Odvodňovací štola pod Kyjevsko-pečerskou lávrou

Odvodňovací štola je nejmladší součástí komplexu podzemních chodeb a plní roli srovnatelnou s dědičnou štolou, odvádějící vodu z celého systému ven v jeho nejnižším bodě.

Klášterní komplex známý jako Kyjevsko-pečerská lávra je historickým centrem města Kyjeva, které bylo metropolí prvního ruského státu v období 9. až 12. století - takzvané Kyjevské Rusi. Název je odvozen od slova печера/пещера, což označuje v ukrajinštině/ruštině podzemní sluj či jeskyni. Není proto překvapením že celá stráň na pravém běhu řeky Dněpru je v Kyjevě provrtaná desítkami podzemních prostor, počínaje jeskyněmi, ve kterých se jako první usadili potulní mniši, a konče moderním drenážním systémem vybudovaným na počátku 20. století.

Vstup do systému podzemních chodeb v parku nad Dněperským újezdem poblíž stezky od metromostu ke hradbám lávry. Po léta byl důkladně zabezpečen, ale v roce 2014 někdo dveře (snad v souvislosti s revolucí probíhající na Majdanu o kousek výš) vylomil.

Popis

Odvodňovací štola, plnící funkci, která byla u důlních děl vždy přisuzována tzv. dědičné štole, tedy vyvedení vody z většího množství podzemních chodeb v nejnižším bodě celého systému, ústí na povrch poblíž nenápadné parkové stezky spojující slavný kyjevský metromost s dolní částí Kyjevsko-pečerské lávry. Vstup je běžně chráněn současně ocelovými dveřmi a masivní mříží, nicméně v roce 2014 byly obě překážky vypáčeny a vstup do štoly volný. Lze se jen domýšlet, zda násilné otevření štoly souviselo s revolučními událostmi na nedalekém Majdanu, které se podobaly válce. Uprostřed zuřících bojů by mohlo být nanejvýš přínosné, dostat se podzemím do týlu nepřítele.

Ve skutečnosti však podzemní chodby pod Kyjevsko-pečerskou lávrou nezasahují dostatečně daleko pod centrum města. I přesto je celková délka štol téměř 3 kilometry, a to chodeb různégho stáří od středověkých drenážních kanálů pod klášterem až po modernější systém vybudovaný na sklonku carského Ruska v roce 1916.

Vzhledem k tomu, že dědičná štola odvádí vodu z celého systému, je skrze ni možné proniknout do všech chodeb pod klášterním komplexem, nicméně součástí takové cesty je překonání značného výškového rozdílu cca 20 m svislou šachtou na konci chodby, kterou volně padá veškerá voda chodbami odváděná. Díky tomu jde o poměrně náročný postup, který doposud nebylo v silách naší redakce podniknout a proto je reportáž z vlastního systému chodeb Нікольська zatím pouze příslibem nedaleké budoucnosti. Pokud se ovšem chystáte do ukrajinské metropole, přibalte do batohu pláštěnku a potápěčské brýle nebo se aspoň zastavte na hodinku u lávry - vchodů do systému je prý dost.

Za vchodem do odvodňovací štoly jsou dobře patrné původní koleje úzkokolejné drážky, kterou projížděly vozíky se zeminou.

Tabulky s označením dávají tušit, že tady podzemí nekončí - právě naopak, stojíme na okraji rozsáhlého systému známého jako Нікольська.

Štolou stále proudí voda. Ani v nejsušších dnech roku potok na jejím dně nevysychá a odvádí z klášterů přebytečnou vlhkost, která by mohla znamenat jejich zhroucení. Možná je dokonce svěcená…

Jen o pár metrů výš se nachází úžasný labyrint drenážních chodeb pod starobylými budovami kláštera a jeskyněmi, ve kterých žili před tisíciletím poustevníci. Jako vždy má ale další cesta jeden háček…

Zdroje

1. Вознюк, В.: Старинная штольня возле Лавры, dostupné z http://www.another.kiev.ua/starinnaya-shtolnya-vozle-lavry/.

Komentáře: