Tunel Ponávky

O tom, že Ponávka již dávno neprotéká pod centrem Brna a namísto toho mizí v temné, tříkilometrové štole pod Lesnou, nemá většina obyvatel města ani ponětí.

Tunel Ponávky neboli štola stoky CI je necelé 3 km dlouhý tunel, který odklání původní tok říčky Ponávky z prostoru za nádražím Brno-Královo Pole pod sídlištěm Lesná do vod Cacovického náhonu na řece Svitavě v brněnských Cacovicích.

Historie

Výstavba štoly CI je důsledkem typického vývoje městské kanalizační sítě historických evropských měst. Po vybudování vodovodu disponovaly najednou domácnosti ve městě dostatečným množstvím vody a vyvstala potřeba řešit odvádění splašků. Zprvu povrchovými strouhami, později potrubním systémem odtékaly zkažené vody přirozeným způsobem (po spádnici) do potoků a řek protékajících odnepaměti městy a kvalita jejich vod tak rok od roku klesala. Potoky pak odváděly vodu mimo město, kde se ztrácela v krajině a postupně přirozeně čistila.

Se zvyšujícím se počtem obyvatel a přibývajícím znečištěním se ale z přírodních vodoteční staly smrduté stoky, které proto posléze začaly mizet v nově vybudovaných tunelech pod zemí (v případě Ponávky jde o původní cihelnou zaklenutou štolu pod centrem města). Uzavřené tunely měly zamezit šíření zápachu a nečistot do města a staly se často základem pozdější stokové sítě. Podobný osud potkal třeba řeku Poltvu ve Lvově nebo Motolský potok v Praze.

Zdálo by se, že ve slunečném červnovém dni nemůže člověka nic vystrašit. Přesto vyžaduje otočení přídě a zamíření k tunelu kus odvahy. Na kamenných reatrdérech se loď zadrhává. Někdo táhne člun sám, ti šťastnější mají dívčí spřežení. Temný chřtán tunelu vedoucího do neznáma, ze kterého vytéká na povrch kalná voda a mlha. To je tunel Ponávky.

V další fázi překročilo znečištění mez únosnou pro okolí řek pod městy a vody musely začít být čištěny ve speciálních čisticích stanicích. Celé potoky či řeky, nyní již ukryté v síti kanalizačních stok, tak ústily do čistíren, kde se uplatňovaly stále náročnější a dražší postupy pro vyčištění splaškových vod. A záhy začalo být zřejmé, že čím méně zředěné splašky budou, tím levnější a lepší bude čistící proces. A tehdy začaly najzajímavější etapy přeměny vodní sítě ve městech.

Buď byly po obou březích původních potoků či říček vybudovány sběrné stoky a čistá voda tekla od té doby podzemím v sevření oddělených kanalizačních stok (např. tunel řeky Wien, nebo se uplatnil radikálnější přístup - původní koryto, změněné na stoku, si ponechalo funkci kanalizačního sběrače a čistá voda přitékající z krajiny nad městem byla odkloněna nově vybudovanými podzemními štolami mimo svůj původní tok, za město, aniž by byla znečištěna splašky. Přírodní potoky a řeky tak ustoupily kanalizaci, která zaujala jejich původní koryta a s pomocí lidí si našly zcela nové, často netušené trasy, kudy protékají pod moderními městy - a to je od roku 1993 právě případ Ponávky.

Popis

Štola CI byla vystavěna v roce 1993 jako hlubinná ražená štola délky 3 km vedoucí od vtokového objektu za královopolským nádražím pod Divišovou kolonií a Lesnou do Cacovic. Vtokový objekt je konstruován tak, aby tunel pojal dvacetiletou vodu z Ponávky až do naplnění kapacity 15 m³/s, po kterém by došlo k přelití přetokové hrany směrem na západ a původním korytem Ponávky pod mostem pod železniční tratí by se přebytečná voda dostala do vtokového objektu starého zaklenutého toku, který je součástí systému kmenové stoky C vedoucí v původní trase říčky Ponávky. Va takovém případě by pak došlo k odlehčení přívalové vlny až v odlehčovací komoře OKC01 nedaleko Vlhké ulice (podrobnosti v tomto článku).

Kmenová stoka C je po délce až po ulici Milady Horákové propojena s původním zaklenutým tunelem (stoka CB), kterým procházela říčka pod Lužánkami a náměstím 28. října, a dále míří k jednomu z nejtajemnějších míst brněnského podzemí - původnímu soutoku Svitavy a Ponávky pod Křenovou ulicí, kde se dnes nachází podzemní soutok bývalých brněnských řek.

Štola CI má vejčitý profil cca 2,5 m × 3 m a je víceméně přímá, od vtokového objektu procházející východo-jihovýchodním směrem s několika mírnými změnami směru. Necelých 100 m od vtokového objektu vybaveného česlemi a mříží se jihovýchodním směrem za ulicí Myslínovou nachází hlavní vstup do štoly ukrytý v technické budově s nutným zázemím por údržbu a opravy tunelu. Zhruba konstantní sklon cca 0,5 % zajišťuje rychlé a bezproblémové proudění vody v tunelu. Na severní straně je v tunelu uložena v betonové rampě rovněž oddělená splašková stoka vedená v potrubí a tlakovodní potrubí (patrně sloužící při opravách v tunelu).

Po délce vedou do tunelu dvě další svislé šachty kruhového půdorysu vybavené betonovým schodištěm, ústící na povrchu do nenápadných technických budov n-úhleníkového tvaru. Vzhledem ke zvyšující se vrstvě nadloží je zejména východnější z obou šachet již značně hluboká (cca 35 m). Do tunelu je rovněž zaústěno svislými šachtami podzemní vedení dešťové kanalizace z oblasti Kociánky a zatrubněný Zaječí potok pramenící pod kaplí sv. Antonína na Lesné. Původní podzemní tok potoka pod Královopolskou strojírnou se nám dosud nepodařilo vypátrat. Svislé šachty jsou dole opatřeny retardéry pro vytvoření vodního polštáře a vydlážděny odolným tvrdým kamenem.

Ústí štoly do Cacovického náhonu je skryto v soukromých zahradách na nepřístupném místě pod Cacovickou ulicí. Tunel ústí do hluboké strouhy mezi dvěma opěrnými betonovými zdmi a je vybaven uzavíratelnou ocelovou mříží.

Tunel je po celé délce průchozí, na několika místech dochází k průsaku podzemních vod pod poměrně vysokým tlakem - tryskající kapičky vytváří pod prasklinami v monolitické stěně štoly jemnou mlhu a překrásné sintrové krajky.

Dolní ústí tunelu Ponávky je opatřeno ocelovou mříží. Naštěstí otevřenou, takže můžeme na lodi vplout do útrob země.

Jinak, než na lodi, se zespodu do štoly nedá. Vzhůru to naopak (mimo chvíle, kdy má Ponávka zvýšený průtok) jde jen pěšky. Přivazujeme čluny a pokračujeme po svých.

Výška nadloží rychle stoupá. Brzy se štola ocitá ve značné hloubce a sloupec vody tlačící na betonovou klenbu roste. Prasklinkami prochází voda pod velkým tlakem, rozprašuje se na jemnou mlhu nebo stéká po stěnách a vytváří sintrové krajky.

Sintrové útvary mají občas zajímavé tvary a barvy, místy je slyšet rozstřikující se kapky. Jinak je tu mrtvo - v obrovské hloubce a naprosté tmě nemůže nic růst a tedy ani běhat nebo létat.

Štolou protéká v zásadě čistá voda Ponávky. Splašková část je oddělená a prochází zakrytým betonovým žlabem u stěny štoly (na fotce vlevo).

Do tmavého a tichého světa podzemí vedou dvě svislé šachty vybavené přepychovým schodištěm o výšce několika desítek metrů. Po hodině v chladu a tmě stoupáme k povrchu.

Poslední díl schodiště a ocitáme se v n-úhelníkové stavbě. Zvenku nenápadná betonová rotunda ukrývá vstup do jiného světa.

My se však ven nedostaneme. Vchod (pro nás východ) je zabezpečen a tak se jen ohříváme a sestupujeme zpátky do strašidelné štoly.

Vchody do Druhého Brna bývají nenápadné. Asi jen málokdo by hledal ve vesele pomalovaném domečku pod Lesnou bránu do podsvětí…

Po délce ústí do štoly dvě svislé šachty určené k odlehčení stokové síti pod povrchem v případě přívalových dešťů nebo jiného přeplnění stok.

Obě svislé šachty jsou s podzemním tokem Ponávky propojené krátkými vodorovnými chodbami. Zde je opět jemná mlha způsobená mísením vlhkého teplého a studeného vzduchu.

Zpomalovač (vývar) dává tušit, že svislá šachta je značně vysoká. V případě přívalové vlny se hráz naplní vodou, která vytvoří dvoumetrovou hloubku, tlumící nárazy dopadajících vod.

Na konci spojovací chodby lze spatřit samotný vývar - čedičem obložené dno válce, vedoucího desítky metrů vzhůru. Nikdo z nás by tu nechtěl být za bouřky.

Fotka z dřívějších průzkumů podzemní části zaječího potoka. Ten křížil trasu tunelu v pravém úhlu, dnes je ale propojen svislou šachtou s Ponávkou.

Sběrné stoky dešťové kanalizace z oblasti Divišovy čtvrtě a Kociánky.

Zde náš předcházející průzkum skončil na místě, kde vody Zaječího potoka spadají kolmo do šachtice tak hluboké, že na dno naše baterky nedosvítily. Představa hrozivého pádu do neznámých hlubin nás přesvědčila, že neopatrný pohyb v podzemí může být smrtelně nebezpečný.

Vtokový objekt dešťové kanalizace ve spodní části toku zaječího potoka (v pozadí budova kryjící druhou svislou šachtu z tunelu Ponávky).

Stopy Stínadel a vontského hnutí nacházíme i na těch nejnedostupnějších místech. Odkaz Jaroslava Foglara žije i pod zemí.

Druhá n-úhelníková betonová budova nad schodištěm do nitra země se nachází pod Divišovou kolonií.

Sintrové nánosy by svojí elegancí mohly soutěžit s gejzíry v Yellowstonském národním parku.

Čím blíže jsme hornímu ústí štoly, tím více nápisů a čmáranic přibývá. Poslední z pětice možných vstupů do štoly (nepočítaje v to svislé šachty spojující štolu s kanalizací) je již hojně vyzdobená.

Dřív, než se stihneme pod královopolským nádražím podsoukat pod mříží na světlo světa, přichází tma.

Nezbývá, než si posvítit bleskem a jeho zablikáním se rozloučit s jedním z nejdelších brněnských tunelů.

Vtokový objekt za královopolským nádražím z povrchu. V levé dolní části profilu štoly je vidět obetonovaná splašková roura CI, která tvoří ve štole jakýsi chodník. Vpravo pod mostkem pokračuje za přelivnou hranou v případě přívalových dešťů Ponávka ke svému původnímu kortyu, nyní zaklenutému a propojenému se kmenovou stokou C.

Komentáře: