Letní kino v Dušanbe

Budova ukrývající jeviště, resp. stříbrné plátno, na které se promítaly filmy. Odvážně řešený strop z jediné železobatonové desky má tloušťku jen asi 15 cm a za současného stavu kina (a tehdejší kvality betonu) je jen otázkou času, kdy se vlastní vahou zřítí.

Letní kino a divadlo v Dušanbe (tádžicky Душанбе) je opuštěná kulturní stavba nad železniční zastávkou Текстиль v tádžickém hlavním městě.

Historie

Přibližně kruhový areál letního kina, které mohlo sloužit rovněž jako divadlo, byl vystavěn zřejmě v 70. letech 20. století v souvislosti s rychlým rozvojem předměstí na levém břehu řeky Dušanbinky pod dnešní ulicí Abdulaha Kachorova. Kulturní stánek stojí na přirozeném návrší nad řekou a železniční tratí, která zde prochází skrze zastávku Текстиль. Po rozpadu Sovětského svazu a dlouhodobém poklesu životní i kulturní úrovně Tádžikistánu bylo kino opuštěno a do současnosti chátrá.

Popis

Letní kino je tvořeno kruhovým areálem obehnaným betonovou zdí z panelů, jehož větší část zaujímalo hlediště. Na východní straně se nachází jeviště se stropní deskou tvořenou odvážnou betonovou skořepinou a protilehlý (horní) konec sešikmeného hlediště tvoří administrativní budova se zázemím pro promítače.

V roce 2018 je kino volně přístupné, veškerý mobiliář byl odstraněn a zbytky budov slouží jednak pro schůzky zamilovaných, druhak jako veřejné záchodky.

Pohled od třídy Sadí Širázího (Šejch Abú Abdilláh Mušarifuddín ben Muslih Širází byl středověký perský básník). Zadní stěnu budovy tvoří betonová harmonika.

Tak viděl letní kino promítač ze své budovy na opačném konci hlediště.

Vchody a východy do betonové ohrádky dnes slouží pro vcházení a vycházení stejně dobře jako před léty. Jen vstupné už nikdo nevybírá a využití kina je docela jiné.

Posledním uměleckým počinem v dušanbeském kině bylo pomalování zdi oddělující jeviště od šaten herců místními sprejery.

A tak viděli prostor divadla z jeviště herci.

Uprostřed rušné metropole jsou útroby betonové kruhové ohrady vlastně jakousi zaprášenou oázou klidu.

Jednoduchá budova administrace a současně budka promítače dnes slouží hlavně mládeži z nedaleké školy. Chodí se sem kouřit i randit.

Opodál kdosi nedávno dokonce oslavil narozeniny. Nároky na pořádek a útulnost jsou holt v Tádžikistánu mírně odlišné.

Na opačné straně betonové stěny se dokonce nachází malý hrob. Už se asi nikdy nedozvíme, kdo byl a proč zahynul dvaatřicetiletý Azizob Safarbek. Snad byl hercem v místním divadle, snad se zřítil ze zdi, když přes ni vynášel ukořistěný nábytek…

Urbexeři odjakživa milují bezhlavé panenky a bezpanenkové hlavy. V Dušanbe je však realita vždycky o něco syrovější. Ano, to v čem hlava leží, je přesně to, co si myslíte, že to je.

Na poslední představení tu čeká už jen smečka zpomalených toulavých psů.

A úzkou skulinu mezi jevištěm a zadní stěnou budovy, která sloužila jako přípravna herců, si oblíbili všichni, kdo v okolí hledají koš nebo veřejný záchod.

Komentáře: