Mnišková úzkokolejka u Řevničova

Místo, kde se na náspu oddělovala odbočka k dolu Motolka, je jedním z nejpůsobivějších na bývalé drážce.

Úzkorozchodná železnice od nádraží v Řevničově do nákladiště Černý les byla vystavěna v roce 1919 pro odvoz dřeva z těžby po kalamitě způsobené škůdcem bekyní mniškou. Dráha byla v provozu do roku 1927.

Historie

V létech 1917–1927 došlo v Čechách a na Moravě k sérii kalamit smrkových monokulturních porostů, způsobených dřevokazným broukem bekyní mniškou. Důsledkem byla mj. na několika místech výstavba jednoúčelových lesních drážek pro odvoz kalamitního řeziva. Jedna z nich byla vybudována před koncem 1. světové války také na panství/pozemcích knížat Fürstenberků na Křivoklátsku. Drážka tedy vznikla ještě před prodejem rozsáhlých lesů československému státu na počátku 20. let 20. století.

Mniškový žír započal na Křivoklátsku ještě v průběhu války, konkrétně v roce 1917 v Černém lese u Nového Domu. Kalamita se šířila a ještě než dosáhla v roce 1921 vrcholu, rozhodl se (mezitím šlechtického titulu zbavený) Fürstenberk pro vybudování téměř 30 km dlouhého systému úzkokolejných drážek typu Dolberg. Ty byly navrženy tak, aby bylo možné k nim snadno dopravovat dřevo ze zasažených smrkových revírů (Alžběta, Korunní princ Rudolf, Maxova obora, Haná a Leontýnsko) a dále jej po kolejích transportovat na nádraží v Řevničově. Drážka také vedla kolem mělkého hlubinného uhelného dolu Motolka, který poskytoval uhlí pro vytápění dvou čtyřnápravových parních lokomotiv.

Předpokládaná trasa drážky v době jejího maximálního rozsahu. Zakreslení do mapky je založeno na terénním pozorování, historických leteckých snímcích z doby po zrušení drážky a mapkách v níže uvedených pramenech (kde jsou ovšem některé části drážky zakresleny nesprávně).

Dráha byla postupně prodlužována a její součástí se stalo také několik kratších odboček (úplné zmapování je problematické, protože odbočky se zřejmě účelově měnily). Provoz na dráze zajišťovala akciová společnost LESNA, v níž drželi Fürstenbergové majoritní podíl. V provozu byla do roku 1927, kdy započalo její rozebírání. V terénu však po úzkokolejce zůstala řada prvků železničního spodku (náspy, zářezy, mostky), zachovaná je rovněž studna sloužící u nákladiště Tři stoly pro doplňování vody do parních lokomotiv. V roce 2020 vedla po části trasy drážky naučná „Stezka poznání“.

V první části úzkokolejky před křížením s dráhou do Chomutova vede trať na vzorném tělese, buď na nízkých náspech nebo v mělkých zářezech. Nápadně přímý úsek lesní cesty nad prameny Leontýnského potoka byl původně úzkorozchodnou železnicí.

Popis

Drážka měla pro lesní železnice tehdy obvyklý rozchod 700 mm a ocelové kolejnice přibíjené na dřevěných pražcích pokládaných na upravené zemní těleso. Páteřní větev dráhy a odbočka k dolu Motolka byly stálé po celou dobu provozu dráhy, který zajišťovala dvojice čtyřnápravových lokomotiv (ex. StEG č. 3642/1909 a Sigl WNM č. 4985/1909).

Drážka vycházela z pily, která bezprostředně přiléhá k železniční stanici v Řevničově, západním směrem. V úseku před křížením s normálněrozchodnou dráhou je dodnes dobře patrný nízký násep trati, využitý v současnosti pro vedení lesní cesty.

Křížení se železnicí z Prahy do Chomutova bylo řešeno pomocí mohutného kamenného mostu, který se dodnes klene nad zářezem a podle některých pramenů býval zřejmě pro svoji barvu nazýván Červený kanál.

Za mostem se drážka ubírala k jihu a křížení se silnicí č. 237 kopírujíc vrstevnice nepravidelně zvlněného terénu - současná přímá lesní cesta a cyklostezka tedy nevedou stejnou trasou a v lesích na obou stranách cesty lze najít velmi dobře patrné pozůstatky po náspu dráhy, i téměř po sto letech s dobře zřetelnými prohlubněmi na místěch vytrhaných pražců.

Také jižně od silnice č. 237 je těleso dráhy poměrně dobře vysledovatelné, k nejmalebnějším zákoutím patří mechem zarostlé místo odbočení koleje k dolu Motolka, kam zajížděly lokomotivy pro uhlí sloužící k jejich pohonu. Samotný důl je zařícený a z povrchu dobře přístupný. Následuje úsek k centrálnímu nákladišti Tři stoly, které se nacházelo zhruba uprostřed délky lesní železnice.

Od Tří stolů se železnice stáčela opět přímo k jihu a v trase dnešního průseku rovnoběžně se silnicí dospěla až k pláním nad oborou Bažantnicí. V tomto úseku se nezachovaly žádné terénní pozůstatky po trati, pročež ji někteří autoři mylně zakreslují rovnoběžně se silnicí směrem ke statku Doupno. Ve skutečnosti úzkorozchodka odbočila po vrstevnici k jihovýchodu.

Nad samotnou oborou se pravděpodobně nacházelo malé nákladiště, drážka pak prošla jejím jihozápadním okrajem a v trati U kříže vstoupila opět do lesa. V tomto prostoru je drážka opět vystopovatelná, nicméně její pozůstatky se záhy ztrácejí pod zpevněnou cestou ve Svatojánském průseku.

Je proto obtížené vysledovat zakončení obou v mapách se vyskytujících větví drážky, tj. odbočky ostře k jihu do Černého lesa a hlavní větve pokračujcící k východu až za silnici č. 236 nad údolí řeky Klíčavy.

V roce 2020, tedy 93 let po zrušení dráhy, byla ve většině své délky úzkokolejka vysledovatelná v terénu a mimo úsek v oboře Bažantnice také volně průchozí.

Po rozježdění náspu lesní technikou by se sem vešla i kolej standardního rozchodu.

Kamenný most přes chomutovskou trať. Úzkokolejné vlaky jezdily nad kolejemi normálního rozchodu po stavbě zvané údajně Červený kanál.

Tam, kde po náspu bývalé drážky nevedou lesní cesty, je lesní železnice snadno vystopovatelná.

A po dešti jsou i po takřka století výborně vidět i prohlubně po jednotlivých pražcích.

Místo, kde se na náspu oddělovala odbočka k dolu Motolka, je jedním z nejpůsobivějších na bývalé drážce.

Železniční násep v oblasti Dlouhého hřebene.

Také před nákladištěm s poetickým názvem Tři stoly uháněly vlaky na vyvýšeném náspu nad okolním lesem.

Materiál na náspy pocházel ze zářezů, kterými trať překonávala vyvýšená místa.

Ladný oblouk před Třemi stoly dnes využívá malebná lesní cesta.

U nákladiště se nacházela i tato kůlna. Nápis nade dveřmi ale pravděpodobně pochází až z doby, kdy už tu vlaky dlouho nejezdily.

Zdroje

1. Junek, J.: „Mnišková“ lesní železnice v křivoklátských lesích. Dostupné z https://www.lesaktualne.cz/lesnictvi/a%ef%bf%bdzmniskova-lesni-zeleznice-v-krivoklatskych-lesich.
2. Adam, T.: Motolka a bývalá lesní drážka. Dostupné z https://www.brdy.info/.
3. Šťastný, J.: Úzkokolejka Řevničov nádraží-Motolka-Černý Les. Dostupné z https://zrus-zan-zel.blogspot.com/2008/12/uzkokolejka-revnicov-nadrazi-motolka.html.

Komentáře: