| Název odbočka: |
Moravice odbočka |
| Číslo odbočka: |
383349 |
| Kilometrická poloha: |
2,692 |
| Provozní obvod: |
Opava |
| Provozovatel: |
SŽDC |
| Trať: |
Opava - Hradc nad Moravicí (315) |
| Předchozí zastávka: |
Kylešovice |
| Následující zastávky: |
Branka u Opavy
Otice |
 | | Odbočka Moravice při pohledu od Svobodných Heřmanic (resp. Otic). Vpravo trať do Hradce nad Moravicí, rovně společná kolej do Opavy. |
Popis
Moravice odbočka je železniční odbočka v jižní části města Opavy v těsné blízkosti přejezdu se silnicí č.57. Na odbočce sestávající z jediné vyhýbky odbočuje z jednokolejné trati Opava - Hradec nad Moravicí (315) rovněž jednokolejná trať Opava - Svobodné Heřmanice (314). Obě trati vedou společně ze stanice Opava východ přes zastávku Kylešovice mimo městskou zástavbu a za odbočkou pokračují odlišnými směry.
Nejpozději od roku 2012 je odbočka dálkově řízena ze stanice Opava východ a budova stojící u výhybky je prázdná a nevyužívaná. Společně se zahrádkami a několika vzrostlými stromy tak tvoří malou oázu - zákoutí v okolních polích, kde voní staré dřevo a pražce napuštěné karbolem. Přestože tu denně produní desítky vlaků, civilizace se místa prakticky nedotýká a na kamenných schodech do budovy se zastavil čas. Tváře cestujícíh lze odtud pozorovat jen za sklem.
 | | Příjezd do odbočky Moravice ze směru od Opavy v deštěm umytém ránu léta roku 2015. Výhybka je nastavena ve směru do Hradce nad Moravicí, doprava vede trať do Svobodných Heřmanic. |
|  | | Jediná výhybka odbočky Moravice je ovládaná dálkově z Opavy. Pro výhýbkáře už není na odbočce práce a tak se tato skromná dopravna stala místem, kde se zastavil čas. |
|
Osobní vzpomínka
Jiří Kalina vzpomíná: Odbočka Moravice se mně stala nečekaně útočištěm jedné deštěm vonící červnové noci roku 2015. Spěchal jsem tehdy z Brna do Mikulovic, ale noc mě zastihla na cestě a poslední vlak toho dne mě vyklopil o půlnoci v Opavě. Nezbývalo, než se poohlédnout pro místo ke spaní. Vyrazil jsem po kolejích a za městem, na okraji polí, jsem se už vzdával naděje že najdu střechu nebo strom, pod kterým bych si ustlal. Nade mnou se honily mraky nacucané deštěm a Kylešovicích nenabízela víc než páchnoucí boudu z vlnitého plechu s podlahou pokrytou nedopalky. Ale v dálce za městem jsem přecejen spatřil stín, patřící koruně rozložitého stromu a červené světlo semaforu, které hlídalo trať, v noci tihou a klidnou.
Vyrazil jsem po kolejích a po necelém kilometru jsem objevil uprostřed polí, na jinak nehostinném místě, kde by mě noční déšť utopil v blátě, kouzelný domeček. Plechová cedule jako na zastávc, ale nástupiště nikde a v názvu magické slovo odbočka. Vedle se ve tmě krčila jediná výhybka toho místa, které není stanicí, ale voní stejně jako všechna krásná nádražíčka, kterým už je přes sto let. Bezpečná stříška nabídla jistotu, že se rána dočkám v klidu a suchu. Ustlal jsem si však pod mohutným stromem, snad lípou, a usínal jsem ve vůni čerstvého listí, deště a zeleniny z okolních zahrádek. Ráno mě probudil první vlak do Hradce a dal mně tak najevo, že je třeba vstát a vydat se dál, do nového dne.
Zdroje
- Číselník železničních stanic, dopravně zajímavých a tarifních míst SŽDC SR70.
|
Správným směrem
