Větrný mlýn u Ormögy

Větrný mlýn u osady Ormögy na ostrově Ölandu zanedlouho dosáhne věku 100 let.

Opuštěný sloupový větrný mlýn ze 30. let 20. století leží jižně od osady Ormöga v Borgholmu na švédském ostrově Ölandu. Stavba zachovalá včetně vnitřního vybavení je volně přístupná a představuje jeden z cca 2000 mlýnů, které na ostrově existovaly na začátku 20. století.

Historie

Klimatické podmínky předurčovaly plochou a mořem obklopenou krajinu švédského ostrova Ölandu k využití větrné energie odjakživa. Nejstarší osídlení nevysokého (nejvyšší hora má 57 m) a písčitého ostrova se předpokládá již 8000 let př. n. l., nicméně budování větrných mlýnů má kořeny nejdříve ve 14. století, kdy se tato technologie začala šířit po Švédsku.

Původně otevřené jednodušší stavby se v průběhu času zdokonalovaly co do mechaniky převodu energie větru na mlýnské kameny, tak také do velikosti a uspořádání mlýna. V průběhu 19. století se staly nejtypičtějším typem malé sloupové mlýny. Ty stojí na jediné centrální „noze“, jež umožňuje natáčení mlýna proti směru větru. Celoroční jihozápadní proudění v létě doplňují na Ölandu také přesně opačné severovýchodní větry, které tak bylo možné využít při ručním otočení a zafixování celého mlýna.

Výstavba dřevěných větrných mlýnů probíhala na Ölandu až do 1. poloviny 20. století, kdy začaly být postupně nahrazovány mlýny elektrickými. V době největší slávy stálo na ostrově až 2000 větrných mlýnů, ze kterých se do roku 2020 dochovaly v různém stavu rozkladu asi čtyři stovky. Bez nadsázky tak lze tvrdit, že větrné mlýny jsou an Ölandu jednoduše všudypřítomné.

Sloupový mlýn u osady Ormögy vznikl možná již v prvních letech 20. století, dle vročení 1931 na hlavní ose vrtule, u kterého však není jisté, zda odpovídá rekonstrukci nebo výstavbě, ovšem nejpozději v roce 1931. Po ukončení provozu zůstal mlýn v naprosto zachovalém stavu a v chladném a slunečném prostředí ostrova podléhá jen velmi pomalé zkáze.

Popis

Sloupový otočný mlýn stojí na louce asi 400 m jižně od osady Ormöga, která je součástí města Borgholmu, jež je hlavním městem ostrova. Mlýn obehnaný sesutou kamennou zídkou je asi 8 m vysoký, z čehož spodní 2 m jsou tvořeny dřevěnou křížovou podstavou umístěnou na kamenné podezdívce, který drží centrální sloup. Na něm je umístěna asi 6 m vysoká otočná skříň mlýna s čtyřramennou vrtulí o průměru cca 12 m.

Pod sedlovou střechou se uvnitř mlýna ukrývají dvě poschodí, přičemž v horním poschodí se nachází jednoduché mlýnské složení. Na ose vrtule ukotevené ve dvou ložiscích na protilehlých stěnách mlýna (zvané též val) je upevněno svislé palečnicové kolo, zpřevodované na dřevěný pastorek, tzv. cévové kolo nebo céví. Cévové kolo je nasazeno již přímo na ose běhounu, tedy horního ze dvou drážkovaných žernovů. Oba žernovy jsou umístěny ve dřevěném lubu, přičemž obilí se vsypávalo shora a propadávalo systémem drážek do přechodu, pod kterým se nacházela zásobní truhla moučnice. Mletí se běžně několikrát opakovalo, dokud se skrze síta neprosála mouka dostatečné jemnosti.

Mlýn se nachází mimo zástavbu, není uzamčen a je volně přístupný pro návštěvníky.

Mlýn se nachází na prosluněné pastvině necelé 2 km od pobřeží Baltského moře a necelé 3 km od moderní farmy větrných turbín, které dnes zásobují ostrov elektřinou.

Přístup do mlýna po dřevěných schodech je volný. Vpravo od schodiště je vidět natáčecí kládu zvanou ocas.

Středový sloup, na kterém lze celý mlýn otáčet, se nazývá tatík nebo otec. Jeho šikmé vzpěry pak apoštolové. Všechny spočívají na základovém kříži (též podešvi).

Z dolního do horního patra se dá dostat pouze po žebříku.

Mlýnské složeníé je dokonale zachované. Na mohutném valu se seseknutými hranami je nasazeno dřevěné palečnicové kolo, přenášející enerčgii větru na céví spojené s běhounem. Jeho středem se vsypávalo melivo, tedy buď obilí nebo prvotně nahrubo namletá mouka.

Detail převodu palečnicového kola na céví.

Val je na protější straně upevněn v kluzném ložisku. Tady se zřejmě dřív také nacházelo brzdící zařízení, kterým bylo možné regulovat výkon mlýna.

Na odložených žernovech v dolním poschodí je dobře vidět jejich drážkování, usměrňující průchod meliva mezi kameny.

Dřevěný přechod vedl mouku od mlýnského složení k dřevěnému zásobníku, tzv. moučnici. Po cestě se mohlo melivo v plátěných rukávech přesívat.

Vročení na vnitřní stěně mlýna uvádí rok 1931. Nejde-li o dodatečnou opravu, může to být rok postavení mlýna.

Zdroje

1. Povětrník.cz: Německý typ. Konstrukce větrného mlýna německého typu. Dostupné z http://www.povetrnik.cz/nemecky-typ.
2. MeteoCast.in: Větrná růžice v místě Borgholm. Dostupné z https://cs.meteocast.in/windrose/se/borgholm/.

Komentáře: