Střední odborné učiliště strojírenské Adamov

Historie

Základy učiliště v Josefově u Adamova spadají do roku 1950, kdy byly dřevěné baráky v Josefově (vystavěné původně firmou Baraba provádějící v údolí ražbu štol pro tajnou vojenskou výrobu) využity pro dočasné ubytování učňů, navštěvujících učňovskou školu založenou v Adamově roku 1908. Od roku 1951 započala v Josefovském údolí výstavba samotného učiliště, nejprve v podobě nízkých montovaných dřevěných baráků, později postupně nahrazovaných masivními zděnými halami.

Střední odborné učiliště strojírenské Adamov bylo dobře ukryto v lesích Moravského krasu.

Budovy se rozkládají po obou stranách silnice z Josefova do Olomučan.

Haly na dně údolí Josefovského potoka (zatrubněného) jsou dobře ukryty prakticky před vším.

Ze zadní strany zachovalých hal lze nalézt původní baráky z 50. let 20. století v dezolátním stavu.

V roce 1958 se učiliště dostává pod vedení Adamovských strojíren a slouží k výchově absolventů osmiletých (tehdy tzv. středních) škol i zaměstnanců závodu, kteří si od roku 1956 mohli ve strojírnách zvyšovat kvalifikaci absolvováním večerního studia. V 50. letech rovněž učiliště spolupracovalo s průmyslovou školou v Jedovnicích.

Budovy bývalého učiliště jsou v majetku společností Domestav Brno a Stroje Svoboda Blansko a většina je jich v provozu a dobrém stavu.

Areál je částečně volně přístupný ze strany od lesa.

Letecké foto areálu, silnice z Olomučan do Josefova prochází středem fotky.

Náhodný příchozí může z východní strany narazit na děsivé trosky montovaných baráků.

Místa, kde les vrůstá přímo do oken.

Občas není jasné, která strana zdí je vlastně vnitřní a která vnější.

Příroda si bere to, co jí patří.

Ruiny budov bývalého středního odborného učiliště strojírenského v Adamově.

V roce 1966 byla pro potřeby učňů vystavěna v Adamově na Horce velkolepá budova internátu tyčící se na poměrně strmém ostrohu kopce mezi údolími Svitavy a Křtinského potoka, zamýšlen byl přesun učiliště na podstatně bližší a skrze město lépe dostupnou lokalitu Střelčí na levém břehu Svitavy jižně od Adamova, k jehož realizaci ovšem nikdy nedošlo.

Utichl zvuk pilníků, kladiv, vrtaček a kleští, dnes v ruinách zpívají ptáci.

Regály byly pevnější než stěny a dosud stojí přibližně vzpřímeně.

Výhled na les a potrubí. V Adamově by chtěl žít každý.

Některými dveřmi se bojíme projít. Z tmavého lesa na druhé straně jako by se člověk ani nemusel vrátit.

Romantika srubů v daleké divočině.

Bujnou džunglí se proplétá potrubí jako ze slavného spořiče obrazovky pro Windows.

Náhodný příchozí může lehce nabýt dojmu, že je zde právě dnes den otevřených dveří.

Ale není tomu tak. V areálu je pořád rušno, probíhá zde totiž výroba nábytku.

Místo kovu se nyní v budovách bývalého učiliště zpracovává dřevo.

Díky výrobě nábytku není bývalé učiliště zdalka určeno na odpis.

Unikátní umělecké dílo hodné strojírenských učňů má výšku přes dva metry a šířku přes tři. Snad také díky tomu je zatím nikdo neukradl.

V roce 1980 se učiliště mění na Střední odborné učiliště strojírenské a jsou zaváděny nové obory – obráběč kovů, strojní mechanik, mechanik seřizovač pro obráběcí stroje a linky s maturitou a strojírenská výroba. V 80. letech 20. století absolvují na učilišti zahraniční učni z Vietnamu, nicméně s koncem socializmu a úpadkem strojírenské výroby v Adamově zájem o učení klesá a učiliště nespasí ani změna výučních oborů v roce 1993, ani opětovné začlenění do struktury Adamovských strojíren v roce 1997. Výuka v adamovském učilišti tak končí současně s celým průmyslovým 20. stoletím v roce 2000, kdy jsou ještě v areálu pořádány rekvalifikační kurzy. V následujících letech areál pomalu chátrá až je konečně odprodán novým majitelům, kteří v něm realizují výrobu nábytku nebo jej využívají pro skladování strojů za účelem obchodu.

Štíhlé stojky potrubí parovodu obrůstají křovím. Na všechny strany je vidět les.

Areál bývalého strojírenského učiliště v Adamově pomalu zarůstá.

Prosklená přístavba učňovských dílen působí vzletně i v omšelém stavu.

Skleněnou střechou dopadá světlo na betonové dlaždice i relikty někdejšího učebního ruchu.

Jak by se tady vyjímala třeba taková zahradní slavnost?

Popis

Areál bývalého učiliště se rozkládá po obou stranách silnice č. 374 44 Olomučany - Josefov v současnosti na katastru obcí Olomučany a Habrůvka. Dominantou areálu je zděná výrobní hala s 11 světlíky po levé straně údolí nad zatrubněným Josefovským potokem, hlavní budova stojí na opačné straně silnice pod domem správce. V roce 2015 je areál v majetku společností Domestav s.r.o. z Brna a Stroje Svoboda s.r.o. z Blanska, které jej využívají ke zpracování dřeva a skladování strojů. Východní část areálu, tvořená původními dřevěnými baráky z 50. let 20. stoltí je v dezolátním stavu, přístupná volně z lesů Habrůvecké bučiny.

„V minulosti jsme podcenili technické školství, podcenili přírodovědné obory, podcenili učňovské obory a teď vymýšlíme i dávno vymyšlené,“ tvrdí prezident Zeman.

Elektřina už v nejstarších budovách nejde nějaký ten pátek.

Studna je široká, hluboká a plná dobré vody.

Dílny, kde učni trávili nejlepší roky svého mládí. Zaměstnavatel na ně čekal 5 km dolů po proudu Křtinského potoka.

Odlitek pražského Vyšehradu v Adamově.

V prvním ročníku se dělaly jednodušší výrobky. Třeba šablony pro spreje se socialistickou tematikou.

V opuštěném učilišti lze narazit také na různé druhy dívek. Škaredé…

…otužilé a svalnaté…

…i docela nahaté.

Zadní schodiště z budovy dílen.

Návštěvník si může v troskách učiliště mimo jiné procvičit znalost východoslovanských jazyků. Přidáváme se ke gratulaci - pokud měl tehdy Vasil kulaté narozeniny, má je letos zase!

Pokojíček v lese daleko od lidí.

V Česku je k mání leccos, ale ruskou hořčici je třeba dovézt z Ukrajiny.

Beznaděj.

Oblek by se dal docela dobře ještě nosit. Třeba pro studenty ke zkouškám je jako dělaný.

Propagační plakát Spartaku Trnava včetně jadrného hodnocení skalního fanouška.

Pravidla umývárny svojí složitostí dosahují téměř pravidel moštárny.

Logické formule, nad kterými by si lámal hlavu asi i samotný Kurt Gödel.

Plánek západní, nepřístupné a provozní části areálu učiliště.

Jakožto žák základní školy v Adamově jsem byl na své pozdější působení na tomto učilišiti nepřímo připravován i já.

V opuštěném skladišti lze najít nepochopitelnou směsku veteše od popelářského majáku po chemické sklo.

Kde jsou ty časy, kdy na Západě bylo patnáct milionů nezaměstnaných. Letos je jich jenom ve Španělsku šest.

Podnikání, to není jen každý den nová košile!

Neznámé součástky neexistujících strojů.

V umývárně je poněkud vlhko. To asi zase někdo nedotáhl kohoutek!

Podleha vypadá místy jako modelová železnice, ovšem bez té železnice.

Ve smlouvách jsou změněné osobní údaje a důležitá čísla.

Design koupený, jaký vám ani v nejdražším studiu nevymyslí.

Sprcha, ve které se už nikdo neosprchuje.

Barevné vzorky jako od předních návrhářů - plísní, řas a mechů.

Bojlery kupodivu zatím nikdo neodcizil.

Nábytek, kterému už nepomůže ani vyzvednutí na stůl.

Zákoutí kovových nepotřebností.

Adamovská pocta Salvadoru Dalí.

Další do sbírky továrních skříní a skříněk…

V jedné z opuštěných poliček si postavili hnízdo z papíru, listí a igelitu ptáci.

Nikdo už se asi nedozví, kdo poslední přespal na matraci pod improvizovaným nočním stolkem.

Poslední rozloučení: pohled do deštivého dne na osamělé haly přes zaprášené sklo.

Zdroje

1. Malý, L.: Střední odborné učiliště. Dostupné z http://www.adamovaokoli.cz/firmy_organizace/sou_adast.html.
2. Golec, M.: Barokní sklárna v Josefově a Hroch v Býčí skále. Dostupné z http://www.byciskala.cz/MaRS/index.php?show=clanek&id=510.

Komentáře: