Nebeská štola u Stříbrných Hor

Nedaleko Stříbrných Hor na katastru města Přibyslavi se ve svahu za bývalým lomem u Utína nachází vstup do středověké Nebeseké štoly.

Středověká Nebeská štola se nachází nedaleko Stříbrných Hor na katastru města Přibyslavi pod osadou Utín ve svahu naproti Štukhejlskému mlýnu.

Historie

Historie Nebeské štoly dosud přesně popsána (nebo není autorům k dispozici), zřejmě jde o štolu, jejíž historie sahá až do středověku a ve které probíhala těžba po několik století. Lze předpokládat, že těžba dosáhla rozvoje v 17. století, stejně, jako je tomu u většiny důlních děl v okolí Stříbrných Hor. Nápadná je rovněž podobnost v pojmenování s nedalekou Pekelskou štolou, která napovídá o podobném stáří obou důlních děl. Nebeská štola sloužila pravděpodobně především jako průzkumná pro ověření možnosti těžby polymetalických rud.

Popis

Od roku 2017 nepřístupná štola je ve své úvodní části zavalena a vstup do podzemí byl proto v minulosti možný pouze prokopaným otvorem z povrchu skrze zával, za kterým se trvale drží jezero důlní vody, v současnosti není možný vzhledem k masivní neoteviratelné mříží vůbec.

Za nehlubokým jezerem, dlouhým cca 30 m se sledná štola o profilu šířky cca 1 m a výšky cca 2 m větví nevelkou rozrážkou vpravo od přímé sledné štoly. Vstup do rozrážky je zpevněn subtilním betonovým pilířem, jehož účel není zcela jasný a jehož stáří lze odhadnout do období před rokem 1940. Sledná štola pokračuje dalších cca 20 m k místu, kde se za nevelkým rozšířením nachází překop se zhroucenou výdřevou z masivních dřevěných kůlů a lešenářských trubek. Výdřeva je částečně rozdrcena mohutným tlakem zeminy a neumožňuje tak vstup do navazující části sledné štoly - prostory za ní proto zůstávají neznámé.

Původní vstup je zavalen, po nějakou dobu bylo možné se do štoly dostat prokopaným otvorem v bahnitém závalu, který byl extrémně nebezpečný. Proto byl v roce 2017 důkladně zabezpečen ocelovou mříží, díky níž už přístup není možný.

Za závalem se nahromadilo jezero namodralé vody, které se táhne v délce několika desítek metrů do hloubi štoly.

Jezero lze překonat různě - při nižším stavu vody broděním, jinak na loďce nebo zapíráním nohou o stěny štoly, jako (tentokrát snad až příliš) odvážná školačka.

Na konci zatopeného úseku se nachází jediné rozdvojení. Vpravo lze pokračovat do krátké zavalené rozrážky, rovně pokračuje hlavní štola.

Ve štole je stálá teplota, vlhkost, tma a nehybný vzduch. Velice pomalu tu probíhají dokonce i rozkladné procesy - etikety na lahvích z 80. let 20. století se tak možná dožijí i 50 let v čitelném stavu.

Zasypaná rozrážka se neustále zužuje až do téměř neprůlezného profilu. Pak chodba končí.

Pohled ze zadní části štoly zpět k zatopenému úseku se může zdát tady, ve věčném tichu hluboko pod zemí, poněkud fádním.

Věříme proto tomu, že si středověcí horníci ve své mysli zabydlovali podzemní chodby různými stvořeními. V Nebeské štole by to mohli být třeba andělé nebo víly.

Štola dřív zřejmě pokračovala dál v přímém směru, nicméně i přes úpornou snahu o zapažení překopu se nakonec stěny a strop zhroutily a zasypaly možné pokračování štoly.

Do závěrečné, nejužší části Nebeské štoly nás zve dívka s andělským vzezřením.

Prostor je zde extrémně stísněný. Mezi kůly pomalu práchnivějící výdřevy, která praská pod ohromnou tíhou horniny, by se odvážil jen člověk, který se chce z Nebeské štoly dostat rovnou do nebe.

Zdroje

1. Žák, J.: Nebeská štola. Dostupné z https://www.janzak.cz/nebeska-stola/.
2. Vávra, V., Štelcl, J.: Stříbrné Hory - Pekelská štola. Dostupné z http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/stribhory_pekel/pekelska.htm.

Komentáře: