Kryté lázně Blansko

Pohled na kryté lázně v Blansku z prostoru mezi aquaparkem a zimním stadionem těsně po zahájení demolice v září 2024. Původní hlavní vstup do budovy z Mlýnské ulice. Jedním z důvodů pro rozhodnutí o demolici a výstavbě nového krytého bazénu byla jeho „bariérovost“, kdy bylo od vchodu nutné jít k bazénu do patra po úzkých schodech. Na druhou stranu tak byl bazén dobře chráněn před případnou povodní a zaplavením vodou ze Svitavy tekoucí v těsném sousedství.

Kryté lázně v sloužily od roku 1976 do roku 2021 jako jediný veřejně přístupný krytý bazén v Blansku. V roce 2024 byla budova zdemolována a následujícího roku by měl na jejím místě vyrůst nový moderní krytý bazén.

Historie

Na svou dobu unikátní technologie se po desetiletích používání stala jedním z chronických problémů bazénu. Mimo to se přidaly potíže s ocelovou konstrukcí střechy, do které zatékalo, takže byla později převrstvena další vrstvou plechové krytiny, což vedlo v důsledku k narušení konstrukce korozí a opadávání obložení. V roce 2005 byla provedena oprava zvedacího mechanizmu dna, v roce 2011 byla v objektu instalována nová vzduchotechnika. Hromadící se problémy s provozem vedly již v roce 2018 k diskuzím o demolici a výstavbě nového areálu. V roce 2019 blanenské zastupitelstvo schválilo plán údržby bazénu po nezbytně nutnou dobu do přípravy projektu výstavby nového bazénu a zajištění finančních prostředků.

V roce 2021 došlo k pádů nekolika panelů obložení do bazénu, v důsledku čehož bylo rozhodnuto o posouzení statiky střešní konstrukce. Statik provádějící posudek nalezl vážné narušení střechy budovy a zakázal s okamžitou platností vstup do bazénu. Podzimní sezóna 2021 tak v lázních už nebyla zahájena. To urychlilo kvůli problémům se samotným bazénem a dalším zařízením již delší dobu zvažované rozhodnutí o kompletní demolici a výstavbě nového bazénu.

Výběr firmy pro demolici starého a stavbu nového bazénu se díky pandemii covidu a po ní následujících ekonomických problémech i legislativních komplikacích protáhl na pět let, nicméně v září skutečně začala demolice staticky narušených krytých lázní, po které by měla následovat výstavba zcela nového objektu krytého bazénu v Blansku.

S areálem koupaliště, později rozšířeného na aquapark, spojovalo poschodí s bazénem letmé kovové schodiště.

Jedním ze zařízení, které z bazénu dělaly lázně, byla tato vířivka.

Cedule se stručnou historií sportovního ostrova Ludvíka Daňka se zřejmě odebere do lázeňského nebe společně s budovou bazénu. Celkový pohled na 25 m bazén z jeho jihovýchodního rohu. Konstrukce střechy a stropu byly prvními částmi, s jejichž chátráním si v Blansku nedovedli (za rozumnou cenu) poradit.

Popis

Budovu obdélníkového půdorysu o rozměrech 38 m × 55 m lze nazvat dvojpodlažní, přičemž z hmoty základního kvádru vystupovala rovněž kvádrová zvýšená nástavba hlavního bazénu o rozměrech 12,5 m × 25 m se šesti plaveckými drahami. Zvláštností bazénu byl systém hydraulicky ovládaného posuvného dna v západní polovině bazénu, které díky tomu bylo schopno měnit hloubku této části bazénu zhruba v rozmezí od 1 do 2 m. Celý systém hydraulicky zvedaného dna se nacházel přímo v bazénu s chlorovanou vodou, což obnášelo zvýšené nároky na ochranu proti korozi a zřejmě také vedlo k poruchovosti hydraulického zařízení.

Mimo hlavní bazén se v přízemí budovy nacházela také sauna s menším bazénkem, posilovna a bar s občerstvením. Část budovy byla ještě před ale i po uzavření bazénu též využívána jako ubytovna a hotel s poetickým názvem Aquapark. Většinu přízemí nicméně zabíralo poměrně složité zázemí bazénu pro úpravu kvality a teploty vody, se strojovnou hydraulického dna a kotelnou, která původně sloužila i dalším budovám ve sportovním areálu na ostrově Ludvíka Daňka. Bazén byl také vybaven skokanským můstkem se dvěma výškovými úrovněmi a zejména v pozdním období fungování se nacházel u bazénu též bar s výhledem na plavce.

Osobní vzpomínka

Jiří Kalina, narozen 1985, vzpomíná: do krytého bazénu v Blansku jsme z Adamova, kde jsem tehdy bydlel, a kde takové zařízení chybělo, jezdil jako žák třetí a čtvrté třídy základní školy, tedy zhruba v roce 1994. Povinná výuka plavání nám tehdy zabrala skoro celý školní den, protože vlakem je to z Adamova do Blanska skrze tunely sice slabá čtvrthodina, naše škola nicméně objednávala vlastní autobus a s ním trvala cesta nejméně třikrát déle. Byla z toho vždycky výprava na celé dopoledne. Před školou nastoupit do autobusu, přes Josefov a Olomučany překonat kopce mezi oběma městy a pak absolvovat hodinovou výuku plavání v bazénu. Vlastně jsem se v mělčí části bazénu, té se zvedacím dnem, které se přizpůsobilo našemu vzrůstu, naučil doopravdy plavat. Když měli přijet třeťáci, posunuli správci bazénu dno tak, abychom v celé polovině bezpečně dosáhli na dno a nebáli se do vody skočit a postupně se naučit plavat.

To hlubší polovina bazénu skýtala úplně jiné příležitosti. Ti z nás, kteří už plavat uměli, samozřejmě zkoušeli, když se jim podařilo uniknout nevraživým pohledům převážně nepříjemných plavčic, dosáhnout potopením se do čtyřmetrové hloubky dna bazénu. S otevřenýma očima samozřejmě. Byl to pro nás jiný svět, nebezpečný, zakázaný a přístupný jen s ohromnými obtížemi a potřebnoiu dávkou odvahy. Dodnes si živě pamatuju, jak mně při zadrženém dechu praskalo v uších a já se každou chvíli vynořil s pocitem, že má lebka se pod hrozným tlakem vody v hloubce čtyř metrů zhroutí a imploduje. Nakonec jsme to ale dříve nebo později stejně všichni dokázali.

Naposledy jsem byl v blanenském bazénu asi v roce 2000, kdy jsme sem s naším klubem Bobří stopy Orion zavítali, abychom splnili jednu z částí přijímací nováčkovské zkoušky - vydržet aspoň 90 sekund pod vodou a uplavat 100 metrů. Později jsem se odstěhoval do Brna a navštívil řadu jiných bazénů po celém světě, včetně jednoho olympijského v Pekingu. Ten Blanenský ale pro mě vždycky zůstal bazénem číslo jedna, ve kterém jsem se doopravdy naučil plavat.

Návrat na místo o čtvrt století později měl zvláštní hořkosladkou příchuť. Sestoupit na dno vypuštěného čtyři metry hlubokého bazénu bylo mnohem snadnější ale i nebezpečnější než v dobách nevraživých plavčic. Všechna tajemství bazénu teď ležela na dosah ruky - jako obnažené vnitřnosti ohromného umírajícího zvířete. Do všech dveří jsem mohl těsně před demolicí nakouknout, pod každý poklop a do všech místností včetně holčičích šaten vstoupit! Mnohá místa ve mně vyvolala vzpomínky, které mně připadaly neskutečné dávné, krásné a smutné současně. Byl to zvláštní pocit, podívat se na místa, která jsem kdysi chtěl tolik vidět a pak na ně naopak úplně zapomněl.

Bazén vydal zřejmě všechna svá tajemství a odebral se do lázeňského nebe. Nezbývá Blansku a jeho sportovcům popřát, ať je nástupce krytých lázní stejně zajímavým a důstojným místem pro další generace plavců - těch, kteří v něm poplavou v životě docela poprvé, i těch, kteří se tu budou připravovat na profesionální závody.

Pohled z horního patra skokanského můstku na vyschlý bazén. Za dané situace jsou skoky obvykle smrtelné.

Systém pohyblivého dna využíval šikmou dělící stěnu o dvou sklonech, kdy pohyblivá horní část doléhala na pevnou část spodní. Jako děti jsme se k porézní stěně potápěli s náležitou hrůzou.

Hlubší, čtyřemtrová část bazénu, byla pro děti ze základních škol příležitostí k projevení odvahy a zdatnosti, ponořit se až na dno.

Z vyschlého bazénu je cítit osamění a smutek. Když jsem tu byl naposledy, výskaly ve vodě desítky dětí.

Dnes je více než snadné, dostat se na místa, která nám byla v hloubce pod vodou nepřístupná a strašidelně tajemná. Vodu už sem nikdy nikdo nenapustí.

Šest plaveckých drah vyznačovaly černé čáry na dně a tradičně oddělovaly plovoucí hadice. I po těch už se slehla zem.

Dnes je více než snadné, dostat se na místa, která nám byla v hloubce pod vodou nepřístupná a strašidelně tajemná. Vodu už sem nikdy nikdo nenapustí.

Šest plaveckých drah vyznačovaly černé čáry na dně a tradičně oddělovaly plovoucí hadice. I po těch už se slehla zem.

Ze stupňů jsme ve školních letech nikdy neskákali. Teď už by to vlastně ani nešlo.

Návrat po čtvrtstoletí na místo, kam se tehdy odvážili jen ti nejlepší. Jen ta radost z toho člověku už jaksi chybí…

Malá blanenská pocta Márii Švarbové.

Byla to fakt hloubka.

4 m byly pro naše devítiletá já určitým „pólem nedostupnosti“.

Tento romantický pohled zůstal běžným návštěvníkům bazénu navždy ukryt pod prodyšným opláštěním radiátorů podél jižní prosklené stěny bazénu. Agresivní prostředí výparů z chlorované vody vykouzlilo mapy rzi dokonce i na jejich litinových tělech.

Pohled na prostory šatny těsně před demolicí. Tudy jsem jako dítě prošel snad stokrát, za některé dveře jsem ale nesměl ani nahlédnout.

Podstavce skříněk a lavic v šatně vypadají po odstrojení trošku jako rozložité stolní fotbálky pro ležící obry.

Pod těmito sušáky strávil autor článku v dětství v součtu možná několik hodin času. Během návratu po čtvrtstoletí nezbývalo než zatlačit slzu a zavzpomínat na zašlé časy základní školy.

V sauně bylo v půli září 2024 snad ještě vlhčeji než obvykle.

Do zázemí úpravny vody a kotelny jsme se chtěli vždycky podívat. Jen jsme o tom tehdy nevěděli!

Kotelná má vzhled takřka průmyslový, přestože jde vlastně „jenom“ o plavecký bazén.

Popisky na horkovdním potrubí dokazují, že kotelna v krytých lázních sloužila půdovně i okolním budovám ve sportovním areálu. Taky proto, že bazén byl na místě jako první.

Krása rozkladu má tisíc podob. Může být třeba zabalená do stříbra.

Typický vkus všech kotelníků se nevyhnul ani Blansku a jeho krytým lázním. Jako by jim nemohla stačit ladná těla plavkyň vznášejících se ve vodě nad kotelnou.

Tento projekt rozšíření sportovní a ubytovací turistické infrastruktury v areálu „sportovní ostrov Ludvíka Daňka“ v Blansku, bráně Moravského krasu je spolufinancován Evropskou unií, státním rozpočtem a rozpočtem města Blansko.

Zdroje

1. Svoboda, P.: Jak šel čas Blanskem – 8. část. Dostupné z https://www.blansko.cz/clanky/2015/12/jak-sel-cas-blanskem-8-cast.

Komentáře: