldou ve Zbýšově je zajištěn kanalizační stokou, ve které je dno překryto betonovými panely, jež umožňují projít suchou nohou.

Historie

Halda ve Zbýšově byla založena v roce 1846 při dole Antonín a později se nacházela v prostoru mezi doly Antonín a Jindřich II. Vzhledem k tomu, že halda byla následně téměř 150 let navyšována hlušinou z těžby uhlí, je pravděpodobné, že kryt byl vybudován pod již existující a konsolidovanou haldou jako ražená štola v 50. letech 20. století. Důvodem k tomuto netradičnímu řešení byla pravděpodobně absence přirozených terénních útvarů v bezprostředním okolí uhelného dolu, pro jehož zaměstnance měl kryt sloužit.

Kryt byl udržován ve funkčním stavu do 90. let 20. století, kdy byly doly uzavřeny a prostory krytu tak pozbyly svého účelu. Následně byo vybavení krytu částečně demontováno a částečně rozkradeno místními obyvateli, definitivní devastaci pak způsobili slabomyslní zvědavci, kteří bezdůvodně zničili i v zásadě bezcené části krytu.

Popis

Kryt se nachází v tělese zbýšovské haldy (o výšce přibližně 50 m), přístupný je raženou štolou vyzděnou z cihel a vyztuženou ocelovými důlními hajcmany, která slouží současně jako kanalizační stoka z areálu dolu skrze haldu směrem k čistírně odpadních vod. Profil štoly je zhruba 2 m na výšku a 1,2 m na šářku. Vlastní prostory krytu jsou s touto štolou propojeny spojovací chodbičkou, za kterou následuje jedna velká vybetonovaná štola kruhového profilu o průměru cca 4 m, ve které jsou z cihel vybudovány příčky dělící kryt na několik samostatných místností.

V krytu se nachází několik skladů, místnost pro pohon vzduchotechniky, místnost pro dieselagregát a velitelské stanoviště se zařízením pro zakrelování polohy úročících letadel. Kryt disponuje také nouzovým východem vedoucím směrem k povrchu haldy, který nicméně znepřístupněn a jeho přesná poloha na povrchu není autorům článku známa. Od tohoto nouzového východu vede pod povrchem haldy rovněž horizontální štola neznámým směrem, jejíž stav však neumožňuje průzkum díky částečnému zavalení.

Kryt pod zbýšovskou haldou je zabezpečen a není volně přístupný.

Z opačné strany je kanalizační štola zpřístupněna šikmou servisní štolou „svážnicí“ z betonových prefabrikátů.

Zadní úsek kanalizační štoly zůstal bez betonových panelů tvořících chodníček a proto nelze návštěvu této části doporučit ani skalním milovníkům kanalizace - je totiž nutné projít přímo smrdutými splašky a usazeným bahnem.

Kryt je tvořen jednou štolou kruhového profilu, uvnitř které jsou vyzděny jednotlivé místnosti.

Skladiště nábytku a případné ubikace v krytu pod zbýšovskou haldou.

Místnost s instalovanou filtroventilací, která stejně jako ostatní součásti krytu poněkud utrpěla nezvanými návštěvami bez úcty k zajímavému místu.

V krytu je několik desítek beden s masivními filtry naplněnými aktivním uhlím, přes které by v případě chemického napadení byl prosáván čerpaný vzduch z povrchu.

Nádrže na vodu a barely s neznámou látkou, možná sloužící k desinfekci nebo dokonce přečištění odpadních vod?

Ani vzduchové filtry nezůstaly uchráněny před poničením. Část náplně aktivního uhlí je rozsypána po podlahách v různých místnostech krytu.

Kryt disponuje dvěma velkými sály na celou šířku vyražené štoly, ve kterých by se pravděpodobně shromáždili zaměstnanci dolu, kterým se včas podařilo uniknout smrtícímu útoku jadernými či chemickými zbraněmi.

Technologie použitá pro vybudování krytu se nápadně podobá technologii ze Štoly 88 u Tišnova.

Velitelství krytu. Odsud by byla řízena evakuace, provoz krytu i pozdější výstup na povrch (po setrvání pod zemí v řádu hodin až jednotek dnů). Velitel měl k dispozici spojovací, průzkumné, technické, vyprošťovací, zdravotní, pořádkové, krytové, protichemické a zatemňovací družstvo a navíc požární četu.

Otočné terče sloužily pro výpočet rychlosti a vzádlenosti (snad útočících letadel nebo tlakové vlny a zamoření po jaderném výbuchu). Jeho přesná funkce není zatím autorům známa.

Nouzový východ vedoucí na povrch haldy je s krytem spojen úzkou betonovou chodbou s ocelovým potrubím (zřejmě pro nasávání vzduchu z povrchu haldy, vysoko na dokolním terénem).

Směrem k povrchu haldy vede několik svislých šachet s ocelovými žebříky. Prostor je tu značně stísněný. Zaměstnancům dolu by však ani únik úzkými tubusy směrem k povrchu zřejmě nečinil žádné potíže.

Skrze několik mezipater lze po žebřících vylézt téměř až na povrch zemský…

…nebýt menší překážky v podobě přivařeného poklopu. Snad je to dobře, nevíme, kolik metrů zeminy se možná nachází nad ním po srovnání povrchu haldy v rámci rekultivace.

Nitrem haldy pokračuje dál horizontální štola, která se však z nějakého důvodu hroutí před očima. Snad je to nízkou hloubkou, ve které již mrzne, nebo nekvalitním materiálem. Pouštět se ale mezi tunové betonové bloky, které praskají vlastní vahou, raději nezkoušíme.

Komentáře: